Abyste získali představu, co v jejím slovníku znamená slovo trošku, zde je vysvětlivka: „Tak patnáct kilometrů. Později jich bude až pětadvacet. A pak přidám kolo. Zase budu jezdit po lesích.“
Má za sebou možná životní rychlobruslařskou zimu, během níž vyhrála takřka vše, co mohla.
Martina Sáblíková v německém Erfurtu.
Třikrát poslouchala hymnu coby mistryně světa. Podeváté ovládla Světový pohár na dlouhých tratích. A celkem dvacetkrát za sezonu stála na stupních vítězů.
Jenže stále nemá dost.
Od ledu teď stáčí pohled na asfalt. Od zimních arén v Heerenveenu či Erfurtu vzhlíží až k pláži Copacabana a olympijskému Riu. Martina Sáblíková, aktérka letní olympiády 2016? Ano, takový je sen i cíl.
„Zatím to v plánu máme, že jo, Martino?“ říká kouč Petr Novák. „Jo,“ přikývne ona. „Kdo by nechtěl do Ria.“
Může napodobit jiné dvě české olympijské obojživelnice Kateřinu Neumannovou a Kateřinu Nash.
Cesta vede přes šampionát
Pozice Česka ve světovém žebříčku silničních cyklistek je mizerná. Nejspíš si tedy musí vybojovat olympiádu v časovce na mistrovství světa v Richmondu. Bude to buď, anebo. Závod jediné šance.
Podle kvalifikačních kritérií pro Rio pojede olympijskou časovku 25 žen. Patnáct míst připadne 15 nejlepším zemím v žebříčku UCI. Česko je nyní třicáté, tudy cesta nevede. Dalších 10 míst však obsadí na jméno 10 nejlepších z Richmondu.
Sáblíková byla loni při rovinaté časovce v Ponferradě dvanáctá. „V Richmondu má být trať zvlněná,“ zjistila si. Měla by jí sedět víc.
Hymna po vítězném závodě. To letos zažila Martina Sáblíková hodněkrát...
S koučem Petrem Novákem zvažují, že tentokrát odjede za sezonu více než tři časovky. „Snad nějakou zkusím i před mistrovstvím republiky.“ Na trenérovi a svazových funkcionářích je, aby pro ni vytvořili vhodný kalendář sezony.
Jednu položku v něm Sáblíková rezolutně požaduje: soustředění na Stelviu. Loni se na legendární průsmyk drápala ze všech stran. „Hodně si tam hrábnu. Dá se říct, že ráda trápím sama sebe,“ vykládá.
Tehdy s sebou měla coby sparingpartnera a učitele nadějného Jana Hirta, který tento týden šlape v dresu stáje CCC na prestižním klání Kolem Katalánska. „Ještě nikdy jsem s tak silnou ženskou na kole nejel,“ pronesl. Sáblíková si spolupráci nemohla vynachválit.
„Honza Hirt byl v pohodě, užila jsem si s ním srandu a dost mě toho naučil. Poprvé jsem zažila i pocit, že s někým šlapu, on mluví a já už nemůžu ani odpovídat.“
Spoustu se toho na kole ještě naučit potřebuje. Otazník visí nad jejím dalším působením v hromadných závodech. Na mistrovství světa už v nich dvakrát spadla, byť šlo z její strany o karamboly nezaviněné.
  |
„Týden po pádu v Ponferradě byl dost nepříjemný,“ vzpomíná. „V Inzellu jsem pak jela první rychlobruslařské závody a za cílem jsem si musela lehnout. Bolela mě hlava a bylo mi na zvracení.“
Jistě, občas padne i na bruslích. „Jenže ne v sedmdesátce a při sjezdu. Představa, že si na kole něco zlomím, je děsivá. Až podle pocitů v přípravě uvidím, jestli do hromadných závodů znovu půjdu.“
Podle kouče má po rychlobruslařském zápřahu energie stále dost. „Už dlouho jsem neviděl, aby měla Martina na konci zimy tolik elánu.“
Přesto ani její 27leté tělo už není nezničitelné. „Však já si chvíli odpočinu,“ ujišťuje s úsměvem.
