Stalo se tak téměř přesně půl roku poté, co byla trojice Simferopol – Sevastopol – Jalta i přes protesty Ukrajiny a mezinárodních fotbalových organizací do ruských soutěží přijata. Na Krymu bude s největší pravděpodobností vytvořena samostatná liga, s jejíž organizací a financováním pomůže přímo UEFA.
Přesto ale tento krok Ruska není možné vnímat jen jako ústupek mezinárodnímu tlaku. Daleko spíše jde o opuštění nepovedeného PR projektu, o kterém se po půl roce zjistilo, že nepřináší předpokládané výsledky. Podobné „projekty“ už Kreml koneckonců zkoušel v minulosti na Kavkaze, a pokud by v nich chtěl pokračovat, zájemci by se našli i jinde.
FC Terek – fotbalové PR Kremlu
Asi nejvýraznějším příkladem podobného „PR“ Putinova režimu skrze fotbal je Terek Groznyj – klub, který byl rozpuštěn v polovině 90. let během čečenských válek a který pod patronátem Kremlu doslova „vstal z popela“ v roce 1999. Záměr byl jasný – použít pokud možno co nejúspěšnější fotbalový klub jako ukazatel postupné normalizace situace v Čečensku, protože kde se hraje dobrý fotbal, tam to s válkou a dalšími problémy nemůže přeci být tak horké. Co na tom, že až do roku 2008 neodehrál Terek jediný zápas na území Čečenska a kvůli bezpečnosti hostil většinu svých soupeřů za hranicemi republiky v jihoruském Pjatigorsku.
S mohutnou podporou Kremlu postoupil Terek v roce 2004 do ruské Premier ligy a ve stejný rok zvedl nad hlavu domácí pohár, i když se záhy objevily spekulace, že jeho soupeř – Křídla Sovětů Samara – dostal za inkasovaný gól v nastaveném čase ze státní pokladny štědře zaplaceno. Díky tomu se Terek, jakási neoficiální reprezentace vzmáhajícího se Čečenska, dostal i do pohárové Evropy a mohl odehrát zápasy s Lechem Poznaň a Basilejí. Oba samozřejmě v Moskvě, protože do Grozného by v té době žádný evropský fotbalový tým nedostali ani párem volů.
Svou úlohu tím ale Terek splnil a hned další rok z posledního místa sestoupil. Od roku 2008 sice znovu hraje nejvyšší ruskou soutěž, žádných výraznějších úspěchů ale nedosáhl. Pokud tedy nepočítáme výstavbu třicetitisícové Achmat Areny, dokončené v roce 2011, která je dnes jedním z nejlepších stadionů Ruska. Jak jinak než za peníze z Moskvy.
Anexe? V pravidlech fotbalu takové slovo nehledejte
Pokud se vrátíme ke krymským klubům, tak s těmi mohl mít Kreml podobný záměr, mezinárodní situace byla ovšem o poznání složitější. Krymské kluby se od začátku sezóny 2014/15 vznášely v jakémsi vzduchoprázdnu - oficiálně stále spadaly pod Fotbalovou federaci Ukrajiny (FFU), de facto „na černo“ ale své zápasy hrály v ruské Profesionální fotbalové lize. Tato jejich utkání UEFA neuznávala a výsledky nezapočítávala do mezinárodního koeficientu. V současnosti totiž ani neexistuje způsob, jakým by kluby mohly být převedeny z Ukrajiny do Ruska jinak, než vzájemnou (a v danou chvíli nemožnou) dohodou obou národních asociací. Stanovy UEFA s případem anexe, v 21. století celkem pochopitelně, nepočítají a upravují pouze přijetí nových členů (tím zatím posledním se v roce 2013 stal Gibraltar).
Pokud bychom si vzali k ruce stanovy FIFA, mohly by krymské kluby dle čl. 84 oficiálně startovat v ruských soutěžích jako zahraniční účastníci. Přijmout „zahraniční“ účastníky z území, které považuje za své vlastní, by ale nechtěla žádná země a je tu navíc další podmínka: k takovému kroku by kluby potřebovaly souhlas své domovské fotbalové asociace – což je podle UEFA Fotbalová federace Ukrajiny, podle krymských klubů už ale Ruský fotbalový svaz. Zamotané a v dané chvíli zřejmě neřešitelné.
Výhodné řešení pro obě strany
Problém znamenalo i zařazení krymských klubů až do třetí nejvyšší soutěže – Profesionální fotbalové ligy. V soutěži na úrovni české ČFL se s klubem jako s PR nástrojem pracuje poměrně těžko, nehledě na to, že šance prosadit se z ní do evropských pohárů a ukázat se tak světu je mizivá.
ČTĚTE K TÉMATU |
Většina ruských top klubů vyjádřila nevoli už ve chvíli, kdy byly týmy z Krymu do Ruska přijímány, a za riziko dalšího provokování UEFA, které by mohlo vést například k vyloučení ruských klubů z Ligy mistrů, jim jejich další podpora prostě nestála.
A řešení to zřejmě bude výhodné pro obě strany. Krymské kluby se v PFL nedokázaly prosadit (kvůli pravidlům ligy se například musely zbavit všech hráčů, jenž neměli ruské občanství), z hlediska návštěvnosti si pohoršily (fanoušek přijde přeci jen raději na Šachtar Doněck s jeho Brazilskými hvězdami než na třetiligové Torpedo Armavir). Sevastopolu a Jaltě patřila dokonce dvě poslední místa v jejich skupině.
Krym dostane, na co ostatní čekají léta
Postup Evropské fotbalové federace v případě Krymu je unikátní i tím, že je vlastně zcela opačný, než na jaký jsme dosud byli zvyklí u různých separatistických regionů, které bez všeobecného uznání mezinárodním společenstvím vyhlásily nezávislost. UEFA zřizuje zvláštní zónu, v ní samostatnou ligu a teprve do ní se přidávají místní kluby. I když je situace Krymu samozřejmě odlišná, lze v ní najít určité paralely s Abcházií nebo Jižní Osetií. Obě republiky, které se za ruské podpory odštěpily od Gruzie, mají vlastní fotbalové asociace, vlastní národní týmy a vlastní fotbalové ligy. Se žádostmi o členství ve FIFA, ani o povolení hrát přátelské zápasy s členskými zeměmi (jako to bylo přednedávnem povoleno Kosovu) ale zatím neuspěly.
V případě jihoosetinského klubu Spartak Cchinvali dokonce hrozilo, že se mezinárodní fotbalová federace bude muset případem podobajícím se tomu krymskému zabývat o několik let dříve, když se v roce 2009 rozšířila zpráva o jeho přihlášení do ruské PFL. Tehdy ale celá kauza poměrně rychle skončila, když jak představitelé klubu, tak ruská strana jakékoli plány související s účastí v ruských profesionálních ligách dementovali.
Jako v počítačové hře
Vytvoření samostatné zóny je v současné chvíli asi nejjednodušší varianta, kterou mohla UEFA zvolit. Krymským klubům sice co do kvality zápasů příliš nepomůže, alespoň částečně ale zmírní napětí (hlavně) mezi Ruskem a UEFA v době příprav na MS 2018 a libovolně dlouhou dobu vyčká na celkové řešení situace.
UEFA se koneckonců mohla inspirovat v počítačových hrách: Slavný Football Manager ve své nejnovější verzi „založil“ ve snaze o co největší politickou korektnost zónu Krym už v říjnu loňského roku.