18. prosince 2010 23:20 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Rusko hokejové násilí poznává nyní, v Americe se už mlátí sto let

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Bitka Čechov - Omsk. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bitka Čechov - Omsk. | foto: Reprofoto

PRAHA Když se před osmi dny pustili hokejisté Čechova pěstmi do svých protivníků z Omsku hned po prvním buly, prožívalo Rusko zvláštní pocity. Proti Romanovi Červenkovi, Martinovi Škoulovi a spol. totiž vyrukovala speciální sestava bitkařů. A na ty si KHL teprve zvyká, v Evropě totiž nemají tradici. Není náhodou, že se v dresu Čechova nejvíce "předvedli" bijci ze zámoří. V Kanadě a USA se totiž hráči mlátí už více než sto let.

Poslední bitka Čechova s Omskem

Je mnoho teorií, proč se do hokeje, který se začal hrát koncem 19. století, zapojilo i násilí. Ta nejpravděpodobnější hovoří o nedostatku pravidel v jeho začátcích. To podporovalo zapojení fyzických kontaktů a tvrdé hry. K ovládnutí zápasů se tak začaly používat i pěsti.

Rok 2010 v obrazech

Za jednoho z prvních hokejových násilníků je považován Sprague Cleghorn. Jméno si udělal nejen svou ofenzivní hrou, ale především brutalitou. Red Durton, který s ním svedl mnoho soubojů, o něm v 70. letech prohlásil: "Panebože, jak ten byl zákeřný! Kdybyste před Clegem upadli na zem, kopl by vás přímo mezi nohy," líčí Durton v knize Rosse Bernsteina Bitkařský kodex.

ČECHOV? PROTI BROAD STREET BULLIES AMATÉŘI

NHL kdysi zažila tým, který si na zastrašování a mlácení soupeřů založil úspěšnou kariéru. V 70. letech neřekl nikdo týmu Philadelphia Flyers jinak než Broad Street Bullies (Rváči z Broad Street). Parta okolo hvězdného, a zároveň tvrdého forvarda Bobbyho Clarka vystrašila zákeřnými zákroky a bitkami některé soupeře tak, že radši před zápasem s nimi hlásili trenérům, že jsou nemocní. Mezi hráči se ujalo pojmenování "filadelfská chřipka". Soupeřům vnutila Philadelphia svoji hru. Pokud se soupeř nechtěl přizpůsobil, přišla fyzická pomsta.

Trenér rváčů, vznětlivý Freddy Shero (vlevo), přišel s další novinkou. Když jeden hráč Philadelphie v bitce prohrával, poslal Shero na led dalšího rváče. Nebo rovnou celý tým. Není divu, že se ostatní mužstva prostě Flyers bála. NHL kvůli nim dokonce změnila pravidla: stanovila, že hráči nesmí normálně opustit střídačku a že do rvačky dvou hokejistů nesmí zasáhnout nikdo třetí. Ještě předtím však Broad Street Bullies získali dva Stanley Cupy...

"To nebyli dva nebo tři hráči, na něž jste si museli dávat pozor," popisoval na hockeyenforcers.com slavný obránce Toronta Börje Salming. "Bylo to dvacet hráčů. Všichni po vás šli hokejkami. Kdyby vás trefili, je po vás. Oni se vás vážně pokoušeli zabít. Snažili se vás silou vyřadit ze hry. Kdyby něco takového dělali dnes, zakázali by jim hrát do konce života."

V roce 1923 Cleghorna dokonce potrestal vlastní šéf. Když v dresu Montrealu brutálně napadl ottawského obránce Lionela Hitchmana, řekl o něm majitel Habs Leo Dandurand, že se chová jako zvíře, a suspendoval ho.

Současní bitkaři i jejich souboje jsou proti zákrokům, které tehdy viděli diváci, většinou k smíchu. Hokejisté si nyní vymění pár úderů a jakmile spadnou na led, rozhodčí je odtrhnou.

"Tenkrát nikdo nechodil na ošetřovnu. Když vás zranili, přijeli jste k mantinelu, kde vám vymyli krev houbou z kbelíku. A pak vám spravili ránu lepicí páskou," vzpomíná Jack Adams, bývalý útočník a trenér. Pro představu – po jednom ze zápasů musel odjet do nemocnice. Byl však tak zřízený, že ho nepoznala ani sestra, která tam pracovala... NHL postupně upravovala pravidla, ale rvačky nezakázala. Dokonce je v roce 1922 legitimizovala, když stanovila pravidlo č. 56. To určuje, že za pěsti v obličeji následuje jen pětiminutový trest.

Sanitky coby reklama
V roce 1926 prezident haly Madison Square Garden a boxerský promotér Tex Rickard na násilí v hokeji dokonce založil reklamní kampaň. Potřeboval přitáhnout diváky na nově vzniklý tým New York Rangers. Zvolil vskutku originální způsob: najal sanitky, které křižovaly Manhattan se zapnutými sirénami. Měly tak nalákat zvědavce. Houf ambulancí pak zaparkoval před halou, což navozovalo dojem, že fanoušky čeká krvavá podívaná...

A to nebylo všechno: když měl do New Yorku přijet Boston s legendárním bitkařem Eddiem Shorem, visely po Manhattanu plakáty se Shorovou podobiznou a nápisem: "Přiveďte ho. Živého či mrtvého." Shore totiž nebyl opravdu žádný svatoušek. Takhle popsal jednoho z nejzákeřnějších hokejistů všech dob v roce 1939 redaktor časopisu Newsweek John Lardner: "Dlouhých dvacet let tohle hrůzné stvoření mlátilo lidi do obličeje. třískalo je hokejkou po hlavě, žvýkalo jim uši, píchalo, strkalo, škrábalo a mučilo své spoluobčany. Vypěstoval si pověst zlosyna, kterou mu i profesionální zápasníci wrestlingu se skřípotem zubů závidí."

Rváči Čechova se sice minulý týden hodně snažili, ale na Shorovy kousky byli krátcí. Nechvalně proslulým se stal incident z 12. prosince 1933. Jako odvetu za jeden ze zákroků narazil Shore na mantinel Ace Baileho tak tvrdě, že útočník Toronta utrpěl zlomeninu lebky a upadl do kómatu. Dva dny bojoval o život, nakonec se zotavil, ale hokej už nikdy nehrál. "Zda se na Shorea zlobím? Ne. I tohle je součástí hry," prohlásil později...

Za hranicí: McSorley a Bertuzzi

Amerika bitky miluje. A stejně tak zbožňuje i dobré bitkaře. To, co se před deseti lety mezi dvěma uznávanými borci odehrálo, však otřáslo všemi fanoušky.

21. února 2000 se do Vancouveru vypravil Boston. V dresu Bruins končil kariéru Marty McSorley, bývalý ochránce Wayna Gretzkyho v Edmontonu. Na opačné straně tvrdil muziku Donald Brashear, jeden z mála hokejistů černé pleti.

Když se oba potkali při prvním střídání, skončilo to bitkou. Brashear si při ní počínal lépe a když odjížděl na trestnou lavici, oprášil si ruce na znamení dobře odvedené práce. To byla pro McSorleyho urážka.

Později se snažil Brasheara znovu vyzvat, ten však už nejevil zájem. Nepomohl ani McSorleyho krosček, místo rvačky následoval pro něho desetiminutový trest.

S ochráncem hvězd Bostonu mimo hru měl Brashear volný ring působnosti: spadl na brankáře Byrona Dafoea a způsobil mu zranění kolena, které jej vyřadilo až do konce sezony.

McSorley zuřil a toužil po odplatě. Vancouver navyšoval náskok, ale Brashear se neobjevoval na ledě. Mantinel přeskočil až za stavu 5:2 v poslední minutě. V tu chvíli vyslali trenéři i McSorleyho.
Brashear byl ale spokojený a nejevil o pranici zájem, i když jej protihráč několikrát oslovil. Pět sekund před koncem se rozhodl McSorley jednat.

"Brashear nám zranil gólmana podlým zákrokem. Musel se z toho zodpovídat. Byl ale zbabělý a neotočil se ke mně. Tak jsem ho chtěl praštit do ramene a vyprovokovat ho," popisuje McSorley.

Jeho hokejka letí vzhůru, sklouzne však po rameni a plnou silou zasahuje Brasheara z boku do hlavy. Stokilový bijec letí po zádech k ledu, o který se ještě udeří hlavou. Několik sekund nehybně leží, pak dostává kvůli těžkému otřesu mozku epileptický záchvat.

Po McSorleym vystartují hráči Vancouveru včetně brankáře Gartha Snowa, o Brasheara se mezitím starají lékaři. "Byla to moje chyba. V žádném případě jsem ho nechtěl zranit," obhajuje se McSorley. NHL se však rozhodla trestat tvrdě. Bostonský bitkař dostal roční distanc, podmínečně jej odsoudil i kanadský civilní soud za ublížení na zdraví s použitím zbraně.

Vancouverský led se však zdá jako prokletý. NHL totiž v šoku sledovala o čtyři roky později podobný incident na stejném místě. Ale popořadě. 16. února 2004 se v Coloradu střetli domácí Avalanche s Vancouverem. Jinak obyčejný zápas narušil nováček Steve Moore.

Coloradský forvard, absolvent Harvardské univerzity, si vyšlápl na kapitána Canucks Markuse Näslunda. Po Moorově nárazu ramenem, které rozhodčí nepotrestal, upadla jedna z hvězd NHL do bezvědomí a poranila si loket. Jeden z tvrdých hochů Canucks Brad May po zápase prohlásil, že na Moorovu hlavu je vypsaná odměna.

Oba kluby na sebe narazily o dva týdny později. Moore očekával odvetu, ta ale nepřišla.

Tragický spád nabraly události až 8. března, právě ve Vancouveru. V sedmé minutě vyzval Moora na souboj silový útočník Matt Cooke. Forvard Colorada se s protivníkem popral a svoji první bitku v NHL jasně prohrál.

Podle nepsaných bitkařských pravidel tím měl být pomstěn úder na Näslunda. Jenže v hráčích Canucks narůstala frustrace, Colorado střílelo jeden gól za druhým.

Za stavu 8:2 ve 49. minutě se rozhodl vzít věci do svých rukou kanadský reprezentační forvard Todd Bertuzzi. Moora vyzval k další bitce. Marně. Moore měl dojem, že už svůj dluh splatil. Protivník jej ale dál naháněl po ledě a snažil se ho vyprovokovat. Pak přišel osudný moment.

Bertuzzi vší silou udeřil Moora z boku do hlavy. Coloradský forvard spadl v bezvědomí k ledu, na něj dopadl ještě Bertuzzi a další dva hráči. Výsledek? Okolo Moora sledují diváci krvavou skvrnu, lékaři brzy pochopí, že pětadvacetiletý hráč má poraněnou míchu.

Následky byly hrůzné – tři zlomené obratle, zlomená čelist, otřes mozku a tržné rány v obličeji. Moore utrpěl částečnou ztrátu paměti a hokej už nikdy nehrál. NHL potrestala Bertuzziho zákazem startu ve 20 zápasech a pokutou půl milionu dolarů. U civilního soudu se případ řeší dodnes.

  • 0Diskuse


Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz