Po zápase Ligy národů CONCACAF v Kanadě opustilo kubánskou reprezentaci pět fotbalistů. Mezi hráče, kteří se rozhodli emigrovat, patří i kapitán výběru Yordan Santa Cruz. Kromě něj se pro novou výzvu rozhodli i Andy Baquero, David Urgelles, Orlendiz Benitez a Alejandro Portal.
„Mají sen. Chtějí dělat fotbal na profesionální úrovni, což jim Kuba nemůže nabídnout. Dělají to, protože cítí, že na ně bude jejich rodina hrdá, když něco dokáží,“ myslí si Maykel Galindo, jeden z dřívějších emigrantů, který si v USA zakopal nejvyšší soutěž Major League Soccer mimo jiné za Seattle Sounders či FC Dallas. „Mně se to díky bohu podařilo.“
Největší ranou v poslední době pro kubánský fotbal byl zřejmě letní úprk Yasmanyho Lopéze. Jedenatřicetiletý kapitán reprezentačního výběru se rozhodl emigrovat po prvním utkání Zlatého poháru. Kubánci tehdy podlehli Mexiku 7:0. „Je to jeho osobní věc. S týmem to nemá nic společného,“ říkal tehdy o ztrátě klíčové persony trenér Rául Mederos.
  |
Možností je dost
Kubánci do Severní Ameriky utíkají při různých fotbalových událostech. Ať už jde o turnaj na Panamerických hrách, Zlatý pohár, při kvalifikacích o MS i o olympiádu.
Na počátku všeho byl jakýsi Rodney Valdes. Brankář výběru do 23 let utekl v roce 1999 během Panamerických her ve Winnipegu. O tři roky později ho napodobilo duo Rey Ángel Martínez, Alberto Delgado. Ti podle výpovědi přítomných uvedli, že jdou do hotelového lobby, aby si zatelefonovali. Místo toho však taxíkem uprchli k Martínezovu strýci.
„Máme svá bezpečnostní opatření. Ale na druhou stranu nikoho nemůžeme na pokoji připoutat k topení,“ povzdychl si při jiném útěku v roce 2008 německý trenér Kubánců Reinhold Fanz.
Útěk změní život
Od té doby jako by se strhla vlna úprků. Dodnes prostřednictvím fotbalových akcí pořádaných v Severní Americe emigrovalo podle agentury AFP za posledních sedmnáct let 44 reprezentantů, některé zdroje uvádějí i větší číslo. Všichni byli nakonec odsouzeni slovy kubánské propagandy: „Tito muži zradili jednotu mužstva a oddali se svodům imperiálního mamonu.“
„Všichni mí přátelé už Kubu opustili. Podmínky nestojí za nic. Kopačky bez kolíků, špatní trenéři, špatné jídlo,“ okomentoval nepříznivou situaci Yordany Alvaréz, jenž byl členem velké vlny emigrantů z roku 2008. Tehdy mužstvo do 23 let opustilo hned sedm hráčů. V té době reprezentanti údajně pobírali osm až deset dolarů za měsíc. Profesionalismus na Ostrově svobody zkrátka oficiálně neexistuje.
Ten, kdo dorazí do USA po souši, může požádat o permanentní rezidenturu. To neplatí pro ty, kteří připlují po moři. Proto kubánští fotbalisté riskují.
Nabízí se příběh Osvalda Alonsa, který za Seattle Sounders nastoupil ke dvoustovce utkání a vstřelil 42 branek. Když kubánský národní tým nakupoval v Houstonu, rozhodl se s batohem a 700 dolary utéct. Na ulici sehnal kohosi, kdo uměl španělsky, a za hodinu seděl v autobuse a směřoval na Floridu.
„Jsem Kubánec, Kubu miluju. Ale tohle rozhodnutí mi kompletně změnilo život. Teď mám všechno k tomu, abych byl šťastný,“ nechal se slyšet. Ještě větší počet emigrantů je mezi hráči baseballu, který je na Kubě národním sportem.
