„Teď se hlavně těším na velkou párty, která se chystá,“ odmítá otázky týkající se příští sezony. Že se v ní opět objeví s běžkami a malorážkou na zádech? O tom se ve finském tisku hovoří jako o hotové věci.
Jak by také ne, vždyť uloupila blyštivou trofej z rukou Anastasie Kuzminové v posledním kole Světového poháru v Tjumeni! To muselo Fince dodat potřebnou energii.
Jen si to představte. Celou sezonu se za ním ženete, vyhrajete pět závodů, čtyřikrát dojedete na druhém místě. Od listopadu do března se plahočíte po celé zeměkouli, absolvujete 22 závodů a pak o velký křišťálový glóbus přijdete v posledních 2 500 metrech.
A to všechno navíc ve městě, kde jste se narodili. Přesně tohle v neděli v ruské Tjumeni zažila naturalizovaná Slovenka Kuzminová. Přijížděla do svého rodiště s 50bodovým náskokem a odjížděla s prázdnou.
„Po předposledním kole Světového poháru v Oslu jsem si byla jistá, že jsem o třetí velký křišťálový glóbus přišla,“ vyprávěla Mäkäräinenová v Tjumeni. Konec to nebyl, na Sibiři dokonala úchvatnou loupež na poslední chvíli.
Nečekané, bláznivé, nádherné
Do závěrečného hromadného závodu sice vstupovala ve žlutém dresu vedoucí ženy Světového poháru, který vedla o pět bodů před Kuzminovou. I když vedla… Na konci sezony se biatlonistkám odečítají dva nejhorší výsledky a v takovém případě měla čtyři body k dobru právě Slovenka.
Proto Mäkäräinenová připomínala: „Není důležité, která z nás má žlutý dres na startu. Důležitější bude, kdo si ho nechá v cíli.“
  |
Když navíc Finka při třetí střelbě dvakrát chybovala, na twitterovém účtu Světového poháru se objevilo: „Kuzminová už jednou rukou sahá po velkém křišťálovém glóbu.“ Jak velký omyl!
Zatímco Slovenka putovala na trestné kolo po závěrečné střelbě, Mäkäräinenová se mu tentokrát vyhnula. Do posledního běžeckého kola obě vjížděly bok po boku, ale vydržely tak jen chvíli, Finka totiž po trati letěla.
„Věděla jsem, že Nastě musím ujet, abych měla šanci pohár vyhrát. Proto jsem předjížděla, co to jen šlo,“ vysvětlovala blonďatá biatlonistka. Cílem nakonec projela vyčerpaná na šestém místě, Kuzminová jedenáctá.
„Byla jsem pak úplně zmatená. Nevěděla jsem, kolikátá jsem, a nevěděla jsem, kolikátá dojela Anastasia. V hlavě mi vířilo tolik otázek!“ vysvětlovala Mäkäräinenová, proč se těsně po projetí cílem neradovala.
Křepčit radostí začala až poté, co jí o výhře zpravil jeden z činovníků Mezinárodní biatlonové unie. „Bylo to nečekané, bláznivé a nádherné,“ usmívala se později na tiskové konferenci. Pořadí Světového poháru vyhrála o pouhé tři body.
Ani tři glóby nejsou k zahození
Velký křišťálový glóbus vyhrála potřetí v kariéře, v historické tabulce se dostala na druhé místo za fenomenální Švédku Magdalenu Forsbergovou, která biatlonu vládla v letech 1997–2002.
„Nikdy bych si nemyslela, že ještě v pětatřiceti letech vyhraju Světový pohár,“ vykládala po svém triumfu. Neuvěřitelná je hlavně její stabilita. Od sezony 2010/2011 neskončila celkově hůř než pátá. Jediné, s čím Mäkäräinenová vždycky bojovala, byly velké sezonní akce.
Z mistrovství světa má jen tři medaile, jedinou zlatou. A z olympiády? Dokonce žádnou! „Jasně, ráda bych měla doma i olympijskou medaili, ale ani tři velké glóby nejsou k zahození,“ říká.
Se svým partnerem předloni dostavěla dům ve městě Joensuu. Na dřevostavbě hodně pracovala i sama, hlavní dveře má skleněné s imitací pěti biatlonových terčů. Dříve si dokonce přivydělávala jako sportovní reportérka tamního listu Karjalainen. Podobně by se mohla živit i po konci biatlonové kariéry.
Uvažovala o něm už v zimě 2015, ale opakovaně ho odkládala. Posledním plánem bylo končit po hrách v Koreji 2018, jenže nyní ani tohle nevypadá pravděpodobně.
Třetí velký křišťálový glóbus ji k pokračování nahlodal.
