Veronika Vítková v cíli štafety radostně vyprávěla: „Měla jsem do toho dneska spoustu chuti, až do posledního metru.“ Už v prvním kole závodu vodila pole 23 štafet. „Cítila jsem se dobře a nikdo nechtěl jít přede mě. Tak jsem si jela své tempo. Říkala jsem si: Když vy nejedete, tak taky nepojedu. Nechtěla jsem to úplně přepálit.“
Vítková: Rozjíždím pomaleji, abych se nezahltila
Ještě loni Vítkové v posledních kolech až příliš často docházely síly, což bylo způsobeno i přetrvávajícími následky zánětu mozkových blan. Letos nejen že hlásí: Jsem zdravá. Také se v přípravě s novým koučem Zdeňkem Vítkem zaměřili na změnu strategie: „Rozjíždím závody přece jen pomaleji, abych se tolik nezahltila.“
V neděli se rozhodně nezahltila.
Předávala nakonec druhá, když jí před cílem ucukla Kajsa Mäkäräinenová. „Jo, byla tam přede mnou splašená Kajsa, ale ta se nepočítá,“ smála se.
Puskarčíková porazila stres
Nejen ji pak potěšila vydařená životní premiéra Evy Puskarčíkové v mix štafetě Světového poháru. „Evča ukázala, že do toho štafetového týmu taky patří,“ chválila ji. Obdobně hovořil Michal Šlesingr: „Evča dokázala zastoupit Gabču Soukalovou - i když z toho byla před závodem docela vystreslá.“
Puskarčíková měla na svém úseku 13. běžecký čas, ale v souhře se solidní střelbou (dvakrát dvě dobíjení v ne právě ideálních podmínkách) udržela štafetu na 6. místě v dosahu medailových pozic. Pro 23letou naději, která se už loni prosazovala na bodované příčky, to byla škola k nezaplacení. Pod takovým stresem se ještě možná nikdy do závodu nechystala.
Šlesingr se zbavil pochybností
Michal Šlesingr má naopak na kontě vrcholných závodů desítky, přesto za cílem přiznával: „Nevěděl jsem, co od toho čekat a jak budu stíhat. Ale zdá se, že by to mohlo být dobré.“ Také šéftrenér Ondřej Rybář byl potěšen: „Ukázal, že jeho nominace byla oprávněná.“
Při položce vleže byl ze všech 23 štafet nejrychlejší, zvládl ji za 26,4 vteřiny. „Střelecká forma je asi taky celkem dobrá,“ usoudil. Přestože si při stojce i on prožil infarktovou situaci, kdy jej na švédské větrné hůrce jediná rána dělila od trestného kola.
„Chtěl odjíždět první ze střelnice, tak tu první dobitou ránu asi uspěchal,“ soudil šéftrenér Rybář.
„To si úplně nemyslím,“ oponoval Šlesingr. „Ale je fakt, že na druhou dobíjenou ránu jsem si pak už dával větší pozor, ta už byla kalibr. Zato při třetím dobíjení jsem měl docela nervy v háji. Jsem rád, že jsem to dostřelil.“
Na posledních metrech třetího úseku dokonce vyvezl českou štafetu na první místo před Slovince Bauera. „Až jsem byl překvapený, jak dobře se mi jelo. Za Klémou Bauerem jsem měl pocit, že mohu být ještě rychlejší. Trochu jsem se za ním svezl, pošetřil síly a pak to nakopnul abych Ondrovi Moravcovi přivezl nějaký náskok.“
Češi měli třetí nejlepší běžecký čas
Při Moravcově položce vleže pak česká euforie skončila, trojnásobný olympijský medailista na ní díky „zatoulanému“ náboji strávil 1:17 minuty, nejvíc ze všech 23 finišmanů štafet. Stále to však bylo málo proti Rusovi Garaničevovi a jeho stojce na 3. úseku. Ten svoji poslední dobíjenou ránu tak dlouho odkládal, že mu střelba zabrala celkem 1:39 minuty.
„Ten náboj se v rukavicích z položky vážně blbě bere,“ chápala Moravcovy trable Vítková. „Vleže na koberci, ve stresu, když má za sebou balík a spěchá, tak toho klidu a trpělivosti na sebrání náboje moc nemá,“ říkal Šlesingr.
Český finišman se později v závěru trápil rovněž fyzicky. „Ale to možná bylo způsobené hlavou a zklamáním ze střeleckého výkonu,“ sám říkal.
Při součtu všech čtyř úseků měla česká štafeta v neděli třetí nejrychlejší běžecký čas, po Bělorusech a Francouzích, a 18. střelecký čas. Ovšem střelecká ztráta 1:28 minuty byla výrazně ovlivněná právě zmíněným hledáním náboje.
Fourcade: Nejlepší možná reklama
Zapomenout na loňský kolaps na posledním úseku dali Francouzi. Před rokem právě v Östersundu vedli smíšenou štafetu o jeden a půl minuty, než Martin Fourcade v uragánu pětkrát minul terč. Tentokrát měl naopak ve finiši nejvíce sil z vedoucí trojice. To vše po zdravotních trablích v letní přípravě.
„Mám za sebou jen dva měsíce plného tréninku a nebyl jsem si jist svojí výkonností. Ale teď vím, že jsem odvedl v tréninku dobrou práci,“ říkal.
Koncovka prvního závodu zimy byla nejen pro něj pozvánkou na závody příští. „Dramatický závěr štafety byl tou nejlepší možnou reklamou na biatlon,“ tvrdil.
Už ve středu pokračuje Světový pohár v Östersundu vytrvalostním závodem mužů, ve čtvrtek přijdou na řadu ženy. „Bude to dlouhých 15 kilometrů, ale jo, těším se moc,“ povídá Veronika Vítková. A ve čtvrtek vyběhne poprvé do tohoto pohárového ročníku i Gabriela Soukalová.
