Patřil k těm šťastnějším rodičům, jeho syn Christoffer patřil i v rámci silných slávistických ročníků 1991-92 k tomu nejlepšímu. „My jsme ho netlačili, Slavia si ho vybrala sama ještě jako mladého, když hrál ve Velkých Popovicích, kde i bydlíme,“ líčí Stanislav Cikánek.
Nebojí se otevřeně hovořit i proto, že jeho syn už tři roky hokej nehraje. „Dařilo se mu, ale pak se na hokej i na školu vykašlal a teď je v Anglii. A myslím si, že je neskutečně spokojený a šťastný, protože mu hokej neschází. To mě může mrzet, protože jsme tomu obětovali hodně, ale když je šťastný, tak to tak prostě respektuji,“ říká Stanislav Cikánek.
POSLEDNÍ VÝVOJ: Růžička čelí trestnímu oznámení. Cíl podavatele? Ať se ozvou další |
Lidovky.cz: Šokovaly vás informace, že současný reprezentační trenér Vladimír Růžička čelí podezření, že v době, kdy vedl Slavii, převzal půlmilionu korun, aby více nasazoval mladého hráče Davida Palaščáka?
Ále, tak heleďte, šuškanda probíhá, že jo... Osobně neznám nikoho, kdo by Růžičkovi peníze dával, ale samozřejmě, že jsem o tom slyšel. Na nikoho ale nemůžu přímo ukázat prstem a říct mu: ‚Ty drž hubu, tys to tam topil‘.
Lidovky.cz: Takže jste to spíš vnímal jako pomluvy?
Na nás to ani nikdo nezkusil. Říkával jsem Kryštofovi: ‚Hele, oni si tě vybrali, ty hraješ, tak já nevidím důvod, proč bych měl něco platit.‘ Slavii se v té době dařilo, udělala mistra republiky. Myslím, že ještě ten rok tam byl i kluk (David Palaščák) toho podnikatele z videa, který Růžičkovi zaplatil.
Lidovky.cz: A tušíte od syna, jestli byl Palaščák kabinou vnímán tak, že je tam nepatřičně?
To ne. To tam byly ještě jiný kopyta, u kterých se to mohlo zdát podivné, ale tohle jsme spolu nikdy neřešili. Nás to fakt nezajímalo, protože syn byl dobrý a já nemusel někde chodit a přimlouvat se u trenérů, aby hrál. Naopak Beránek (Josef, tehdejší trenér juniorky, dnes A-týmu, pozn. red.) ho ještě přemlouval, když končil, aby zůstal.
Lidovky.cz: Přesto - věřil jste tomu, že se takové praktiky ve Slavii dějí?
Ale samozřejmě, že jsem tomu asi věřil. Když jste některá ta kopyta viděl, tak to asi jinak ani nešlo. Ale to nebylo jenom u ročníků, které trénoval přímo Růžička. Takhle to bylo a zřejmě to tak i bude, to si nebudeme nic nalhávat. Rodiče jsou někdy opravdu nesoudní a snaží se to zařídit za každou cenu, že jim to za to i stojí. Ale že by to bylo na Slavii nějakým pravidlem, potvrdit nemůžu. V té době dostával třeba velký prostor Tomáš Hertl (dnes hráč San Jose v NHL, pozn. red.), se kterým hrál Kryštof v lajně, ale ten určitě taky platit nemusel.
PŘEHLEDNĚ: Otazníky v kauze Růžička. Kde jsou peníze? A jak z toho ven? |
Lidovky.cz: Jak je těžké získat pevné místo v sestavě třeba slávistické juniorky?
Víte, na Slavii to je docela drsné. Nechali klidně dělat mimopražskýho kluka letní přípravu, rodiče si tu sehnali bydlení a pak jim po prvním zápase řekli: ‚Hele, je neperspektivní, končí.‘ Takhle to funguje. Ke cti Růžičky ale chci říct, že se těm mladým hodně věnoval a v té době byla na Slavii mládež nejlepší v zemi. Odešel tehdy trenér Slížek, Růžička si je vzal na starost a byl z toho ten silný ročník: Hertl, Jaškin, oba jsou v NHL, Krejčík v reprezentaci a další.
Lidovky.cz: Dá se říci, od jakého věku se rodiče snaží své díte nekale protežovat?
Ono se to spíš může odehrávat více v žácích. Od určitého věku už tam ty lemply dlouhodobě neudržíte, ti buď záhy zmizeli, nebo se tam ani nedostali. Hokej jde tak kupředu, že by to bylo asi moc nápadné, aby první lajnu hráli ti patláci, za které rodiče zaplatí.
NÁZOR: Nejhorší řešení je hra na pštrosa. U Růžičky chyboval hokejový svaz |
Lidovky.cz: Za ty roky, které jste na zimních stadionech strávil, jste se určitě doslechl i o dění v jiných klubech. Platí rodiče za start svých dětí i jinde?
To jo, to asi jo. Traduje se to speciálně o Spartě, o těch vrcholových týmech, kde je tlačenice. Neříkám, že teď bude na Slavii tlačenice, když dopadla, jak dopadla (bojuje v baráži o udržení v extralize a zatím je na sestup, pozn. red.). Ale zase mám kamaráda, jehož syn na Spartě hraje a nedal ani korunu. Já jsem synovi pořád opakoval: ‚Musíš v tom být dobrý a musí tě to bavit. Přece nebudu platit za to, abys hrál, to běž dělat něco jinýho.‘ Nepatřil jsem k těm rodičům, kteří by se z hokeje hroutili. Rozhodl se skončit, tak se tak rozhodl. Něco jsme si k tomu samozřejmě řekli, ale není to pro mě nic dramatického.
Lidovky.cz: Dá se říct, že v klubech převažují mladí hráči z movitějších rodin, a proto to trenéry může svádět?
To byste musel sehnat někoho z rodičů na Spartě, tam byli hodně movití. Na Slavii byla spíše taková ta střední třída. Tady nebylo, že hrál syn milionáře a vedle něj chlapec z chatrče. Neříkám, že to byli chudí lidé, hokej je drahá hra, ale už od dorostu se stejně výstroj z velké části fasovala. Neříkám, ono je to hezký svého kluka vidět hrát a třeba v první lajně. Akorát je problém, že někteří rodiče jsou schopni pro ten pohled udělat ledasco.
