Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zátopkové velký sen? Ještě naposledy se proběhnout po louce. Zda bude volit ČSSD, si ještě rozmyslí

Sport

  7:00
PRAHA - Ve svém bytě v pražské Troji, jenž se nachází nedaleko bývalé vily Zátopkových, nás vítá s udiveným výrazem ve tváři. Dva redaktory a fotografa navrch neočekávala. Až se trochu zlobí, že prostory jejího domova nejsou pro tolik lidí přizpůsobeny. O chvilku později se však Dana Zátopková už usmívá, vtipkuje a na své zahrádce ochotně pózuje před objektivem.

Dana Zátopková před nedávnem oslavila své 95. narozeniny. foto:  Michal Šula, MAFRA

Olympijská vítězka v hodu oštěpem z Helsinek 1952 před dvěma týdny oslavila 95. narozeniny. Jubileum spojila již tradičně s návštěvou rodné Moravy, konkrétně pak Rožnova pod Radhoštěm. Na místním hřbitově, který je známý coby Valašský Slavín, je totiž pochovaný její manžel Emil, mimo jiné narozený ve stejný den a rok, tedy 19. září 1922. Kromě Ťopka, jak Dana Emilovi s oblibou říká, leží na tomto místě také další šampioni z olympijských her Ludvík Daněk a Jiří Raška.

Zátopková myslela, že umírá, nyní už může po operaci zlomené nohy sama chodit

„Vrátila jsem se s chřipkou, ale jako vždy jsem to oslavila dobře,“ líčí někdejší světová rekordmanka. I kvůli tomu se rozhovor několikrát posouval. Během více než hodinového povídání moravský původ nezapře. Ve svém vyprávění si mnohokrát pomůže slováckým nářečím.

Ačkoliv po loňské operaci krčku berle už téměř neodkládá, stále je plná energie. I přes pokročilý věk jsou její myšlenky uspořádané a velmi si dává záležet na tom, jak je formuluje. Často své vyjádření poupraví.

„S novináři se musí opatrně,“ vysvětluje žena, jejíž krk zdobí zlatý řetízek s olympijskými kruhy jako připomínka jejího životního úspěchu.

Lidovky.cz: Jak se nyní cítíte? Trápí vás ještě kyčel?
Už je to úplně v pořádku. Poté, co jsem loni nečekaně spadla v koupelně a zlomila si krček, jsem byla dva měsíce na rehabilitačním oddělení ve střešovické vojenské nemocnici. Pravá (operovaná) noha se mi teď zdá být dokonce pevnější než levá, která začíná chátrat.

„Ještě jednou bych se chtěla proběhnout po louce,“ sní olympijská vítězka v...
Tři legendy českého sportu (zleva): Dana Zátopková, Věra Čáslavská a Olga...

Lidovky.cz: Takže vás loňské zranění nijak neomezuje?
Hůře od té doby slyším poté, co mi dali narkózu. A také mě trochu bolí rameno z berliček, jak s nimi pořád chodím. Když jdu ven, nosím už dvě berličky, protože mám obavy, že bych bez nich spadla.

Lidovky.cz: Jak vypadá běžný den Dany Zátopkové?
Su šťastná, že su v penzi, protože se můžu dívat na televizi, jak dlouho chcu a můžu se vyspat, jak chcu. Ale nevydržím to déle jak do osmi nebo osmi třiceti. To obyčejně vstávám. Musím se pak trošku rozcvičovat, protože nohy jsou už trochu mrtvé. Přes den se na televizi vůbec nekoukám. To až večer od osmi hodin, kdy přestávám pracovat. Mám vše zafajfkované v programu, abych se nedívala na nějakou blbinu. Ráda vidím cestopisy, baví mě sledovat sport – atletiku, tenis. A Columbo se mi líbí, to vydržím do půlnoci.

Lidovky.cz: A co tedy děláte přes den?
Mám hodně návštěv. Ráda bych ale měla více času. Posledních dva a půl roku jsem každý den psala knížku Náš život pod pěti kruhy, protože mě naštvalo, že se o nás s Ťopkem objevují některé bláboly, které vůbec nebyly pravdivé. Vydali jsme knížku v roce 1957 po (olympijských hrách v) Melbourne, která tehdy byla poplatná tehdejší politické situaci a nebylo v ní všecko. Tak jsem si říkala, že napíšu knížku ještě na ten konec.

Lidovky.cz: Jaké bláboly máte na mysli?
Třeba že Emil běhal jenom v bagančatech. Nesmysl. Běhal v nich jen ze začátku, když byl v Milovicích na vojně. Připravoval se na olympiádu 1948 v Londýně, chtěl trénovat, ale byl tankista, a tak neměl čas jindy než v noci. A protože v lese neviděl a v zimě mu to klouzalo, vzal si vojenské boty, aby mu držely kotníky.

Dana Zátopková.

Lidovky: Zmínila jste, že se po ránu rozcvičujete. Dodržujete to denně?
Když su pilná a odpovědná tak cvičím každý den. Když venku prší, tak tady pochoduji. Otevřu si dveře až na chodbu nebo až úplně ven a dám do nich dřevěný klínek, když ho nikdo neschová. To mám skoro padesát metrů, jdu to třeba desetkrát. A jsem spokojená, že jsem něco udělala pro svoji kondici. Nás sportovce nejvíc trápí, že jsme byli zvyklí mít dobrou fyzičku a teď už nemůžeme dělat věci co dříve. Musíme si dávat pozor, abychom nezakopli a neudělali kotrmelec někde. Dbám na to, abych nebyla tlustá. Jím málo, ale dobře.

Lidovky.cz: Ještě si vaříte?
Vařím a ráda. Prozatím si uvařím vše, na co mám chuť. Klepu si to tak s výhledem na to, že nikoho tak strašně neobtěžuji. Protože potom jsou z toho stařecké stresy, které člověk má, že je už jen na obtíž. Tomu je potřeba se nějak vyhnout, pokud možno.

Lidovky.cz: Co vaříte ráda?
Maso, třeba panenku. K tomu zeleninu – papriku nebo cibuli. Umím také výborné jahodové a meruňkové knedlíky nebo italské knedlíkové bobky, když se pomastí máslem, posypou cukrem a mákem. Naštěstí je nyní spoustu polotovarů, které si můžete dát do mrazáku a poté je jen rozmrazit a vařit z nich.

Sázka s redaktorem o flašky šampusu

Lidovky.cz: Máte ještě nějaké záliby?
Mám ráda folklor, protože su ze Slovácka. To je moje taková druhá láska. Pátrám vždy v televizním programu, kde je nějaká folkloristika. Je jí poměrně dost málo. Moderní lidé už jsou od toho strašně daleko, ale Slovácko si stále udržuje folklorní charakter a já si myslím, že je to správné. Myslím, že něco národního bychom si měli zachovat. Stojí za to vložit do toho koruny, aby to trochu žilo. Sem tam jim pošlu nějaké peníze. Cimbálová muzika, to je moje, to mám strašně ráda. Češi mají krásné vzácné písničky, ale mnohdy to ani nevědí, protože je neznají.

Lidovky.cz: Zpíváte si?
Já si zazpívám denně. Můj otec říkával: když ti nějak není, tak si nejdřív zazpívej a potom to řeš. Přijdeš na jiné myšlenky a potom tě něco napadne šikovného.

Dvě sportovní legendy: Věra Čáslavská (vlevo) a Dana Zátopková v roce 2010.

Lidovky.cz: Na stole máte tradiční slovácké škrábané vejce. To jste dělala sama?
Ano, umím dělat taková vajíčka, škrábou se do toho staré ornamenty. Teď už je ale nedělám. Musíte mít pevnou ruku a tu už nemám. Na to jsou navíc potřeba takové zvláštní pilníky, teď je vyrábějí z pevné letecké oceli, které když se nabrousí, dlouho vydrží. Musí se přibrušovat, aby měly ostré hrany.

Lidovky.cz: Máte je ještě?
Stala se mi s nimi jedna věc. Když byla potopa, dala jsem je ke kamarádovi nabrousit do Karlína a ona mu to odnesla voda. Odnesla celou jeho dílnu i s mými pilníky. Od té doby jsem si ještě jeden sehnala, ale už jsem se na to pak vykašlala, protože mě to naštvalo.

Lidovky.cz: Existuje ještě něco, co byste chtěla stihnout?
Takový můj velký sen, kdyby to šlo zařídit, což nejde, je, abych si ještě jednou mohla zatrénovat na plný céres, jak se říká. Zaběhat si v lese, na louce. Často mám sen, že utíkám po louce a cítím se šťastná. Z toho, co je ještě reálné, nemám žádný cíl. Celkem su takový člověk skromný. Můj život byl hrozně zajímavý, hodně jsme cestovali. Nikdy jsem si nemyslela, že bude tak úžasně zajímavý. Sám život s Emilem byl neobyčejně zajímavý.

Lidovky.cz: Na jaké období vzpomínáte nejraději?
Nejpěknejší období se mi zdálo tak kolem padesátky. Já jsem končila skoro ve čtyřiceti, Emil o něco dříve. Chodili jsme pak ještě běhat a běhali jsme jen tak pro radost. To bylo krásné. Bylo to nejhezčí období, když jsme mohli běhat, kdy jsme chtěli, jak jsme chtěli a kde jsme chtěli. A mohli využívat těch fyzických schopností, které jsme měli. Člověk mohl běhat přes hory doly. To bylo fajn.

Lidovky.cz. Kdy jste si naposledy závodila?
Kdysi jsem měla takovou sázku s jedním redaktorem, jmenoval se Ota Mašek a byl to karikaturista. Vsadili jsme se o čtyři flašky šampusu, že, až budu mít čtyřicet, hodím padesát metrů, a až budu mít padesát, hodím čtyřicet. A vyšlo mě to. Hodila jsem v padesáti 44 metrů. Sice mě poté bolelo rameno, ale bylo to fajn.

Z vítězného oštěpu smeták

Lidovky.cz: To bylo naposledy, kdy jste si hodila oštěpem?
Dělala jsem pak ještě ústředního trenéra vrhačů. Trénovala jsem malou skupinku a u toho jsem sem tam něco ukazovala. Jak to rameno, jak ta noha tam jde, takže člověk pohazoval. Do osmdesáti jsem chodila do Stromovky na Rudou hvězdu a trénovala. Teď na oštěp občas věším venku prádlo, když potřebuji, aby mi na sluníčku uschlo.

Lidovky.cz: Praktické využití našel i jiný váš oštěp, ten, s nímž jste získala olympijské zlato. Emil jej použil jako násadu pro koště.
Když jsem vyhrála, přišel za mnou jeden funkcionář, tehdy mladíček, student tělesné výchovy ve Finsku, v Helsinkách. Říkal, že jestli chcu, tak mně ten oštěp, s nímž jsem to hodila, vymůže u ředitele a přinese. Značkoval mi ho v poli, tak věděl, který to je. Tak se stalo, že jsem od ředitele stadionu v Helsinkách dostala oštěp a přivezla jsem si ho domů. Tenkrát se neházelo s vlastními. K němu jsem potom měla další, celou stěnu oštěpů, které byly ukázkou vývoje. Z finské břízy, z kanadského smrku, lepené a tak dále. Zažila jsem několikaleté období, kdy se oštěp vyvíjel. Pak mě ale Emil trochu naštval.

Když jsme si v Troji postavili domeček, zjistili jsme, že smeták potřebujeme dole, kde byla sauna, tak i nahoře v domě. A kde zase je ten smeták, říkali jsme. No, v sauně. Tak zase dolů 38 schodů letět. Tak jsme dospěli k tomu, že musíme mít alespoň dva smetáky. A tím se stalo, že jednou byl Emil sám doma, sháněl smeták, popadl zrovna můj olympijský oštěp se značkou Turku, to byla firma, která to vyráběla, a udělal z něj smeták. Figuroval u nás v Troji jako smeták 30 let. Nakonec ho ze mě vymámil ředitel muzea v Kopřivnici, tady by se úplně zničil. Byl už docela omšelý, když jednou přišel ten Fin, co mi ho dal.

Dvě nejslavnější oštěpařky české historie s vítězným oštěpem z OH 1952, něhož je už řadu let smeták. (Zátopková a Špotáková)

Lidovky.cz: On za vámi přišel na návštěvu?
Přišel takový šedivý pán, představil se a zeptal se, jestli bych mu mohla říct, kde ten oštěp je. Mně byla hanba, že byl omšelý a je z něj v kuchyni udělaný smeták. Tak jsem mu zalhala, že je v tělovýchovném muzeu. A on, že to nevadí, ať mu dám adresu. Nedal se odbít. Naštěstí to muzeum zrušili. Vesele jsem mu lhala dál. Ale když jsem ho vyprovázela, tak mě přepadly výčitky svědomí. Říkala jsem si, podívej se, jaká jsi. On jede z Finska, nelení ten oštěp najít a ty mu lžeš, přitom ti visí v kuchyni pod zástěrami. Tak jsem mu nakonec řekla pravdu a ukázala mu ho.

Lidovky.cz: Jak reagoval?
Ze začátku byl zaražený, protože Finové jsou na oštěp strašně hákliví. Vyhráli v něm spoustu zlatých medailí. Naštvaný ale nebyl, nakonec ho to pobavilo. Dokonce jsme se společně s tím smetákem pak vyfotili a on mi později poslal velkou fotografii.

Lidovky.cz: Vývojem prošel nejen samotný oštěp, ale i výkonnost disciplíny. Jak na posun nejen tohoto sportu nahlížíte?
Pomalu se to blíží k cirkusu. Přála bych si, aby zůstal zachovaný sportovní charakter.

Lidovky.cz: Vytrácí se podle vás?
Moje matka vždycky říkala: „Prosím tě, to on nemohl ukrást, vždyť je to sportovec.“ Vázal se k tomu určitý názor lidí, že sportovec je charakterově lepší. To se mně zdá, že už mizí, lidé to přestávají vidět a sport uniká příliš vysoko. Samozřejmě lidé něco mimořádného chtějí vidět, to vše dělají lidé, ne žádná vyšší moc. Přála bych si, aby to zůstal sport a nebyly to ukázkové výstřelky několika jednotlivců. Teďka navíc, když se otevřely možnosti získat sportem peníze, se to vyhranilo ještě více a hrozí, že opravdu se to začne dělat jen pro ty peníze. Na to (Miroslav) Tyrš a všichni tělovýchovní pracovníci zdaleka nepomysleli.

Volby? Jsem sociální demokratka

Lidovky.cz: Vy jste si sportovními výkony a úspěchy zajistila slávu. Jak jste se s ní vypořádávala? Dodnes vás navštěvují novináři, my nejsme výjimkou. Neotravuje vás to už někdy? 
Mě to nikdy moc netěšilo. Fakt je, že když něco uděláte, svěťák, máte radost, když se to zveřejní a hezky se o tom píše. Když je toho ale moc, je to potom obtěžování a člověk si připadá jako zajatec. S Emilem jsme si třeba nemohli jít léta sednout do kavárny. V tu ráno se někdo přiřítil a dělal, že se s námi zná.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na moment, kdy vám přítomnost lidí či novinářů byla zvlášť nepříjemná?
Já to tolik nezažila, ale Emil byl někdy chudák, honili ho jako zvěř. V touze získat interview ho pronásledovali hrozně. Jednou v Mnichově ho honila Svobodná Evropa, že se musel skrývat, nasadit si klobouk a sluneční brýle. Švédové byli zase schopni vlézt oknem do hotelu. S novináři se musí opatrně. Mají jiné touhy. Já řeknu pravdu a oni mají touhu napsat něco, co by bylo zajímavější. Za našich časů, kde stačilo se ukecnout a jelo se ven z nároďáku, jsme si museli dávat pozor. Zvlášť zahraniční novináři byli nebezpeční, protože často nějaké slovo, větu přetočili a byl z toho malér. Měli jsme několik novinářů, kterým jsme důvěřovali a věděli, že budou chránit nás a nebudou myslet jen na sebe.

Lidovky.cz: Jste nejstarší český žijící olympionik a šestá nejstarší žijící držitelka zlaté olympijské medaile na světě. Máte nějaký speciální recept na dlouhověkost?
S hrůzou zjišťuji, jak to kolem mě řídne, všichni kamarádi. Měli jsme s Ťopkem starou gardu, s níž jsme se scházeli. A všichni - až na jednoho - umřeli. Možná, že když si sem tam dám slivovici, tak to pomáhá. Teď už musím opatrně.

Lidovky.cz: Co to znamená opatrně?
Kolem devadesáti jsem dělala takovou zkoušku v Rožnově, kde to slavíme. Máme tradiční postup, vždycky nás vítají štamprlí. Zvlášť v Rožnově, slivovice je tam takový, skoro bych řekla, národní nápoj. Zjistila jsem, že už mi to hlava tak lehko nesnáší. Dříve jsem utáhla tři čtyři štamprle. Teď udělám jednu a přijdu si nametená. To mě tedy zklamalo, protože odmala jsem měla dostatečný trénink.

Lidovky.cz: Za necelé tři týdny se uskuteční parlamentní volby. Půjdete volit, zajímáte se o politiku?
Chodím volit vždy, tak proč bych nešla. O politiku se zajímám, ale moc ji nerozebírám.

Lidovky.cz: Z jakého důvodu?
Protože mě štve, že každou chvilku v ní je nějaká nepoctivost. A ani volby to nezmění. Mám pocit, že jakmile někdo dostane možnost, tak neodolá.

Lidovky.cz: Máte jasno, koho budete volit?
Prozatím nejsú rozhodnutá. Přesvědčením jsem sociální demokratka a většinou ČSSD volím, ale ještě si to rozmyslím.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!