Jak se cítíte?
Je pravda, že stovka mi trošku vlila optimismus do žil. I když nebyla úplně rychlá, ale přeci jen jsem si říkal, že bych se v závodě mohl udržet co nejdéle. Tu dálku jsem chtěl ještě zkusit, ale už to nešlo. Přeci jen přetížení i větší tretry ukázaly, že to nejde.
Kolik rozběhů jste zkusil?
Zkusil jsem jeden rozběh naplno. To stačilo.
Co to udělalo?
Bolelo to. Stovkou se to ještě víc rozdráždilo. Čekal jsem do poslední chvíle, že se to zlepší, abych desetiboj mohl dokončit, ale bohužel se tak nestalo.
Jak jste se cítil ráno?
Docela dobře. Nebylo to nic strašného. Lehce jsem to cítil, když jsem šel do treter, ale říkal jsem si, že by to nemuselo být tak strašné.
V úterý jste absolvoval trénink. Ten neukázal, že to nepůjde?
To bylo v pohodě. Člověk to cítí, ale není to takové jako teď po stovce.
Litujete toho, že jste do desetiboje šel?
Nelituji. Protože letošní sezona byla olympijská, tak jsem makal nejvíc za čtyři roky. Možná to bylo špatně. Možná jsem už do toho v těch letech neměl tolik dávat. Vlastně i ta kvalifikace byla dost náročná. Když už jsem se sem dostal, tak jsem věděl, že budu bojovat do poslední chvíle. Mrzí mě, že se to zranění stalo až po posledním soustředění.
Jaký to byl pocit - vědět, že na jednu stranu to bolí, na druhou jste měl na stadionu obrovský potlesk, když oznámili vaše úspěchy…
To bylo fantastické. Tolik lidí hned ráno jsem zažil jen dvakrát. V Sydney a tady. Olympiáda v Londýně je velká paráda. Samozřejmě mě těšilo, že jsem měl takový ohlas. Tam jsem věděl, že do stovky půjdu naplno.
Napadlo vás, že je to stejný konec na olympijských hrách jako měl Tomáš Dvořák?
To je naprosto stejný konec. Myslím, že i časově.
Říkal jste, že chcete ještě rok vydržet. Platí to stále?
Za rok to ještě zkusím. Ale opravdu už naposled.
Vše o olympiádě |
Je motivací i padesátý desetiboj přes osm tisíc bodů?
To je určitě velká motivace. Nikdy jsem na to nebyl, ale přeci jen těch padesát, to je velká motivace. Šedesát už asi nestihnu (smích).
Mnoho lidí se bude ptát, jestli nebylo lepší olympijský desetiboj přenechat Adamu Sebastianu Helceletovi. Jak byste na to reagoval?
Nechal bych mu to, kdyby to šlo, ty tři dny předem, ale to bohužel už nešlo. To nejsou žádné alibi. A co se týká celého roku, já tomu dal sto procent. Minimálně stejně jako on. Odpíral jsem si spoustu věcí, dřel. Když jsem se sem kvalifikoval, tak netuším, proč bych to měl někomu jinými přepouštět, pokud jsem byl zdravý. A to jsem byl do poslední chvíle. Jakmile jsem cítil, že by to nemuselo jít, hned jsem kontaktoval šéftrenéra Tomáše Dvořáka. Ale už to nešlo.
Jak bude desetiboj na hrách pokračovat?
Čekal jsem Eatona trochu lepšího, na konci stovky tuhnul. Buď není v takové formě jako při světovém rekordu a nebo se mu nepovedla aklimatizace. Myslím, že suverénně vyhraje, ale světák to nebude.
