Hlavní město bylo pořádně na nohou. Když 5. září 1989 přistál na ruzyňském letišti stroj se zámořskými hvězdami, snad jako by to předznamenávalo blížící se zvrat v celé zemi.
Totalitní Československo uspořádalo exhibici s kapitalisty ze zámoří. A lidé najednou měli šanci vidět ty, o nichž možná tak věděli jen z doslechu. Teď zblízka a naživo.
Calgary Flames sehrálo s reprezentací hned dva souboje ve dvou dnech, ale návštěvu ve středu Evropy si zpestřilo týdenním pobytem.
"Byla to taková naše odměna," vzpomíná Jiří Hrdina.
Aby ne, pár měsíců předtím přehráli ve finále Stanley Cupu slavný Montreal Canadiens. Proto využili Hrdinova nápadu a zpestřili si přípravu na nový ročník výletem do Evropy. "Chlapci stáli poprvé na ledě před dvěma týdny. Ale ke společnému tréninku se scházíme až tady," říkal v Praze Cliff Fletcher, generální manažer klubu.
Jenom dril to ale nebyl...
Hráči v cizí krajině poznávali památky, ochutnávali pivo nebo skupovali vyhlášený český křišťál.
Aleš Kratochvíl, jenž se o ně tehdy staral v roli průvodce, dokonce vzpomínal, jak se šlo zapít dvě porážky na diskotéku k Bílému koníčku. "Tam tým dost oslavoval a třeba Makarov toho měl fakt dost."
Když už jsme u těch jmen, vedle něj se českým fanouškům představili takoví velikáni jako Al MacInnis, Doug Gilmour, Gary Roberts či Joe Nieuwendyk. Nebo třeba vycházející hvězda klubu Theo Fleury, známý malý velký rebel.
Bitvy bez manýrů kapitalismu
Pochopitelně, ti všichni a spol. byli středem pozornosti. Fanoušci je vyhlíželi u hotelu, média je sledovala na každém tréninku.
A zatímco na ně pravidelně chodily hojné tisícové návštěvy, v Příbrami bylo v plném proudu týdenní soustředění národní výběru. Výběru, v němž se schylovalo k velkému debutu tří mladíčků.
Na svůj první mezinárodní start čekali Jaromír Jágr, Robert Reichel i Robert Holík. "Jestli jsme byli nervózní? Dost nám pomohlo, že jsme první zápas sledovali z tribuny a věděli pak, do čeho jdeme," vzpomíná druhý z nich.
Tehdy Jágrovi bylo ještě 17 let, Reichel už nabyl plnoletosti. A pokud čeští novináři naháněli zámořské milionáře, ti kanadští pobíhali právě kolem "Albiho". Proč?
Calgary ho totiž draftovalo a po příjezdu s ním chtěl hovořit i trenér Terry Crisp. "Ale jazyk jsem neuměl, takže vše bylo přes tlumočníka," praví Reichel. Sezonu nato už vorganizaci Flames skončil...
Teď však skokem na led:
Psalo se 10. září, když s kapacitou 14 tisíc diváků vyprodaná Sportovní hala čekala na to, až hráči vyjedou na hřiště. V análech se ovšem uvádí, že za žádného velkolepého úvodu, bez hlasité představovačky.
"Zkrátka jsme vyjeli a hrálo se," popisuje obránce František Kučera. "Byly by to asi kapitalistické manýry, a to by někdo pořádně odnesl."
Hala ovšem bouřila. Čechoslováci, na jejichž soupisce byli Růžička, Šejba, Cíger, Kron, Stavjaňa, Bača, gólman Hašek a další, zvítězili 4:2, k druhému triumfu 4:1 už pomohlo o den později i zmíněné trio. "Výhru ozdobili mladí," hlásal tehdejší titulek Československého sportu.
A borci z Kanady? Všechno brali s klidem. Jen Leo Gudas je přiváděl k šílenství: naznačil, že jede do souboje, a na poslední chvíli se sehnul, aby soupeř přepadl přes něj.
"Všichni od nás se pak na něj těšili, až dorazí na trénink, vždyť i on byl námi draftován," připomněl Hrdina. Ovšem na rozdíl od Reichela se v klubu nikdy neukázal.
Kluci byli nadšení z piva za tři koruny, vzpomíná HrdinaV týmu Calgary Flames působil sotva dvě sezony, avšak za tu dobu stihl Jiří Hrdina (52) kromě zisku Stanley Cupu také jednu nevídanou věc: odehrál s klubem v Československu dva exhibiční zápasy. U zrodu celé myšlenky byl právě on. "Ale nenapadlo by mě, že vPraze zahájí NHL za dvacet let ostrou sezonu. Za totáče to bylo jako z říše snů," vypráví. Jak vás to vůbec napadlo? Popište trochu celé dění v Československu. Asi kolem vás musel být pořádný humbuk, ne? Prováděl jste je městem? Prý jste spoluhráčům vyřizoval i nákup českého křišťálu... Zpět na led. Zaskočily vás v té době dvě porážky s československým národním mužstvem? Která jste si tedy spíš užívali? Takhle se to dá říct? |
