Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Sport

‚Řeším i proclení psů‘. Hráčský agent Zíka o své profesi i složitých jednáních s Abramovičem při přestupu Čecha

Fotbalový agent Pavel Zíka při přestupu Michala Trávníka do Sparty foto: Archiv Pavla Zíky

Praha - Pavel Zíka patří k nejvýznamnějším fotbalovým agentům v Česku. Za svou dvaadvacetiletou kariéru uzavřel mnoho velkých přestupů, mezi jeho klienty patřili Petr Čech, Jiří Štajner či Jiří Jarošík, v současnosti se svou agenturou Global Sports zastupuje například Nicolae Stanciua, Zdeňka Ondráška nebo Martina Dúbravku.
  5:00

Ben Chaim se ve Spartě neprosadil. Letenští poslali izraelského záložníka domů předčasně

„Nejdůležitější v mé profesi je odhad člověka. Určitě musíte mít znalosti ohledně fotbalu jako takového, ale hlavně je to o psychologii. Musíte umět s hráči mluvit. Je třeba za ně dobře jednat, aby měli ty nejlepší možné smlouvy a podmínky. Hráč se pak může soustředit výhradně na fotbal,“ říká v rozhovoru pro LN Zíka.

LN: Zasloužil jste se o příchod první opravdové posily z ciziny do české ligy. Z Argentiny do Liberce přestoupil v roce 1998 Leandro Lazzaro Liuni. Jak to celé vzniklo?
V roce 1990 jsem se dostal pracovně do Argentiny. Strávil jsem tam krásných osm let a logicky jsem se zajímal o argentinský fotbal. Bydleli jsme s rodinou kousek od stadionu River Plate v Buenos Aires, kde se hrálo kromě jiného i finále MS 1978, které Argentina vyhrála. A když jsme se potom v roce 1998 vraceli do Česka, využil jsem svých znalostí tamního prostředí a dobrých vztahů s majitelem Liberce panem Ludvíkem Karlem. Takže jsme si logicky podali ruku a vymysleli prvního Argentince do české ligy.

Fotbalový agent Pavel Zíka
Fotbalový agent Pavel Zíka se syna Filipem a Davidem

LN: Ale stejně, Argentinec a česká liga, to dříve nedávalo smysl. Odtamtud se mířilo úplně jinam.
Po osmi letech v Argentině jsem přece jen znal úroveň tamní první i druhé ligy a samozřejmě také ekonomickou neboli platovou úroveň hráčů. Věděl jsem, že do Čech nemůžeme přivést velké hvězdy, které mířily z jihu Ameriky rovnou do velkých španělských či italských klubů. Takže jsme museli přivést někoho mladého, ambiciózního. Někoho takového, který by se třeba přes Liberec mohl dostat ještě dál. Chtěl jsem jednak pomoct Liberci, ale také přivést atraktivního hráče. Tehdy opravdu nebylo zvykem, že by do Čech mířil někdo takto exotický. V té době byl typickým zahraničním příchodem někdo z Balkánu nebo ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tohle byl echt cizinec, navíc z Argentiny, země několikanásobných mistrů světa.

Pavel ZÍKA (60)

Kariéru sportovního agenta začal v roce 1998, kdy rovněž založil agenturu Sport Invest. Z ní se v roce 2011 nechal od společníků vyplatit. „Postupně jsem tam zaměstnal lidi, kteří se ke mně po třinácti letech otočili zády,“ vzpomíná hořce na svůj odchod. Čtyři roky nato se vrátil firmou Global Sports, kde působí i se svými syny Davidem a Filipem.

LN: Čím byl výjimečný?
Leandro sem přivezl radost. Něco nového, takovou argentinskou hbitost a svým způsobem i horkou krev. Byl velmi přizpůsobivý, dodnes smekám, jak se dokázal rychle adaptovat na české prostředí. Vše, co potřeboval, si v poklidu vyřídil. A už od začátku se stal pevnou součástí Slovanu.

LN: Uvedl se skvěle – třemi góly…
Pamatuji si, že byla neděle a naši hokejisté vyhráli olympijský turnaj v Naganu. Ten den všichni ponocovali a nespali, včetně mě. Fanoušci v Liberci šli odpoledne rovnou z hospod na fotbal. A mně se navíc povedl husarský kousek. Protože jsem se znal s argentinským velvyslancem, zariskoval jsem a pozval celou argentinskou ambasádu, aniž bych tušil, zda Leandro vůbec nastoupí. Oni pozvání přijali a přijeli na historické utkání prvního Argentince v české lize.

LN: Tomu říkám podařený risk.
Nikdy na to nezapomenu. Seděli jsme v mercedesech s argentinskou vlajkou, jel jsem přímo za panem velvyslancem. Kolem nás se trousily davy fanoušků z hospod s vlajkami a šálami, většina z nich na nás podivně koukala.

LN: Po zápase však Lazzara znala téměř celá republika.
Přišel výkop, tehdy hrála v Liberci velmi silná Opava. Na devítce, na hrotu se pohyboval nějaký svalnatý, dlouhovlasý, snědý fotbalista. Nikdo ho pořádně neznal a on dal hattrick a Slovan vyhrál 3:0. Navíc skóroval třemi různými způsoby: jednou po rychlém brejku, podruhé z dorážky a potřetí krásnou ranou z dvaceti metrů.

LN: Nebylo problémem, že mluvil pouze španělsky?
Fotbal je na světě jen jeden. To znamená, že taková ta fotbalová mluva je všude stejná a dá se rychle naučit ve všech jazycích. Ale máte pravdu, pamatuji si některé velmi humorné historky.

LN: Povídejte…
Tehdy trénoval Liberec pan Škorpil a asistenta mu dělal Pepík Petřík. Několikrát mi volal právě pan Petřík z tréninku a dával mi k telefonu Leandra, abych mu vysvětlil nějakou taktickou variantu, kterou zrovna nacvičovali. Asi takto: Hele, zatáhne to někdo zleva, odcentruje mezi penaltu a velké vápno, ty tam máš nabíhat… Ze začátku to bylo zkrátka trošku složité a zároveň humorné.

LN: Máte ještě nějakou perličku?
Ještě bych mohl říct jednu vtipnou historku… Jméno Liuni má Leandro po mamince, jeho hlavní příjmení je Lazzaro. A co se nestalo, Leandro Lazzaro dostal na první dres jmenovku Liuni. Trošku se čertil, když zjistil, že má na zádech příjmení své maminky. Říkal: Já nejsem Liuni, já jsem Lazzaro. Ale jinak to byl veselý kluk.

Mužstvo musí vědět, že i takový zápas se dá otočit, říká Guľa po Spartě

LN: Dá se říct, že vám právě tento podařený transfer otevřel cestu k tomu, co dnes děláte?
Ano. Byl jsem na sebe patřičně hrdý, protože to byl můj první agentský počin. Díky Lazzarovi a pak dalších v čele s Petrem Čechem, Davidem Rozehnalem nebo Martinem Feninem se o mně začalo mluvit. Vždy jsem ke sportu tíhnul. Za socialismu to moc nešlo, ale když se naskytla možnost, z celého srdce rád jsem se stal jedním z prvních agentů v Česku. Třetím po pánech Nehodovi a Paskovi.

LN: Když se zaměříme na vaší profesi detailněji, jaké vlastnosti či schopnosti jsou nejdůležitější? Ovládat jazyky, odhadnout člověka?
Za mě jednoznačně odhadnout člověka. Určitě musíte mít znalosti ohledně fotbalu jako takového, ale hlavně je to o psychologii. Musíte umět s hráči mluvit. Je třeba za ně dobře jednat, aby měli ty nejlepší možné smlouvy a podmínky. Mě vždycky psychologie bavila, rád jsem poznával charaktery lidí. Fotbal je sice kolektivní hra, ale současně je také o jednotlivcích. Musí se vše sladit, aby to pohromadě fungovalo. Agent je pak k tomu, aby se hráč mohl soustředit výhradně na fotbal, ale když je třeba musí mu umět pomoct, a proto si od začátku musí jak hráč, tak agent lidsky porozumět… A protože je fotbal dnes mezinárodní, musíte umět jazyky.

LN: Vy jich ovládáte kolik?
Už od základní školy jsem se učil německy. Na střední škole jsem přidal angličtinu a samozřejmě ruštinu, ze které jsem na VŠE dělal státnice. No a pak ještě španělštinu, kterou jsem nejvíce rozvinul v Argentině, ale piloval jsem ji už pár měsíců před cestou.

LN: Jaká je vaše pracovní náplň?
Určitě to není jen o velkých přestupech a nových smlouvách. Je to o práci sedm dní v týdnu. Není to tak, že byste si v pátek odjel na chatu a pracoval na zahrádce. My to máme tak, že ten pátý, šestý a sedmý den sledujeme své svěřence. Svým způsobem jsou to pro nás takové třešničky na dortu. Po utkání se s nimi o hře bavíme, analyzujeme ji, nasloucháme jejich názorům i postoji trenéra. Ta hlavní náplň se však odehrává během týdne. Ladíme podmínky, kluky nabízíme po světě, zajišťujeme speciální zdravotní péči, kondičního poradce a třeba i radíme, jakou si vybrat vysokou školu nebo do čeho zainvestovat. Zkrátka se o hráče staráme tak, aby se mohl plně věnovat fotbalu.

LN: Hostíte skauty, kteří se přijedou na vaše svěřence podívat?
Stoprocentně. Jde o to, že my jako agentura sloužíme k tomu, že bychom měli poskytnout perfektní materiály o tom daném hráči. Dříve to byly videokazety a DVD. Po nocích jsme stříhali zápasy z televize a dolaďovali životopisy. Dnes když přiletí skaut, sportovní ředitel, trenér či majitel, dostane se mu plného servisu. Seženeme letenky, pošleme pro něj auto, zajistíme ubytování, večeři, seznámení s hráčem i jeho rodinou.

LN: Co nejkurióznějšího jste řešil?
Těch případů je spousta. Třeba Honzovi Laštůvkovi, který přestupoval do Šachtaru Doněck, jsme zajišťovali přesun jeho dalmatinů na Ukrajinu. Musím říct, že to nebylo vůbec jednoduché. Například domlouvat se po telefonu s ukrajinským úředníkem, který měl pejsky proclít, bylo obtížné. Nedávno jsme něco podobného řešili s pejskem Martina Dúbravky a předtím i s Petrem Čechem. U jiného hráče jsme řešili i rodinné problémy, rozvody, děti… Je toho dost.

Love❤️

8. prosince 2018 v 9:41, příspěvek archivován: 18. června 2020 v 20:06

LN: Když už byla řeč o Martinu Dúbravkovi, jeho kariéra měla raketový spád…
Máte pravdu. S Martinem to bylo velmi zajímavé. Byl v dánském Esbjergu, kde se úplně nepohodl s trenérem brankářů. Takže jsme s Honzou Nezmarem, tehdy čerstvým sportovním ředitel Liberce a panem Karlem upekli přestup do Slovanu. Jeden den dopoledne Martin ještě trénoval s Esbjergem v Dánsku jako brankář číslo dva a o několik hodin později už se připravoval s Libercem ve Vídni. Nám se podařilo zajisti veškeré důležité dokumenty k přestupu a Martin už druhý den vychytal Slovanu postup přes Admiru do Evropské ligy, čímž se ten jeho přestup několikanásobně zaplatil.

LN: A pak zamířil přes Spartu do Premier League, kde si jej vyhlédl velký odborník na brankáře Rafa Benítez.
Rafa, ač to není na první pohled zřejmé, je bývalý brankář. Takže si právě gólmany vybírá pečlivě. Tehdy měl tuším přes stovku možných akvizic, ale zvolil právě Martina. Ukázalo se, že udělal velmi dobře.

LN: Přitom to nemuselo vůbec klapnout…
Přesně tak. Poslední den přestupů jsme museli pro Martina vypravit privátní letadlo, protože byl se Spartou na soustředění u Málagy. Pan Ščasný si pak ukázal na Florina Nitu, který byl shodou okolností ve stejných místech na soustředění se Steauou Bukurešť. Takže jsme jedno letadlo vypravovali do Newcastlu a druhé do Prahy tak, abychom stihli oba přestupy dokončit do půl noci 31. ledna. Já jsem zůstal s Florinem v Praze, synové David s Filipem odletěli do Newcastlu s Martinem, aby mu pomohli s kontrolou smlouvy v angličtině. Povedlo se to pár minut před koncem přestupového období. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy asi čtyři minuty před půlnocí vyjelo z mašin, že je vše elektronicky zaregistrované.

LN: K tomu se určitě musí pojit i nějaká zajímavá historka…
Jedna taková opravdu je. Máme ještě historické obrázky, kdy Martin Dúbravka v mikině Sparty podepisuje Newcastlu a současně Florin Nita podepisuje v mikině Steaui Bukurešť na Spartě. Bylo to tak časově náročné, že se kluci ani nestihl převléct… (směje se)

LN: A vaše nejtěžší jednání? Třeba s Romanem Abramovičem, který šéfoval Petru Čechovi?
Hodně jich bylo těžkých. Přestupů do zahraničí jsem za svou dvaadvacetiletou kariéru udělal celou řadu, Myslím, že trojciferné číslo. A ten Petrův transfer z Rennes do Chelsea byl specifický.

LN: Jak vlastně začala velká kariéra Petra Čecha?
Rozhodli jsme se s Petrem pro Rennes, průměrný francouzský tým, ve kterém se měl Petr naučit žít v zahraničí a pořádně se zviditelnit. A to se mu povedlo. Od začátku podával skvělé výkony a upoutal několik velkých zájemců. Nejprve se ozval Inter, ten jsme ale s poděkováním odmítli, protože měl v brance skvělého reprezentanta Itálie Francesca Tolda. Pak to vypadalo na Barcelonu, ale z nějakého důvodu nevyšla. Nakonec se povedla Chelsea, i když to nebylo vůbec jednoduché.

LN: Bohatá Chelsea a průměrný francouzský klub, to měla být přece jednoznačná záležitost.
To jsem si také myslel. Říkal jsem si Chelsea, to je velkoklub, který je v módě, to bude pro Rennes čest. Jenže ono to bylo přesně naopak. Střetli se totiž dva velmi bohatí lidé. Na straně prodávajícího to byl pan Pinault, jeden z nejbohatších Francouzů, na té druhé ruský oligarcha Roman Abramovič. Přestup se dlouho táhl.

LN: Ale proč? Rennes nechtělo vydělat?
No, poslouchejte… Pan Pinault říkal svému sportovnímu řediteli: No počkej, ty jsi před rokem přivedl tři hráče. Tenhle Argentinec nic moc, tenhle Bulhar taky ne, ale Petr je jediný, kdo se uplatnil, za toho jsem rád. Ty bys mi ho teď chtěl prodat? Já si do branky pytel peněz nepostavím, potřebuju Petra Čecha… Ale pak se to povedlo, šli jsme přes kompromis. Petr zůstal ještě půl roku na hostování v Rennes a pak se přesunul do Chelsea.

LN: Tam se mu povedl bravurní debut.
Seděl jsem v hledišti, v sektoru příbuzných a přátel hráčů. Kochal jsem se atmosférou na Stamford Bridge a koukal na svého svěřence, který tehdy ve dvaadvaceti letech debutuje za Chelsea. Hned první utkání proti Manchesteru United a Petr vychytal nulu. Prostě báječné…

Me and the boss 15 years ago ! What a day ! ⚽️

30. dubna 2020 v 11:26, příspěvek archivován: 18. června 2020 v 20:07

LN: Pryč od Petra. Hraje v hráčově i agentově rozhodování o přestupu velkou roli i destinace, ve které by měl strávit část života? Přeci jen Praha nebo například Doněck je velký rozdíl…
Určitě je to důležité, speciálně pak pro ty hráče, kteří už mají rodiny. Chceme, aby žili v podmínkách, které jsou kvalitní. Myslím si, že se to ve většině případů daří. Vždycky nechávám rozhodnutí na hráči. Agent by měl sice připravit podmínky, ale to finále je vždy na samotném hráči. Já vždycky říkám: Ty jsi tím hlavním hercem filmu zvaný fotbal… Poslední dobou je to ale složitější, protože konkurence je ve světě obrovská. Někdy zkrátka musí dojít i ke kompromisům… Super je, když se pak povede skloubit fotbal se skvělým prostředím, jako to mají kluci v Americe.

LN: USA, velmi specifická adresa pro český trh. Vy tam však máte dva hráče.
Sport v USA je trošku jinak orientovaný než v Evropě. Stejně jako NHL a NBA funguje i Major League Soccer. A vzhledem k tomu, jaké se dostává poslední dobou socceru v Americe popularitě, začíná být pro fotbalisty hrát v MLS velmi zajímavé. A my, díky tomu, že jsme s rodinou strávili osm let v Jižní Americe a syn David má manželku z Mexika, máme směrem k USA blízké vztahy. Proto máme Zdeňka Ondráška v Dallasu a Jánka Greguše v Minnesotě.

LN: Jedna země, ale dvě velmi odlišné destinace…
V Dallasu je teplo, jezdí se tam ve velkých autech a všude jsou vidět všemožná rodea. Mluví se tam dost i španělsky. Ale nejdůležitější je, že to Zdeňkovi sedlo. Je velkou hvězdou Dallasu, velmi oblíbený u fanoušků i lidí v klubu. To Jánko Greguš žije v Minneapolis, kde je v zimě třeba i mínus třicet stupňů. Bydlí tam v luxusním komplexu, který je i kvůli mrazům celý zakrytý. Je možnost si tam dojet s nákupním košíkem výtahem až k bytu nebo dojít vyvenčit psa do speciální zakrytého parku…

LN: Stále mluvíme o fotbalu, vy jste však v kariéře nezastupoval pouze fotbalisty…
Když jsem zakládal jako one man show Sport Invest, schválně jsem jej nazval tak, jak jsem ho nazval. Není to Fotbal Invest nebo něco takového. Mě vždycky bavil sport jako takový, a proto jsem věděl i o nějaké Martině Sáblíkové, která jako dorostenka poráží celý svět, i když nemá dostatečně kvalitní podmínky. I proto jsem zastupoval Ondřeje Synka, Tomáše Vernera a těsně před mým koncem ve Sport Investu jsem podepsal i Ester Ledeckou, i protože jsem se dobře znal s jejími rodiči.

LN: Teď už si však jedete po vlastní ose v rodinném Global Sports. Nemrzí vás zpětně odchod od vašeho Sport Investu?
Já se nerad moc upínám k minulosti, naopak mě zajímá současnost a budoucnost na Global Sports, a ta je věřím zajímavá. Sport Invest jsem založil na konci devadesátých let a postupně tam zaměstnal lidi, kteří se ke mně po 13 letech otočili zády. Tak to zkrátka je a pokud se to někdo snaží nějak bagatelizovat, tak se lze podívat do úplného výpisu v obchodním rejstříku. Více bych se k tomu nevracel. Na Global Sports nás to baví a daří se nám. Dále budeme makat ze všech sil, aby tomu tak bylo i nadále.

LN: Poslední téma: Nico Stanciu. Kontroverzní postava pražských S, skvělý fotbalista i dobrý kluk?
Hlavně bych chtěl říct a razantně zdůraznit: Nico je skvělý kluk. Má ty nejlepší vlastnosti a já ho mám moc rád, a to nejen jako fotbalistu, ale hlavně jako člověka. Do Sparty jsme ho díky nákupům Dana Křetinského mohli přivést jako evropskou hvězdu Anderlechtu Brusel. Pak to ve Spartě z nějakého důvodu nevyšlo, my jsme udělali takový nucený odchod do Al Ahlí, kam Nico ani moc nechtěl. Není to, že by odcházel za penězi… Pak se vrátil do české ligy a válí za Slavii. Poslední zápasy hovoří samy za sebe. Je vidět, že je nadstandartní hráč, že dokáže zápasy zvrátit díky své individuální kvalitě.