Góly Bonyho Wilfrieda z Pobřeží slonoviny, ke kterému se v posledních zápasech připojil důležitými zásahy také Kamerunec Leonard Kweuke, přinášejí letenskému klubu kromě ligových bodů ještě jiný příznivý efekt. Povedené výkony afrických útočníků pomáhají kultivovat chování radikálních fanoušků, kteří dřív dělali Spartě pořádnou ostudu.
Wilfried s Kweukem tak na trávníku zvládnou možná víc než nákladné kampaně. "Je možné, že část fanoušků je ochotná kvůli nim od rasistických projevů upustit," připouští Martin Synecký z policejního prezidia. Odborník na extremismus Miroslav Mareš se domnívá, že důležitější roli má celospolečenská atmosféra. "Ta se potom projevuje také ve fotbale."
Kromě poškození image trpěl nejbohatší český klub kvůli rasismu fanoušků také po finanční stránce. V uplynulých deseti letech zaplatila Sparta na pokutách od UEFA 7,5 milionu korun. V této sumě jsou zahrnuté i sankce za použití pyrotechniky nebo jiné nepokoje v hledišti. "Naše ambice je mít publikum bez jakýchkoliv rasistů," říká k tomu mluvčí mistrovského klubu Ondřej Kasík.
Odešli, nebo změnili chování 
Narušenou pověst si Sparta v poslední době opravdu vylepšila, ale dál si musí dávat pozor – zástupci UEFA zůstávají ostražití. Naposledy platila Sparta pokutu v srpnu po domácím zápasu s Poznaní v předkole Ligy mistrů. Postih se vyšplhal na 25 tisíc eur (zhruba 615 tisíc korun). Za co? Fanoušci Sparty pískali na hráče soupeře, kteří zdržovali hru. Tedy nic mimořádného.
"Došlo k nedorozumění. Delegát si pískotu všiml zrovna ve chvíli, když byl u míče hráč tmavé pleti. Tato událost nás zase vrátila trochu zpátky. Stálý pětičlenný tým z UEFA, který k nám jezdí při evropských pohárech, dobře ví, že tu dlouho žádný problém nenastal," popsal Kasík. Názor Sparty podpořil také Synecký. "Nebyl to určitě rasistický projev, ale běžné vyjádření nevole fanoušků."
Dá se těžko odhadnout, kam se poděli jedinci, kteří kolem sebe dřív rasistická gesta šířili. Nabízejí se dvě možnosti: buď stadiony úplně opustili, nebo změnili svoje chování. "Obecně jich ubylo. Největší vlna chuligánství a rasismu už odezněla," domnívá se Mareš. Synecký zase připouští, že další rasisté z tribun zvládají potlačit své dřívější projevy.
"Hodně je dokáže ovlivnit chování kolektivu. Neříkám, že svůj pohled vnitřně přehodnotí, ale jsou schopní větší tolerance. Přemýšlí asi takhle: pokud hraje černoch dobře, budu ho respektovat." I když momentálně vládne na tribunách klid, podle Syneckého neexistuje jistota, že se jedná pouze o krátkodobý jev. "Faktem je, že naprostá většina fanoušků z tvrdých jader v prvoligových klubech je ultrapravicově orientovaná."
K vyhrocení situace mohou být zneužité motivy sílící kampaně Against Modern Football (Proti modernímu fotbalu), ve které se ultras v řadě zemí staví proti komercionalizaci klubů. "Jeden z jejích symbolů představuje myšlenka, že národní a klubová hrdost by měla být povýšená nad finanční zájmy," podotýká Synecký.
Jako varování může posloužit také případ Francie. Poté, co pro ni titul mistrů světa získal v roce 1998 tým složený převážně z potomků přistěhovalců, se zdálo, že triumf přinese větší toleranci ve společnosti. "A stejně se to nakonec otočilo," připomněl Mareš.
