Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Ráj na zemi nebo luxusní vězení? Mladí hokejisté jsou cepováni v nejlepší akademii na světě

Sport

  17:30
salcburk (od našeho zpravodaje) - Chovají si hráče jako v bavlnce, ukrývají je před okolním světem. Vychovávají mladé hokejisty do 18 let v akademii, která má tréninkové zázemí i možnosti jako hráči z NHL. Vítejte v jediné hokejové akademii na světě, kterou po vzoru těch fotbalových založil poblíž Salcburku rakouský miliardář Dietrich Mateschitz. Ten nechal centrum za jednu a půl miliardy korun vystavit jak pro fotbalisty, tak hokejisty, kteří se uvnitř akademie dennodenně potkávají.

Interiér hlavní budovy hokejové a fotbalové akademie v Salcburku. foto: Red Bull Content Pool

Zlatá hokejka má deset finalistů. Favoritem je Pastrňák

Dorostenci z Rakouska, Německa, Spojených států, Kanady a také Česka hrají za místní klub, tedy Red Bull Academy Salzburg. Letos se premiérově účastnili české nejvyšší soutěže starších dorostenců, v níž došli až do finále.

Hráli v ní i vnuci někdejšího reprezentačního trenéra Aloise Hadamczika Marcel Barinka a Filip Hadamczik, odchovanec Sparty Erik Čermák nebo syn mistra světa z roku 2005 Jiřího Fishera Braidan Simmons-Fischer.

„Myslím si, že jsem zvolil nejlepší možnou cestu ke svému růstu. Je to mnohem lepší než trénovat v Americe. Tady máme podmínky jako v NHL,“ řekl angličtinou Lidovým novinám syn současného generálního manažera české reprezentace Fischera.

„Chtěl bych si někdy zahrát v NHL, to je můj hlavní cíl. A zahrát si za Detroit jako táta, to by byl splněný sen,“ poukazuje mladý Braidan na to, že Jiří Fischer vyhrál s Red Wings v roce 2002 Stanley Cup. A protože zde vyrůstal, je je Detroit týmem jeho srdce. 

Letecký pohled na kompletní salcburskou akademii.

Šestnáctiletý mladík na požádání českých novinářů pózoval připevněný k lanu u speciálního stroje, na němž hokejisté pilují své dovednosti při jízdě na jezdícím umělém ledu, zatímco ostatní hráči využívají speciálního stroje na přesnost střelby.

Spolu s ním se na umělém ledě klouže o rok starší útočník útočník Filip Varejcka, který je sice Němec, kvůli českým rodičům však mluví obstojnou češtinou.

„Zpočátku jste hodně unavení, ale na to si musíte zvyknout, pokud jednou chcete hrát profesionálně,“ říká a rozhlíží se kolem sebe na obrovskou posilovnu se spoustou činek.

Pochvaluje si, jak si na ledě rozuměl s českými spoluhráči. „Ukázali nám, že umí hrát hokej,“ uvádí Varejcka.

K ruce má on a jeho spoluhráči nejen celou řadu trenérů a fyzioterapeutů, ale i psychologa a vychovatele, kteří dohlížejí, že se hokejisté každý den učí. 

K tomu mohou využívat dvě kryté hokejové haly, které leží v blízkosti sedmi tréninkových hřišť pro fotbalisty. Navíc mají k dispozici tým analytiků, kteří díky videu a měřících přístrojů určují, s jakou intenzitou hráči trénovali či hráli.

Tyto přístroje hráčům ukazují i to, že už jsou přetížení a měli by si odpočinout. I proto hráči chodí až třikrát denně na odběr krve, aby lékaři mohli kontrolovat stav každého hráče. „Ze začátku to bylo trochu divné, ale nevadí nám to,“ podotýká Varejcka. 

Mladí hokejisté během tréninku v jedné ze dvou krytých hal.

Není to však jediná česká stopa, která se v Salcburku nachází. V akademii a zároveň hokejovém klubu působí čeští lékaři a fyzioterapeuti a především hlavní poradce v akademii Jiří Koluch, který působí v salcburské čtvrti Liefering pracuje od září 2014, kdy byla část akademie pro hokejisty otevřena.

Ten přiznává, že výchova hráčů je sice bohulibá věc, ale mrzí ho, že hráči nemají žádnou návaznost na dospělý hokej. Po dovršení osmnáctého roku se hráči, kteří se nedostanou do A týmu Salcburku či Mnichova, hrajou za juniory v Alpské lize s rakouskými, slovinskými a italskými týmy. 

„Většinu kluků od nás proto v osmnácti odchází. Alpská liga nemá žádnou vysokou úroveň, a tak nám kluci odcházejí do Švédska nebo za moře, kde mají lepší podmínky než u nás. My hráče vychováváme pro velký hokej, ale sami z toho nic nemáme. Jsme taková charitativní organizace,“ přiznává Koluch.

Muž, který působil devět let v organizaci Minnesoty Wild jako evropský skaut, zároveň přiznává, že útulné centrum organizace vychovává díky velkému drilu z hráčů vojáky, kteří jsou uzavření v kasárnách.

„Ti kluci se učí sami, perou si sami, baví se sami, v jídelně nesmí mít mobil a také internet mají velmi omezený. Od rána do večera buď trénují nebo hrají a během volných chvil se učí. Jsou navíc odstřihnutí od venkovního světa, takže tu tak trochu jsou zavření jako v kasárnách nebo luxusním vězení,“ uvádí Koluch, který je v organizaci od začátku, takže jej na slovo poslouchají všichni členové akademie, včetně šéfů.

To přiznává i Varejcka. „Pořád máme školu a tréninky, takže nám na konci dne zbudou tak dvě tři hodiny. A ty trávíme na internetu. Mimo akademii se prakticky nedostaneme. Navíc hrajeme kolem osmdesáti zápasů ročně, takže nemáme tolik volného času.“ 

Hlavní budova hokejové a fotbalové akademie v Salcburku.
Letecký pohled na kompletní salcburskou akademii.

Disciplínu si vedení akademie sjednává rázně. Byly zde případy, že hokejista v opilosti byl okamžitě z akademie vyhozeny, do města se dostanou až hráči, kteří dovrší osmnáct let. 

Současný šéf hokejové akademie Helmut de Raaf, rekordman v počtu německých titulů, přiznává, že jeho tým vyhledává řadu výborných hráčů kolem čtrnácti let a pak je čtyři roky v Salcburku zdokonaluje.

„Když cítíme, že nám někdo chybí, koukneme do zahraničí. Třeba belgický brankář Wouter Peeters se u nás zdokonalil tak, že ho před dvěma roky ho draftovalo Chicago a teď chytal v americké juniorce. Ukazuje to, že naše práce má smysl,“ říká De Raaf.

Ten zároveň dodává, že si může pobyt v akademii dovolit i hráč z relativně chudších poměrů.

„Rodiče nám možná i proto hráče svěřují. Měsíční pobyt totiž stojí 250 eur (zhruba 6400 korun), v čemž je vedle ubytování a stravy zahrnut i kompletní studijní program. Někdy nám hráče nabízejí trenéři sami, tak jako v případě vnuků pana Hadamczika,“ uvedl šéf hokejové akademie.

Podle příkazů majitele Mateschitze musí De Raaf a spol dohlížet i na to, jestli jejich svěřenci prospívají ve škole. 

„Snažíme se propojit školu a sport. To je pro nás i pro majitele nejdůležitější. Pokud hráč neprospívá, děláme všechno pro to, aby si známky ve škole zlepšil,“ dodal De Raaf s tím, že vychovatelé jezdí s hráči i na venkovní zápasy, aby jim pomáhali s učením.