Divákům maratonský běh připomíná olympijské kořeny, ukazuje, co všechno lidské tělo snese a že se správnou přípravou není nic nemožné. V dnešní době můžeme obdivovat výkony špičkových sportovců v přímém přenosu a na pečlivě připravených tratích. A díky obrovské popularitě olympiády, přísným pravidlům a zabezpečení se toho už moc šokujícího neodehrává. To ale dříve neplatilo, jak informuje server Smithsonian.
  |
Maratonský běhModerní atletická disciplína byla vytvořena Pierrem de Coubertinem a Michelem Bréalem. Je založená na legendě o běžci Feidippidéovi, který měl v roce 490 př.n.l. po bitvě u Marathónu běžet z bojiště do Athén se zprávou o vítězství Řeků nad Peršany. Feidippidés zemřel vyčerpáním poté, co zprávu doručil. Premiérový maratonský běh se konal na první olympiádě v roce 1896.
|
Na prvních olympijských hrách v Athénách v roce 1896 trasa maratonského běhu spojovala město Marathón s Athénami a zůstávala tak věrná legendárnímu běhu Feidippidéa. Na trase soutěžilo 17 běžců, z nichž 12 bylo z Řecka. Trasu jich dokončilo devět. Zlato, stříbro i bronz získali domácí Řekové. Zlatý běžec, Spyridon Luis, doběhl v čase 2 hodiny, 58 minut a 50 sekund. Původně bronzový běžec, Spiridon Belokas, ale část trasy projel na voze, a tak se stal historicky prvním diskvalifikovaným olympijským běžcem.
V bizarnosti ale vítězí maratonský běh z olympiády roku 1904 v americkém St. Louis.
Prověření odolnosti
Olympijské kuriozity: přezdobené trikoty gymnastek, zbyteční plavčíci i oblíbený ‚Mekáč‘ |
Tehdejší maratonský běh měl za cíl kromě sportu i z „vědeckých důvodů“ prověřit lidskou odolnost za extrémních podmínek. Trasa vedla přes sedm různých až 90metrových kopců a přestože teplota dosahovala 32 stupňů, organizátoři rozestavili jen dvě místa pro občerstvení, aby mohli „pozorovat následky účelně vyvolané dehydratace“. Trasa závodu nebyla nijak důkladně zabezpečena a běžci se museli vyhýbat městské dopravě i chodcům.
Len Taunyane
Do běhu nastoupilo 32 běžců, z nichž deset byli Řekové a dva byli Afričané z kmene Tswana, kteří přijeli do Ameriky kvůli nesouvisející výstavě o Africe. Běhu se zúčastnili shodou náhod a běželi trasu bosí. Jeden z Afričanů, Len Taunyane, doběhl devátý i přesto, že ho napadli divocí psi a on byl tak nucen běžet téměř dva kilometry zcela mimo trasu.
Dalším soutěžícím byl 150centimerový bývalý pošťák Kubánec Felix Carvajal, který prostředky na účast vybral skrz veřejné sbírky na Kubě. Peníze ale před olympiádou prohrál v kostkách, načež musel do St. Louis po svých. Na start ale zdárně nastoupil.
V polovině trasy maratonského běhu se Felix zastavil, aby se najedl jablek z ovocného stromu u cesty. Část z nich byla ale nahnilá a tak si musel Kubánec lehnout a chvilku si dopřát siestu, aby se mu udělalo lépe. I tak ale doběhl jako čtvrtý.
Vyhrál Američan Frederick Lorz. Ten ale část závodu strávil v autě, kterým, vlastními slovy „z legrace“, projel značnou část trasy, než se porouchalo. Vítězství mu tak bylo odepřeno.
Thomas Hicks na Olympiádě v roce 1904
Skutečným vítězem se tak stal Brit Thomas Hicks. Dnes by ale byl také diskvalifikován, během běhu totiž bral „doping“. Jeho tým mu na trase podával jako stimulant jed na krysy spolu s vaječnými bílky, což běžec zapíjel brandy. Po doběhnutí musel být okamžitě hospitalizován.
Na další olympiádě, tentokrát v Londýně v roce 1908 byla pevně kodifikována délka trasy tak, jak se běhá dodnes: 42,195 kilometrů.
Britové tehdy trasu ale stejně drobně prodloužili, aby byla cílová linie co nejblíž tribuně s královskou rodinou. To také vedlo k tradici, které se v Británii dochovala dodnes - někteří běžci na posledním kilometru trasy volají „God save the queen“ (Bůh ochraňuj královnu), píše server Quartz.
Kubánec Felix Carvajal v roce 1904
Čas 54 let, 8 měsíců, 6 dnů, 5 hodin, 32 minut a 20,3 sekund
Nejdéle trval maraton Japonci Shizo Kanakuriovi, který byl jedním z prvních Asiatů na olympiádě. Na start nastoupil ve Stokholmu při hrách roku 1912.
Japonec před startem strávil 18 dní na cestě do Stokholmu na lodi a na Trans-sibiřské magistrále. Když dorazil, měl problémy strávit švédské jídlo a navíc severskou zemi tehdy zasáhly tropické teploty, které vyřadily mnoho atletů. Sám Kanakuri pak zkolaboval v polovině maratonského běhu, načež ho k sobě vzala neznámá švédská rodina, aby se vzpamatoval.
Shiso Kanakuri
Kanakuri u rodiny strávil noc na gauči, ale za svůj běžecký výkon se natolik styděl, že se bez ohlášení vrátil do Japonska. Olympijský výbor tak jeho běh oficiálně neukončil.
V roce 1967 ale dostal od Švédska příležitost běh dovršit, což také udělal. Cílovou čáru tak překročil s rekordním časem 54 let, 8 měsíců, 6 dnů, 5 hodin, 32 minut a 20,3 sekund. Jedná se o rekord, který již nikdo nepřekoná.
„Byla to dlouhá cesta. Stihnul jsem se během ní oženit, mít šest dětí a deset vnoučat,“ řekl tehdy Kanakuri novinářům.
