Možná by to byl spíš důvod k znepokojení. České povaze totiž vyhovuje víc role toho podceňovaného. Alespoň ve sportu to funguje. Stačí připomenout několik příkladů. Na mistrovství Evropy 1976 přijeli českoslovenští fotbalisté jako outsideři. A jak to skončilo?
Nezapomenutelnou Panenkovou penaltou na konci vítězného finále. O dvacet let později na Euru v Anglii podobnou jízdu zopakoval tým vedený vlasatým driblerem Poborským. Stříbro se tehdy slavilo jako zlato. Hokejový turnaj století na olympiádě v Naganu si zase představovala Kanada jako šanci ukázat, že tahle hra patří právě jí. Místo toho dostala přes prsty... ano, od Čechů.
Do prvního míčku je proto vhodné Španělům namlouvat, že slavná tenisová trofej bude patřit jim. A v neděli zase oslavovat se Štěpánkem a Berdychem.
