Sledovat takový zápas jen z lavičky, to asi musely být nervy, že?
Úplně strašný. Měl jsem zoufalé myšlenky. Podle průběhu zápasu bylo Radkovo zranění jedinou šancí, jak mohl prohrát. A ono se to napůl stalo. Radek prokázal neskutečné srdce, že to dohrál.
Také bylo vidět, že jste mu pořádně fandil...
Byly to pro mě větší nervy, než když jsem sám na kurtě. Strašně jsem to Radkovi přál. Tenhle víkend a vlastně celý týden nemohly mít lepší závěr.
Štěpánek v daviscupovém týmu tři roky chyběl, dvakrát se na poslední chvíli omluvil ze Světového poháru v Düsseldorfu. Spekulovalo se, jaké jsou mezi vámi vztahy. Pomohla vám v tomto ohledu vyhraná baráž?
Já jsem s tím zas takový problém neměl. Samozřejmě, že Radkova absence mě mrzela, ale s tím se nedá nic dělat. Beru to jako profík, neřeším to, jestli hraje nebo nehraje.
Dá se ale říct, že po baráži jsou z vás lepší přátelé?
Tenhle týden nás s Radkem dal hrozně dohromady. Ale ne jen nás dva. Celý tým. Atmosféra byla fakt skvělá. Teď se jede dál a čekáme na los. Doufejme, že další daviscupový týden bude třeba ještě lepší.
Kam řadíte zážitek z vítězné baráže ve své tenisové kariéře?
Z týmových zápasů určitě nejvýš. A musím říct, že i tak je to největší tenisový zážitek. Když člověk vyhraje turnaj, prožívá radost jen sám nebo s trenérem. Ale tohle je pro nás opravdu svátek. Daviscupový ch týdnů je málo, a když se to takhle povede, je to nepopsatelné.
Není vám líto, že to může být na dlouho poslední zápas ve vyprodané Sazka Areně?
Chápu, že tu byl nejlepší hráč světa. Ale brát to tak, že fanoušci chodí na soupeře, to není dobře. Věřím, že lidi teď budou chodit i na nás.
