České lyžařské eso, chystající se na první společnou sezonu s novým koučem Pavlem Šťastným. "Sníh je hodně měkký, musím proto do záběru dávat míň síly," povídá jedna z nejelegantnějších světových lyžařek v kabinkové lanovce, mířící až do výšky 3440 metrů. Ale tváří se spokojeně. Jak by ne, den předtím ve škaredé mlze musela vytáčet oblouky skoro poslepu.
DÁLE ČTĚTE |
Obnovování citu pro sníh
"I na tomhle sněhu je ale trénink moc důležitý," říká Šťastný jednoznačně. "Dá se pracovat na základním postoji, aby byl vyrovnaný, na správném tlaku na lyže, důležité je i obnovování citu pro sníh." V 6.45 už jel se servismanem Milošem Machytkou nahoru na ledovec; minimálně půl hodiny před Záhrobskou. "Musíme všechno okouknout a připravit jí trať," nastiňuje Šťastný zavedený režim. Muž, který kdysi dovedl k olympijské medaili sjezdařku Olgu Charvátovou.
"Dvě tři jízdy si dám na rozježdění a pak už mířím do bran," navazuje na něj pětadvacetiletá nejlepší česká lyžařka. "Kopec je v Pitztalu dost náročný, takže osm jízd úplně stačí. Ve 12 hodin končíme a vracíme se dolů." Machytka dostal od vedení hotelu Vier Jahreszeiten k dispozici parádní kumbál v podzemí, kde celé odpoledne "úřaduje". Království slalomek, obřaček, vosků, žehliček, škrabek a kdovíčeho ještě odhaduje minimálně na milion korun.
"Šárka je perfekcionistka, lyže musí mít pokaždé v precizním stavu," povídá. "Ale rozhodně si zbytečně nevymýšlí." Vedle postávající Pavel Šťastný ho hned doplní. "To třeba Američanka Lindsey Vonnová je úplně jiná. A hlavně její manžel. To je absolutní šílenec, který chce mít pro svoji choť k dispozici třeba padesát lyžařských bot. Šárka je z jinýho těsta, naprosto skromná. Pro materiál má ale velký cit."
Bývalá mistryně světa z celého dne odpočívá víceméně jen dvě hodiny po obědě. V podvečer ji čeká posilovna a také společnost fyzioterapeutky Lucie Slukové. Ordinuje jí především rozmanitá balanční a koordinační cvičení. "Snažíme se všemi možnými pomůckami simulovat situace, které mohou na svahu nastat," vysvětluje téměř cirkusácké kousky, které Záhrobská předvádí. "Její tělo musí být připravené bleskově zareagovat na nerovnosti terénu."
Prostor dostává i regenerace, při níž se Záhrobská třeba i balí do jakési fólie, jež se nafoukne a velkým tlakem stimuluje dolní část těla. Jde o tlakovou terapii, aktivující svaly. "I proto Šárka nebývá prakticky nikdy zraněná," připomíná Sluková.
Na kole v hotelové chodbě
Před pokojem číslo 705, v němž Záhrobská spí, odpočívá spinningové kolo. V jeho sedle našlapala v hotelové chodbě slušné kilometry. "Venku už raději nejezdím, stejně jako neběhám. Jednak proto, že mě běhání nebaví, a taky že mě při něm zlobí kolena a kyčle."Šťastný tvrdí, že běhání pro lyžaře stejně valný význam nemá. Spíše naopak.
"Běhy mění kvadricepsy, což není dobrý. Pro Šárku jsou mnohem lepší třeba výšlapy v horách." Po lehké večeři si Záhrobská objednává ještě zmrzlinu. "Včera už bych ji asi nesnědla, protože mi naservírovali wiener schnitzel velikosti sloního ucha," vypráví pobaveně. A pak pomalu začíná zívat. "Zhasínám už kolem desáté, potřebuju spát aspoň osm hodin."
Ztichlá vesnička Mandorfen již dávno odpočívá, ale v pokoji Pavla Šťastného se ještě svítí. Trenér si natahuje budíka na pátou hodinu a dolaďuje tréninkový plán na příští den.
