24. října 2009 10:18 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Přeju si, ať Jirka nehraje, říká Šlégrův otec

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Jiří Bubla | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Bubla | foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Oba sužují potíže se zády, oba milují hokej a golf. A oba by se sotva smířili s odloučením od svých zálib. „Je to jako byste psovi sebrali kostičku...“ říká legenda Jiří Bubla (59), otec hokejisty Jiřího Šlégra. Jenže jeho syna bolesti omezují natolik, že v Litvínově nemůže hrát už pět týdnů. A i Bubla dnes přiznává: „Byl bych klidnější, kdybych ho na ledě už raději neviděl.“

Po kom váš syn má tak buldočí odhodlání?
Je pravda, že je to asi vrozené. Máme hodně spojitých věcí, bohužel včetně těch zad... Ale když někdo dělá celý život to, co miluje, a pak má říct konec, chápu, že se to vyslovuje strašně těžko.

I když se během zápasu zhroutíte a týden se skoro nemůžete hýbat? Přesně tohle se Jiřímu Šlégrovi na jaře stalo, ale do nové sezony v září stejně nastoupil.
Když se to tehdy stalo, byl jsem s ním den co den v nemocnici. Riziko je v tomhle stejné, jako když půjdete po ulici a uklouznete po slupce od banánu. Vím, i tak se to může stát. Jenže zakažte mu hokej a říkejte, nedělej to.

Mnozí mu však vyčítají, že až příliš pokouší své štěstí.
Souhlasím a už jsem mu to taky říkal hodněkrát. Hlavně po té události jsem se mu snažil hokej rozmluvit. Jirka je ale dospělý člověk, své rozhodnutí musí udělat sám.

A jaké podle vás přijde?
Víte, já bych ho nejraději viděl tam, kde je teď – to znamená už ne na ledě, ale na střídačce Litvínova v pozici asistenta trenéra. Myslím si, že to tak i dopadne.

Tedy už nedohraje ani tuto sezonu?
Myslím si to. Nebo ne, nebudu říkat, že si to myslím. Jinak: raději bych ho takhle viděl.

To jsou otcovská slova. Ale co byste udělal vy, být na jeho místě?
Nevím, těžko říct. Já byl za své hokejové kariéry podobný jako on, taky jsem neuměl říct ne. Jednou jsem dokonce přišel do šatny s nohou v sádře a kluci mě přesvědčovali, ať jdu hrát. Tak jsem tu sádru rozřezal a šel. Pamatuju si na světový šampionát 1972 v Praze, kde jsem pro změnu měl v sádře ruku a ve třetím zápase mi zlomili i palec. Tak jsem měl sádry dvě.

Umíte říct, co by se teď muselo stát, aby Jiří Šlégr řekl definitivní konec?
Kdyby mu ta záda zkrátka nedovolila hrát. Pak by mohl říct konec, ale musel by se kolem hokeje motat dál. Neumím si představit, že by najednou skončil úplně. Ale jestli bude Litvínov vyhrávat, třeba se se svým zdravím smíří a nechá to vyšumět úplně.

Myslíte si, že by to bral jako svou osobní porážku?
To s tím nemá žádnou souvislost. On zkrátka vidí, že se Litvínovu v letošní sezoně úplně nedaří, proto chce hrát o to víc. Protože si myslí, že když nastoupí, tak týmu pomůže.

Celý rozhovor čtěte v sobotním vydání deníku

  • 1Diskuse