To čekání trvalo přesně od 16. ledna 2010, kdy Bauer triumfoval v klasické patnáctce v estonském Otepää. Teď, 30. listopadu 2013, kraloval znovu klasice, jen o pět kilometrů kratší distanci. "Megaúspěch," zářil. "Ale musím se přiznat, že tomu moc nerozumím, protože jsem se před závodem necítil zrovna dobře ani nijak výjimečně."
Zvlášť když měl za sebou páteční, první etapu severské minisérie. V klasickém sprintu se zasekl v kvalifikaci a nakonec byl klasifikován na 104. příčce se ztrátou přes 17 sekund na vítěze.
"Ale když během holčičího závodu začalo sněžit, tak jsem si začal věřit," povídal Bauer v rozhovoru na svém twitterovém profilu. "Věřil jsem, že podmínky na odraz nebudou zrovna jednoduché a že je to podmínka, která mi vyhovuje o trochu víc než ostatním. A že bych toho mohl využít."
Jenže během rozjíždění lyžař z Božího Daru zjišťoval, že pořád něco nestíhá. Už mám jet na start? Aby mi něco neuteklo. Kolik je hodin? říkal si a neustále kontroloval hodinky. V prvním vážném startu sezony mu chyběla závodní rutina.
Pak odstartoval, jenže už na stadionu v jedné vracečce ho lyže vynesly a Bauer si říkal: To mi to pěkně začíná. "Chvíli mi pak trvalo, než jsem se dostal do tempa," uznal. Ale viděl před sebou Kazacha, co startoval půl minuty před ním, a když zjistil, že mu nijak výrazně neujíždí, uklidnil se.
A pak se Bauer na trati potkal s dalším mužem, který měl o jeho pozici hodně napovědět. Byl to Nor Rönning, nakonec druhý muž výsledků. "Když jsem ho dojel, rozhodl jsem se, že ho nebudu předjíždět, že se povezu za ním a ušetřím síly," líčil Bauer.
Když Rönning odbočil do cíle a Bauer na druhou pětku, od servisního týmu uslyšel optimistické zprávy: Jsi druhý, osm sekund za Japarovem, ale za tebou je to hodně našlapané. "Tak jsem pelášil pořád naplno." O kus dál zase dostal pokyn: Už jen dvě sekundy za lídrem. Kilometr před finišem ho tým povzbudil poslední zprávou: Už vedeš!
"V cíli jsem si připadal trošku jako Alenka v říši divů," přiznal Bauer. "Ale určitě jsem se nezlobil a užíval jsem si to. Čekal jsem, jestli nás zezadu někdo neohrozí, a největší obavy jsem měl z Poltoranina. Ale naštěstí to nezvládl."
A Bauer tak mohl slavit své dvanácté individuální vítězství ve Světovém poháru. "Několikrát se mi podařilo vyhrát závod, ale bylo to v období, kdy jsem byl na koni," vzpomínal. "Tehdy jsem to bral automaticky, že vítězství přijde zase, jenže jsem byl nejlíp druhý. Doufám, že toto bude vzpruha nejen pro mě, ale pro celý mančaft. Je to takové dobré vykročení do olympijské sezony, která bude obrovský těžká."
