Když vytočila zatáčku do závěrečné rovinky, přiblížila se k hrazení a plácala si rozesmátá s fanoušky. Před cílem zvedla radostně nohy na úroveň řídítek. „Chtěla jsem si to užít. Dojíždět olympijský závod a mít tak příjemný pocit z toho, co jsem dokázala, co jsem zajela, tak jsem si to chtěla déle vychutnat,“ řekla drobná bikerka.
Speciální kouskem byla především její cílová roznožka. Šlo o spontánní věc. „Říkala jsem si, že jsem nevyhrála, tak nemůžu jet takhle,“ řekla a zvedla ruce nad hlavu, což přísluší vítězce. „Proto jsem zvedla nohy. Sama jsem si to oslavila.“ Na letní olympiádě jela potřetí. V Atlantě 1996 byla devatenáctá a před čtyřmi lety v Londýně čtrnáctá. „A teď jsem se o kousíček vylepšila. Jsem na sebe hrdá,“ zhodnotila pátou příčku v Riu. „Trošku jsem od Atlanty zestárla a trošku se zlepšila. Možná když ještě vydržím 20 let, tak to bude na tu medaili,“ vtipkovala.
Zvracel, brečel, nakonec si vyjel bronz. Němci mají štěstí, že už není Československo, smál se Havel |
Závěrečné metry si užila asi nejvíc ze všech svých olympijských startů. Vedle tří letních her jela jako běžkyně na lyžích dvakrát i na zimních hrách. „V Salt Lake City jsem finišovala ve štafetě o čtvrté místo. Tady kdybych mohla sprintovat o medaili, tak bych to brala, ale když už to nebylo, tak jsem si to užila jinak,“ řekla.
Od premiéry horských kol na olympiádě před dvaceti lety v Atlantě se toho hodně změnilo. Zkrátila se délka i profil tratí a zlepšila technologie kol. „Dřív se jezdily půlhodinové okruhy a dvouhodinové závody. Dnes jsou kratší okruhy, divácky je to mnohem zajímavější. Tratě nejsou až o tolik moc těžší, spíš ale umělé než v přírodě. A sport je dynamičtější. Aby jelo v půlce osm holek o medaile, to se nestávalo. Dřív se jezdilo půl minuty do kopce a byly tam tříminutové rozdíly,“ porovnávala.
Ve čtvrtek v tréninku spadla a odřela si nohu. V závodě zranění necítila, ale karambolem si vlastně i pomohla. „Udělala jsem v tréninku chybu a bylo to super, protože to byla taková ta chyba, která se mohla stát i v závodě. Jela jsem tam proto soustředěněji. Jsem mnohem radši, že se to stalo při tréninku,“ řekla.
  |
Na trati byla třetí nejstarší. „Hmm,“ říkala naoko zamyšleně a se smíchem dodala: „A jsem první z těch sedmdesátých let, takže jsem alespoň něco vyhrála.“ Zatímco v Londýně mluvila o své poslední olympiádě, tentokrát žádné jasné stanovisko o budoucnosti nedávala. „Já radši nic slibovat nebudu. Počkáme si, uvidíme,“ řekla a zopakovala, že dlouho nechtěla ani do Ria. „A teď jsem hrozně ráda, že jsem se rozhodla do toho ještě jednou jít,“ řekla Nash.
Ke startu ji dlouhou přemlouval reprezentační trenér Viktor Zapletal. Ještě loni ale tvrdila, že nepojede. „Na jaře mi řekl: Jedeš na olympiádu. Nedal mi na výběr. A s repre trenérem se nesmí člověk hádat. I když jsem stará skoro jako on, musím ho poslouchat a jsem ráda, že jsem jednou trochu poslouchala,“ řekla Nash.
