Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Pot i krev, to je příprava bitkaře Davida Kočího na NHL

Sport

  12:19
KLADNO - Pravá střídá v rychlém sledu levou. A znovu. Pěsti tvrdě dopadají, tělocvičnou na okraji Kladna duní údery. Ne, nenacházíme se na tréninku Rudolfa Kraje či jiného českého boxera. To se jen na další sezonu připravuje první a zatím jediný český bitkař v NHL David Kočí.

David Kočí (v modrém) foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

"Přední hák, zadní direkt. Hop. Sekni tam další direkt, hop. To je vono," koučuje devětadvacetiletého hráče Pavel "Hakim" Majer. Pro hokejistu neobvyklý trénink řídí právě on - bývalý thaiboxer, trojnásobný mistr Evropy a mistr světa v K1. "Věřím, že mi to pomůže. Vylepší se mi reakce," popisuje útočník Colorada. "Snažím se každé léto dělat něco jiného - tím se tělo zlepšuje. V posledních letech jsem se soustředil na svůj hokejový rozvoj. Spoluprací s Hakimem se snažím skloubit hokejový růst s úspěšností v bitkách."

Hakim při každém tréninku naordinuje 40 minut dřiny. Ta začíná tak, že si nasazuje tréninkové lapy - rukavice, do kterých Kočí sází jeden úder za druhým. "Musíš zlepšit první ránu, tou netrefuješ," radí čtyřiatřicetiletý thaiboxer, jehož kariéru ukončilo zranění. "Tenhle trénink je hodně odlišný od toho, co dělám normálně. V thaiboxu se zapojují i nohy, což je u hokejisty zbytečné. I když kopnutí bruslí by taky mohlo být zajímavé," směje se.

Soupeř vám ručník nepodá
Kočí se začíná potit, po čtvrthodině si však může vyzkoušet své umění přímo v ringu. Následuje několik tříminutových kol, během kterých bývalý sparťanský hokejista inkasuje dost bolestivých ran. "Hodně bouchám, aby se David taky snažil," vysvětluje Hakim.

David Kočí (vpravo)

Ve třetím kole dostává Kočí úder, po kterém se v jeho tváři objevuje krev. Možnost setřít si ji má však až na konci kola. "Během bitky by taky soupeř nepřestal a nepodal mi ručník," líčí Kočí po tréninku. "Lidé si myslí, že jsme tvrďáci, ale každý boxer vám potvrdí, že v zápalu boje bolest ani nevnímáte, vypustíte ji. Až po bitce zjistíte, že něco křuplo a máte třeba zlomenou ruku." Hakim nechává Kočímu jen pár desítek sekund na oddech. Pak se opět přesouvají na žíněnku, kde se do sebe pouští holýma rukama. Vše začíná Hakim, který se rozeběhne a vší silou vráží do hokejisty. "Přetahování je dobré na stabilitu a sílu. Před pár lety jsem chodil na wrestling a i ten byl skvělý na kondici," vypráví Kočí, který po každém kole náročného boje zblízka vyčerpaně padá na zem a odpočívá. Po minutě však musí opět na nohy a vše začíná nanovo.

Pro nezaujatého diváka je to impozantní pohled, připomínající starověké gladiátory. Vždyť Hakim měří dva metry a váží 120 kilo, Kočí se 198 centimetry a 108 kily jen mírně zaostává. "David je vynikající žák, je totiž dříč. A dříči se rychle učí," chválí Hakim.

Kočí je v českých končinách s touto přípravou výjimkou. V zámoří se i jiní bitkaři věnují boxu či nějakému bojovému sportu. "První tři týdny byl tenhle trénink hodně náročný. Protože je to jiný pohyb, který normálně neděláte. A sparing s Hakimem je asi nejtěžší trénink, který jsem podstoupil," přiznává na závěr Kočí. Zda mu netradiční příprava pomohla, bude jasnější už na začátku října, kdy NHL startuje.

David Kočí: Jsi magor, křičel na mě Ovečkin

Říká se o nich, že jsou osobními strážci - bodyguardy. Nestřeží však politiky či hvězdy stříbrného plátna. Jejich úkolem je zastat se hokejových idolů v NHL. Právě tam totiž vznikla specifická kategorie hokejistů bitkařů. Pravé bitkaře najdete jen v zámoří, v evropských ligách pro ně není uplatnění.
I Česko má mezi nimi zastoupení, David Kočí (29) načne svou pátou sezonu v nejslavnější soutěži světa.

Jak se vám líbí slavný film Osobní strážce s Kevinem Costnerem a Whitney Houstonovou?
Je skvělý. Mně ale na rozdíl od Costnera nehrozí ta milostná zápletka. (smích)

Jednou z největších hvězd vašeho Colorada je Milan Hejduk. Už jste musel jednoho z naganských hrdinů na ledě ochránit?
Milan se do ničeho moc nepouští, a když už k něčemu dojde, tak svojí rychlostí všem ujede.

Svoji roli ochránce ale asi plníte dobře, když s vámi manažeři Colorada prodloužili smlouvu, ne?
Nový kontrakt beru jako vyznamenání. Navíc jsem v minulé sezoně odehrál v NHL 43 zápasů, což je můj rekord.

V půlce prosince jste však rozdmýchal vášně. Když jste narazil obránce Mikea Greena tvrdě na mantinel, nazval vás kouč Washingtonu Bruce Boudreau idiotem. Jak jste to přijal?
Příjemně mi nebylo, ale je to jeho věc. Co si mám myslet o trenérovi, jehož svěřenec Alex Ovečkin dělá sprosté fauly neustále, a on se ho pořád zastává? Možná by se měl pan Boudreau nad sebou zamyslet.

Vidíte mezi svým stylem a nárazy, jaké předvádí Ovečkin, nějaký rozdíl?
Právě že ne. Ovečkin na mě po střetu s Greenem sprostě křičel, co jsem to za magora. Přitom on dělá to samé každých čtrnáct dní. Ovečkin je sice skvělý hráč, ale ve Washingtonu mu podle mě všichni podlézají a on si dělá, co chce.

Do té doby jste měl v NHL, na rozdíl od Ovečkina, "čistý trestní rejstřík". Bál jste se potom, že dostanete stopku na několik zápasů?
Ode mě to hlavně nebyl úmyslný faul. Chtěl jsem dohrát souboj, trefit ho čistě. Bohužel Green se pootočil a skončilo to krví v jeho obličeji. Tak jsem to i vysvětlil viceprezidentovi NHL Colinu Campbellovi, který můj faul posuzoval. Dostal jsem za něj jen pokutu 2500 dolarů.

O dva týdny později jste skončil v nemocnici. Co se stalo?
Letěli jsme z Ottawy do Detroitu a já dostal v letadle hlad. Dal jsem si steak, dostal jsem ale takový tvrdý a přepečený. Jak jsem hltal, tak mi zaskočil v jícnu. Nemohl jsem jíst ani pít, celou noc to bolelo. Musel jsem do nemocnice, pod narkózou mi lékaři problém odstranili.

Potkáváte se s nejtvrdšími chlapíky v NHL, ale totálně vás složil až silvestrovský kus masa?
Je to tak, byl to nejtěžší soupeř, takovej nevyzpytatelnej. (směje se)

Na začátku února jste narazil na dalšího osudového protivníka. Bitku s D. J. Kingem ze St. Louis jste podle hlasování fanoušků na Hockeyfights.com jasně vyhrál, ale zlomil jste si při ní ruku. Jak se to stalo?
Trefil jsem ho do helmy, nebo spíše do čela. Je to moje chyba. Málo jsem se soustředil, šel jsem do bitky bezhlavě.

Věděl jste hned, že je zle?
Měl jsem ho hezky připraveného, říkal jsem, že ho majznu a je po něm. Něco mě ale zastavilo, podíval jsem se na ruku a všiml jsem si, že něco není v pořádku. Tak jsem přestal.

Obránce St. Louis Roman Polák pak bitku pochválil a prohlásil, že "Kočička" dal pěknou ránu. To nemáte pro bitkaře zrovna reprezentativní přezdívku...
Mně ale nevadí. (úsměv) Tuhle přezdívku vymyslel můj spoluhráč z Chicaga Martin Havlát.

Na ledě působíte jako tvrdý muž, jaký jste v soukromí?
Normální přátelský kluk. V civilním životě jsem se nikdy nezamotal do nějaké strkanice. Jsem mimo led docela kliďas.