Postoupit. A pak? Děj se vůle boží

Vrátil se po šestnácti měsících dohadů. „Bylo napsáno hodně pravdy i nepravdy. Nerad bych se k tomu vracel. Ale bylo pro mě strašně těžké si připustit, že už nikdy neobléknu národní dres,“ prohlásil Nedvěd.

* Mohl byste naposledy shrnout důvody vašeho návratu?
Chtěl jsem si ještě jednou zahrát v národním celku, byla to pro mě vždycky čest. Vážím si toho, že mě trenér nominoval. Necítil jsem se na celou kvalifikaci, neměl jsem na to. Teď to není běh na dlouho trať, ale jen dva zápasy. Chtěl bych v nich pomoct.

* Co přijde po baráži?
Doufám, že oslava. Že Česká republika bude zase po letech na mistrovství světa. To je moje jediná motivace. Nehledím dál, než do Vánoc. Těším se na Ježíška.

* Měl jste z návratu obavy?
Skoro rok a půl jsem tu nebyl. Ale myslím, že problémy v tomhle směru nejsou. S klukama jsem se často slyšel, těšili se na můj návrat. To mi dodalo hodně sebevědomí. Díky tomu je všechno mnohem lehčí.

* Budete kapitánem týmu?
To je absolutně nepodstatné. Národní tým má výborného kapitána. Není třeba něco měnit.

* Vaše pozice je zvláštní. Buď budete spasitelem, nebo neúspěch padne na vás. Vnímáte to tak?
Fotbal se hraje v jedenácti lidech, může se vyhrát i prohrát. Musíme být lepší než Norové. Chci mít čisté svědomí sám před sebou, chci se co nejlíp připravit.

* Ale pod tlakem budete, ne?
Ten zažívám celých deset let, co jsem v Itálii. Nemělo by mě to znervózňovat. Především z Juventusu jsem zvyklý pořád vyhrávat. To samé chci tady.

* Inspirovaly vás nějak příběhy Zidana a Figa, kteří se také po pauze vraceli po do reprezentace?
Samozřejmě jsem vnímal, že se stejně staří hráči vrací. V Juventusu jsem měl příklad v Liliamu Thuramovi. Ale rozhodoval jsem se jen svojí hlavou, podle svých pocitů.

* Jak váš návrat přijala rodina?
Jak kdo. To je stejné jako mezi vámi novináři. Stejné to bylo v rodině. Žena nadšená nebyla. Táta je, myslím, spokojený. Důležité je ale to, co jsem chtěl já.

* Rozpolcení jsou i fanoušci...
Nikdy se nemůžete zavděčit všem. Snažím se dělat to, co mi říká hlava a srdce. Myslím, že až zase obléknu národní dres, přinese mi to spoustu emocí a spokojenost.
* Před čtyřmi lety jste byl jednou z hlavních postav neúspěšné baráže z Belgií. Jaké jste si z ní vzal ponaučení?
Hlavně na to nemyslet, nevracet se k tomu. Člověk ví, co udělal dobře, co špatně. Ponaučení jsme si z toho vzali všichni, já asi ze všech nejvíc. Teď jsem přijel hrát fotbal, na to jediné myslím. 

* Připouštíte si, že to v baráži nemusí znovu vyjít?
Nemusí, to je fotbal. Máme stejnou šanci jako Norové. Nikdo nám nezaručí, že postoupíme.

* Nebojíte se?
Kdybych se bál, tak nepřijedu. Člověk musí vědět, co natrénoval, a pak to prodat v zápase.

* Máte už plány na příští červen, kdy bude mistrovství světa?
Mám s Poborákem objednanou loď (směje se). Ne, samozřejmě nemám nic. Teď se musíme snažit postoupit. A pak? Děj se vůle boží.