Porazil jsem Jágra, můj dětský idol, těší kajakářskou hvězdu Dostála

Zatímco Asijské nebo Panamerické hry jsou už zaběhané, podobný podnik v Evropě je novým projektem. Jak jste jej přijal?
Líbí se mi to jako závody, hodí se nám i do termínové listy. Hry vyplní mezeru mezi květnovým evropským šampionátem v Račicích a srpnovým mistrovstvím světa v Miláně, kde už půjde o kvalifikaci na olympijské hry v Riu. A z osobního hlediska se mi to zamlouvá taky - rád cestuju a poznávám nové kultury, a v Ázerbájdžánu jsem ještě nebyl. Centrum her bude v Baku, takže doufám, že to tam omrknu.

Nebude to pro vás už příliš mnoho velkých podniků? Rok co rok máte ME a MS do 23 let, stejně tak dva šampionáty dospělých...
Jenže letos už jsem obě mistrovství „třiadvacítek“ po dohodě s trenérem Karlem Leštinou vynechal a zaměřil se na „dospělé“ šampionáty, to samé udělám i příští rok. Navíc na základě loňských výsledků nemusím jezdit některé domácí závody, takže toho zase tolik mít nebudu.

V pondělí sportovní novináři uzavřeli hlasování v anketě Sportovec roku, vy jste se však už předtím nevešel do elitní desítky pro druhé kolo, skončil jste dvanáctý. Byl jste hodně zklamaný?
Popravdě řečeno, překvapilo mě to. Trochu mě mrzelo, že moje dva tituly v olympijských disciplínách, na singlu a ve čtyřkajaku, nebyly pro novináře dost atraktivní. Navíc to byla vůbec první světová zlata českých kajakářů v historii. A taky mě překvapilo, že se do desítky nedostali horolezec Jaroš nebo biatlonista Soukup. A ještě víc mě mrzí, že se náš čtyřkajak nedostal mezi tři nejlepší kolektivy, to zase kvůli ostatním klukům.

Na druhou stranu vám dva tituly mistra světa nikdo nevezme...
To je pravda. A taky jsem porazil Jardu Jágra, který skončil tuším patnáctý. Je to borec. Mým prvním sportem byl totiž hokej a na základce jsem Jardu obdivoval, byl to můj první velký idol.

Když se podíváte na finálovou desítku, koho ze sportovců byste zvolil?
Když jde jen o výsledky, tak nejspíš Martinu Sáblíkovou, vozí medaile už dlouho a v Soči byla znovu vidět. V anketách prý ale rozhodují i sympatie a i když atleti letos neměli mistrovství světa, tak mně je sympatická Bára Špotáková. Líbí se mi, jak se vrátila po narození syna - znovu se dostala do absolutní špičky, vyhrála Evropu a věřím, že by vyhrála i svět.

Rychlostní kanoistika letos prožila výsledkový boom, vždyť kanoista Martin Fuksa přivezl stříbro a bronz, své první „dospělé“ medaile z mistrovství světa. Jak ten vzestup s odstupem vnímáte?
Jsem rád, že se na tom můžu podílet. A když někam jdu, tak mě lidi buď poznají, nebo zaslechnou moje jméno a vědí, že jde o kajak a čtyřkajak. To mě těší a myslím, že to rychlostní kanoistice pomáhá. Letos jsem koukal na žákovské závody a viděl, že u pádel je skoro dvakrát víc dětí, než bylo za nás. To je prima.

Kde máte schované medaile?
Nedávno jsem se stěhoval do vlastního bytu a uvažoval o vitrínce, ale nakonec jsem došel k závěru, že v krabici taky nevypadají špatně. (úsměv) Jen olympijský bronz za čtyřkajak mám v šuplíku. Jsem za všechny medaile rád, ale mě ty úspěchy mnohem víc připomínají zážitky, které se k těm šampionátům pojí.

Jakou měl dvojnásobný mistr světa dovolenou?
Omrkl jsem Paříž i s památkami, odpočíval na Havaji. Už máme za sebou i soustředění v Kalifornii, ale ještě předtím jsem byl v Portugalsku, kam mě pozval výrobce lodí Nelo. Byl jsem za hvězdu a hostili mě - v jedné restauraci jsem snědl všechny mořské plody, co měli na týden dopředu, takže říkali, že musí nalovit nové. Druhý den jsem šel na oběd s jiným pánem, toho prvního jsem prý zničil, a snědli jsme půlku pečeného selete. (směje se)

Jak budete trávit Vánoce? Sám v novém bytě?
Kdepak, na Vánoce budu doma u rodičů, přijdou i babičky a dědové. A zřejmě si s mamkou (bývalá volejbalová reprezentantka a známá jazzová zpěvačka Eva Emingerová-Dostálová - pozn.) zahrajeme a zazpíváme. Doma jsou tři kytary, ale doufám, že se jich chopí mamka a moje dvě sestry, já budu radši zpívat - na kytaru jsem jako kluk chodil pět let, ale ne moc rád. Nejspíš budeme zpívat koledy a mamka možná něco zasketuje.