Narozeniny má vítěz Gira 14. listopadu, ve stejný den jako slavný Hinault. V dětství si pouštěl na videokazetách, uzmutých z matčina obchodu, triumfy Mosera a Pantaniho. Později, ve stáji Liquigas, o něm kolega Roman Kreuziger říkal: "Nedělá skoro nic jiného, než že pořád jezdí na kole." Barbieri, tiskový mluvčí Liquigasu (nyní Cannondalu), tu sledoval, jak Nibali dozrává. "Vincenzo je jedním z nejméně složitých jezdců, jaké jsem poznal. Opravdu milý člověk," líčí.
"Nikdy si nepřipouští tlak. To ukázal už loni na Tour. Má rád svůj prostor, kde může odpočívat, a neztrácí energii zbytečným uvažováním." Roberto Amadio, manažer Liquigasu, věřil, že rok 2013 bude Nibaliho rokem. "Viděli jsme ho u nás růst, a když jsme si byli jisti, že své schopnosti prodá, ztratili jsme ho," připomíná Barbieri. Tým Liquigas loni ztratil hlavního sponzora, zchudl a Itala přetáhla kazašská stáj Astana, údajně za roční plat tři miliony eur. "Takové nabídce jsme nemohli konkurovat."
Nibali prakticky nezažil slabší moment
Giuseppe Martinelli, manažer Astany, díky tomu nyní dosáhl na titul z Gira už s pátým cyklistou! Po Pantanim, Garzellim, Simonim a Cunegovi přišel Nibali. Společně to dokázali v sezoně, kdy mrazivé počasí okradlo závod o řadu plánovaných vrcholů. "Vyhrál jste Giro, které mělo proti původnímu plánu o 8 000 výškových metrů méně," podotkl jeden z reportérů na tiskové konferenci. Tehdy jedinkrát dal Nibali najevo, že je otázkou iritovaný.
Reagoval protiotázkou: "Kolikrát jste viděl v minulosti jezdce, že dokončují Giro, aniž by byli opálení? A kolikrát jste je viděl dojíždět etapy v dlouhých elasťácích? V takových mrazech, jaké tu byly letos, víc trpíte, spotřebujete i víc energie. Zima nahradila na Giru zrušené kopce." Že on se stal jeho jednoznačným vládcem, není sporu. Vyhrál o 4:43 minuty. Sice mu ujel v 10. etapě Urán, jenže tehdy si ještě mnohem víc hlídal Wigginse. Nibali prakticky nezažil slabší moment.
Nebo snad přece? "Jeden ano. V 7. etapě do Peskary jsem měl v dešti dva pády. Po tom druhém jsem trpěl. Bylo složité dostat se zpět, zvládl jsem to až na posledním kilometru." Následujícího dne při časovce v Saltaře ukázal, že také boj proti chronometru se už stal jeho zbraní. "Tehdy jsem poprvé uvěřil: Ano, mohu tohle Giro vyhrát."
