Méně hluku, méně spalin, znečišťujících vzuch, který dýcháme.

To mě upřímně mrzí, protože jsme se loni rozhodli, že letos určitě jedeme na nejkrásnější ze závodů Red Bull Air Race, v Budapešti. Fantastická kulisa s budovou parlamentu za letadly, průlet pod řetězovým mostem, fantastická atmosféra, geografická blízkost. Bohužel letos už se závod v Budapešti neletí (je přeložen nad Balaton) a po sezóně je zase jednou konec.

Není to ale překvapivé. Americké obrovské arény se nepodařilo naplnit ani ze zlomku a televize s velkým publikem vysílací práva nenakoupily. Red Bull jistě věřil, že se v Severní Americe seriál dostane na úroveň Indy, ale nestalo se, podobné ambice měla atletická Diamantová liga a také selhaly, a že v Číně se uchytí podobně jako tenisové turnaje (ale nestalo se, chytila se jen Chiba). Ropné mocnosti možná měly potenciál sponzorů (jako u ještě absurdnějších případů silniční cyklistiky, altetiky, fotbalu). Je vidět, že s ohledem na monumentální náklady podniku pozornost diváků, a tedy příliv nových zákazníků Red Bullu, nestačil.

Možná by jste psal jinak, kdyby vám nějaký takový pilot pravidelně trénoval za barákem. Ale to platí o letcích všeobecně - jeden se kochá, tisíc dole skřípe zubama