„Ještě dnes mi z toho běhá mráz po zádech,“ vzpomíná boulařka Nikola Sudová, jež nedávno ukončila úspěšnou kariéru. Na Kitzsteinhornu často trénovala a tehdy byla velmi blízko nešťastné události.
Dlouhými alpskými srázy sevřené údolí Kaprunu, idylickéhomísta Salcburska, působí pohádkovým dojmem.
Sjezdovky na svazích zmíněného ledovce bývají pravidelně cílem stovek lyžařů. Jenže přesmutná událost, od níž zanedlouho uplyne patnáct let, měla k pohádce daleko.
Zlomené srdce krasobruslařských hrdinů. Griňkov v 28 letech podlehl infarktu |
Toho listopadového rána totiž mnozí nahoru nedorazili. Při požáru tunelové lanovky uhořelo nebo se kouřem zadusilo 155 osob, mezi nimi i jedna Češka.
Krátce po výjezdu z dolní stanice zaznamenali pasažéři v onu sobotu po deváté ráno kouř, který vycházel ze zadního, prázdného stanoviště řidiče.
Mezitím už ale vůz vystoupal po ocelové rampě k ústí tunelu a vjel do nitra hory. Vezl 162 lidí, dolů jela souprava s jedním pasažérem a průvodčím, celý systém poháněl silný motor v horní stanici.
Samotné soupravy neměly ani palivo, ani motory, a dokonce ani řidiče; pouze průvodčího, který obsluhoval dveře.
Vyjet nahoru už nebylo čím
Lanovka byla poprvé otevřena v roce 1974, šlo o první horský vlak svého druhu, a dokázala za den převézt přes tisíc cestujících.
Fungovala na stejném principu jako lanová dráha v Praze na Petříně – dvě vozidla jedou vždy proti sobě a navzájem se vyvažují. Trasu dlouhou 3,8 kilometru souprava překonala za devět minut, do jedné soupravy se vešlo i 180 lyžařů.
„Bylo mi osmnáct, původně jsme s tátou, kterýmě přivedl k lyžování a podílel se na mojí přípravě, a jabloneckým oddílem chtěli vyrazit na Kaprun v pátek. Jenže taťka musel ještě něco zařídit v práci, takže jsme vyrazili až v sobotu brzy ráno,“ vzpomíná Nikola Sudová, která už tehdy měla ve sbírce medaile z juniorských mistrovství světa v akrobatickém lyžování a na rakouský ledovec jezdila s otcem už čtvrtým rokem.
„Počítali jsme, že na Kaprun přijedeme kolem poledne, pořídíme si skipasy a druhý den už pojedeme na ledovec. Jenže nebylo čím – už během cesty nám volali z Jablonce vyděšení rodiče a známí ostatních členů oddílu, jestli víme, co se nad Kaprunem stalo,“ dodává smutně.
SPECIÁL LN POHNUTÉ OSUDY KUPUJTE ZDE |
Dráždivý dým byl stále nesnesitelnější, hodiny ukazovaly pár minut po deváté. V zadní části soupravy se rozpoutal požár a po šesti stech metrech se v tunelu zastavila.
Kdo neomdlel, snažil se hůlkami a lyžemi rozbít sklo, protože požár vyřadil z provozu otevírání dveří. Po chvíli se to průvodčímu podařilo.
Vyděšení lidé bojující o život stáli před těžkou volbou; utíkat od plamenů směrem nahoru, anebo se vydat přímo skrz plameny k dolnímu konci tunelu.
Drtivá většina se rozhodla utíkat po schodech tunelu nahoru, co nejdál od plamenů, nikdo z nich ale nepřežil.
Ty, které nepřipravil o život oheň, udusil smrtící dým, protože šikmý tunel lanové dráhy se sklonem 30 stupňů se choval jako komín.
Ze soupravy zemřelo 150 lidí, v protijedoucí soupravě nepřežil ani jeden z dvojice průvodčí a lyžař. Jedovatý dým zabil i tři osoby v horní stanici.
Přežilo jen dvanáct lyžařů. Dobrovolný hasič Thorsten Grädler z Německa totiž věděl, jak se chovat za požáru, a s dalšími jedenácti lidmi prchali tunelem směrem dolů. To jim zachránilo život.
Smutek ovládl celé Rakousko
„Když jsme dorazili do Kaprunu, nepřicházelo nějaké lyžování na Kitzsteinhornu v úvahu. Městečko bylo v šoku, my s tátou taky a celý lyžařský areál byl na dobu neurčitou mimo provoz. Před penziony na Kaprunu hořely svíčky, jedni lidé utěšovali druhé. Nejezdilo se nikde, celé Rakousko ovládl smutek. Potichu jsme se vytratili a jeli domů,“ líčí Sudová.
V následujících dnech brala na vědomí další smutné zprávy, jednu za druhou. Třeba že v tunelu našla smrt i mistryně světa v paralelní jízdě v boulích z předchozího roku Sandra Schmittováz Německa, olympionička z Nagana.
„Znaly jsme se dobře z juniorských šampionátů, byla o rok starší a vzhlížela jsem k ní jako k velkému vzoru. Byla totiž nesmírně talentovaná, taková výkladní skříň německého týmu. Všechno to bylo strašně smutné, protože německým akrobatickým lyžařům tam skončilo soustředění ve čtvrtek, ale ona zůstala a pozvala na víkendové lyžování rodiče. Jenže v tom tunelu zůstali všichni,“ ztiší hlas Sudová.
Smutné vzpomínky na německou soupeřku si dlouho a často oživovala. „Znám totiž i jejího trenéra Enna Thomase, který ještě před dvěma lety stále připravoval německé boulaře,“ vzpomíná Sudová.
Prefontaine chtěl být vždy v čele. Olympijský sen mu zhatila tragická autonehoda |
„Kolikrát jsme si jen připomínali, jak Sandra držela nad vodou německé akrobatické lyžování; to díky jejím úspěchům se dalo počítat s tím, že jejich freestyle bude mít peníze na přípravu. Podobný supertalent se od té doby nenašel,“ pokyvuje hlavou. Jednou z obětí tragédie byla i bývalá boulařka z Jablonce, která na kopcích nad Kaprunem působila jako lyžařská instruktorka.
„Byla z našeho oddílu, byly jsme si dost blízké a znala jsem i její rodinu. Dokud závodila, patřila do české špičky. Její jméno ale nechci s ohledem na pozůstalé zveřejňovat. Její odchod mě zasáhl hodně, ale to musím říct o celé tragédii, protože jsem v Kaprunu trávila spoustu času a vídala hodně lidí, kteří tam jezdili stejně jako já nebo i častěji. Vždyť se to mohlo stát kdykoliv a komukoliv. I mně,“ hlesne Sudová.
Výpověď dvanácti lyžařů, kteří si zachránili životy útěkem k dolnímu ústí tunelu, pak posloužila při vyšetřování tragédie.
Za příčinu označili znalci poruchu horkovzdušného zařízení v zadní části soupravy. Nikola Sudová jezdila na Kitzsteinhorn za přípravou každoročně až do loňska. „Ten vlak pak už fungovat nezačal a odklizené už jsou i koleje.“
Zůstal jen památník ve tvaru tubusu
Zmizela i celá nástupní stanice, nahoru se jezdí v zavěšených kabinách a sedačkách. Odstraněno bylo vše, co provoz vlaku připomínalo. Zůstal pouze památník ve tvaru tubusu – ten má po stranách barevné vitráže, takže dovnitř vniká barevné světlo.
V každé vitráži je vsazeno jméno jedné ze 155 obětí tragédie, která je zároveň největší tragédií v novodobé historii Rakouska. Po ní byl zrušený závod Světového poháru ve snowboardingu, který se měl nad Kaprunem konat za dva týdny.
„Akrobati měli první Světový pohár v prosinci ve Francii, ale atmosféra tam nestála za nic,“ přibližuje Sudová.
