Jeho sportovní všestrannost byla známá. Proto se nikdo nedivil, když Martin Srba vyjel s partou do Švýcarska na freeridový kemp na svazích hory Titlis, který pořádal nejlepší český jezdec freeski Robin Kaleta.
Tam všichni společně ve čtvrtek 13. ledna 2011 oslavili Srbovy čtyřicátiny. Nazítří, den po ukončení kempu, se šest lyžařů vydalo na kopec.
Co následovalo? Existují zprostředkované zprávy. Ale Jakub Frey, účastník kempu, byl i v oné šestici. O tragédii, kdy se pod Martinem Srbou utrhla sněhová návěj, promluvil do médií až nyní.
SPECIÁL LN POHNUTÉ OSUDY KUPUJTE ZDE |
„Někdo šel lyžovat, nám už se nechtělo, tak jsme využili pěkného počasí a udělali si výšlap na vrchol hory,“ uvádí pro LN. Nahoře si lyžaři dali svačinu, udělali společné fotografie a vyrazili dolů.
„Já jel jako první, Martin za mnou,“ popisuje Frey.
Za chvíli na zatvrdlém sněhu plném vyfoukaných děr zastavil.
„Martin projel kolem ve velkém oblouku, další kluk zastavil umě. Martin zajel za horizont; po chvíli nám to začalo být podezřelé a vydali jsme se za ním.“
Došli za horizont, což bylo sotva pár desítek metrů. Viděli jen končící Martinovy stopy a hranu návěje. „Přes ni byla vidět zasněžená police asi o patnáct metrů níž, kde ležela jedna lyže, pak už tam byla jen další hrana. Bylo nám jasné, že je zle, ale nevěděli jsme, jak moc.“
Strach, zavolání horské služby. Martina Srbu, který předtím opustil ideální stopu, našli za několik hodin asi o šest set metrů níž.
„Naši kamarádi tam později chtěli postavit pomníček, ale z nějakých důvodů to Švýcaři nepovolili,“ říká Miluše Srbová, vdova po všestranném sportovci.
Mnohé prozradila už vojna
Nejprve vyznával Martin Srba motokros. Jako junior byl členem střediska ve Strakonicích, potom „kroutil vojnu“ v Dukle Benešov.
„O tom, jaký kdo je, dřív nejlíp promlouvaly začátky na vojně v takzvaném přijímači,“ vzpomíná na rok 1989 Petr Kuchař, tehdy motokrosový reprezentant a později legendární průkopník freestylového motokrosu.
„Protože v přijímači si vás mazáci vychutnávali a my nováčci jsme museli držet pohromadě, abychom z toho nezcvokli. A Martin byl nejen dobrý motokrosař, ale taky prima kluk, který pro jiného udělal první poslední,“ dodává Kuchař.
Srbovu vášeň pro sport vyzvedávají jeho přátelé i v souvislosti s obdobím, kdy se začal věnovat sjezdu na horském kole.
„Někdy po roce 1997 mi kolegové závodníci řekli, že do kategorie elite přichází kluk, který jezdil motokros a teď nám hodlá zatápět. A taky zatápěl. Titul sice nikdy nezískal, ale sotva přišel, tak závodil ve špičce. Většinou býval kolem desátého místa,“ vybavuje si Srbův vrstevník a dlouholetý kamarád Michal Červenka, který dnes jezdí sjezdy v kategorii masters čili mezi veterány.
Úspěšný biker Martin Srba zemřel ve čtyřiceti letech v Alpách.
Také jemu imponovala nejen Srbova kamarádská povaha, ale i smysl pro humor. Stalo se před časem při závodě Českého poháru na Božím Daru. Večer kamarádi vypili nějaké to pivo a ráno Srba Červenkou třese: „Vstávej, za deset minut jedeš!“
Červenka, který v té době končil v kategorii elite též kolem desítky, se oblékl, mazal na trať a překvapil sedmým místem. To nebyla jízda, to byl let –Kde se to v tobě vzalo? – ptali se ostatní.
„Chtělo se mu strašně čurat, ráno to totiž nestihl!“ vysvětloval jim se smíchem Srba.„Odhadl to přesně. Nemyslel jsem tolik na záludnosti tratě jako spíš na to, že se dole potřebuju vyčurat,“ culí se i dnes Červenka.
Když v lednu 2001 oslavil třicáté narozeniny, přestoupil Srba do kategorie masters. „A začal v ní řádit, nastala jeho totální nadvláda,“ vzpomíná Petr Bureš, redaktor bikového webu MTBS.cz.
Srba pak získal do roku 2009 sedm titulů mistra republiky, takže o něm Bureš psával: „Zraje jako víno, je k neutahání.“ Anebo: „Nuda v Brně jsou v posledních letech veteráni. Martin Srba si z téhle kategorie dělá něco jako Karel Gott s anketou Zlatý slavík.“
Bezstarostný výraz, úsměv, rozevláté kudrnaté vlasy a v posledních letech rodinná pohoda a fandění manželky Milušky s malým Samem u trati, to k němu patřilo.
Skromný mistr Evropy
Martin, ale také „Srbík“, „Srbič“ – tak mu říkalo bikové okolí. „Pro mě ale byl ,Kocourem‘, kolem bylo hodně Martinů,“ říká bývalá závodnice Bohdana Půlpánová, které byl Srba za svědka na svatbě.
„Když jsem potřebovala něco s kolem, volala jsem – Kocoure, pojď mi osahat zadek! – Tím jsem myslela, jestli mám dobře nafouknuté zadní kolo, on byl totiž moc šikovný. Můj nejlepší kamarád...“
V roce 2010 se Srba dočkal i výrazného mezinárodního úspěchu – ve francouzském Pra Loupe se stal mistrem Evropy v kategorii masters 36 až 39 let.
„Tam jsme byli spolu. Po návratu do Tachova jsem u nás na zahradě vystrojila velkou oslavu, Martina by to nenapadlo. Byl totiž strašně skromný,“ dokresluje Miluše Srbová.
Přátelé k ní jezdí dodnes. „Pokaždé v lednu se tam sejdeme, zavzpomínáme a zapálíme svíčku,“ přibližuje Michal Červenka.
