Los French Open: Kristýna Plíšková vyzve Serenu Williamsovou, Siniaková se utká s Azarenkovou |
Loni se na Roland Garros představila poprvé po útoku a jen pět měsíců po operaci vážně pořezané ruky. Letos do druhého grandslamu sezony nastoupí bez věčných obav, že se pachatel může potloukat někde poblíž.
Tahle představa ji trýznila. Stačila vteřina a malebný slunečný den se proměnil v noční můru. Náhlá vzpomínka na šílené ráno v prostějovském bytě jí okamžitě zamořila mysl. „Některé záblesky nejdou zahnat,“ posteskla si párkrát.
Často si jejího zachmuření nikdo nevšiml. Sama se potýkala s ochromujícím výbojem úzkosti. Nezvaný host. Podezřelé chování. Nůž na krku.
Petra Kvitová s trofejí z Madridu.
Prudká bolest. Krev valící se ze zohyzděné ruky. Absurdní dohadování se o penězích. Zoufalá snaha o přivolání pomoci. Najde si mě zase? Potkám ho na ulici? Nebo na mě vyskočí z davu?
Mnohokrát jí s návalem mučivých pocitů pomohli její příbuzní, trenéři Jiří Vaněk s Davidem Vydrou či bodyguard a kamarád Martin Paštika. Povzbuzovali ji a utěšovali. Na veřejnosti jí kryli záda, aby se cítila bezpečněji.
Pakliže se jí však zhoubné myšlenky vloudily do mozku při zápase, bylo zle. Nutně se potřebovala soustředit na brejkbol, na naprosto přesné provedení úderu.
A znenadání se jí před očima promítl třeba jeho obličej. Obličej padoucha, kterého policie stále nemohla lapit. Kdo nezažil něco podobného, patrně ji nemůže pochopit.
Jistě by jí naopak rozuměla někdejší světová jednička Monica Selešová, kterou přímo na kurtu v Hamburku bodl do zad pomatenec Günther Parche.
Soud jej neposlal na mříže, udělil mu jen podmíněný trest odnětí svobody a nakázal mu psychiatrickou léčbu, s čímž se Selešová nedokázala smířit.
Petra Kvitová si prohlíží kytici.
Už nikdy třeba nehrála v Německu. Na WTA Tour se vrátila až po dvou letech. A byť se ještě stala šampionkou Australian Open, její kariéra už spíše vadla.
I proto asi Kvitová ve čtvrtek z Paříže vzkázala, že pro ni případ skončí teprve pravomocným odsouzením lotra, který jí způsobil tolik nepříjemností.
Sedmnáct měsíců se zdárně skrýval před spravedlností, takže se vyrojila řada zaručených zpráv a spikleneckých teorií.
Že prý prodala zápas, za což se jí pomstila sázkařská mafie.
Že se pokusila o pojistný podvod.
Že ve skutečnosti pachatele znala a křivou výpovědí svedla vyšetřovatele na scestí.
Nejspíš ji aspoň maličko hřeje u srdce, že se policii povedlo fámy vyvrátit. Jejím nejsilnějším pocitem je však úleva, osvobození od věčných obav.
  |
Dopadení násilníka možná nezapadá úplně ideálně do jejího tenisového programu. Vždyť už v neděli začíná Roland Garros, na němž patří mezi kandidátky na titul.
V uplynulých dnech se po vyčerpávající sérii jedenácti vítězství ve dvanácti dnech v Praze a Madridu potřebovala věnovat odpočinku a přípravě na vyčerpávající bitvy na pařížské antuce.
A teď jí v myšlenkách znovu ožívaly hororové scény z předloňského prosince.
I kdyby ovšem nasazená osmička na turnaji neuspěla, pro její soukromou i sportovní budoucnost je odhalení zlosyna hotovým požehnáním.
