Pohladit letadlo je stejné jako manželku, tvrdí akrobatičtí piloti Šonka a Kopfstein

Je to rozhovor, jehož obrysy si stvořili sami hlavní protagonisté. Martin Šonka a Petr Kopfstein, dva piloti stále sledovanější letecké série Air Race, totiž každý tomu druhému položili tři otázky.

Jelikož Šonka (loňský vicemistr světa) i Kopfstein (5.) tvrdí, že se na ledacos vzájemně vyptávali nedávno na pivu, tak autor textu přidal další dotazy.

Petr je o osm dní starší, takže je první otázka na něm.
Martine, co bys na našem týmu změnil?
Šonka: Zařadil bych do něj tvoji sestru. Určitě bychom z toho měli všichni velkou radost a v rámci estetiky by to hodně pomohlo. Na ně se kolikrát nedá koukat. Člověk k nim přijde do hangáru a je to o úlek.
Kopfstein: Dobře, zařídím, aby ses už nelekal. Teď tvoje otázka.

Jak se ti létá s „mým“ letadlem, které jsem ti prodal?
Kopfstein: Skvěle. A co jsme ho přestříkali, přerušila se na něm ta tvá linka. Měl jsem totiž pořád pocit, že létám s něčím půjčeným. Takhle si říkám, že je odjakživa moje. Takže děkuji ještě jednou, že jsi ho neprodal kolegovi Le Votovi.

Piloti F1 často s auty mluví, někteří jim i dávají jména. Co vy?
Kopfstein: Občas s ním mluvím. Ale ne tak, že bych mu chtěl něco sdělovat, spíš aby se mezi námi vytvořila vazba. Mám ho hrozně rád. A hlavně mu věřím. Můj život je totiž částečně v jeho „rukou“. Zároveň to nepřeceňuji. V první sezoně jsem si ho občas ze závodů či na závody nechal přeletět někým jiným, abych ušetřil čas. Ale jak jsme na něm udělali hodně úprav, vyladili ho, tak se ho bojím půjčit. Loni s ním kromě mě nikdo neletěl.

Manželka a letadla se nepůjčují.
Kopfstein: V mém případě ne. Doufám teda. To nastavení je tak vzácná věc, že kdyby v něm seděl někdo jiný, byl by to velký zásah.
Šonka: I já s letadlem občas mluvím, hecujeme se. Poděkuju mu za dobrý výsledek. Když vystupuji, poplácám ho. Člověk se prostě neudrží. Ale jinak na něj mluvím málo, protože letadlo je taky skoupé na slovo. Stejně jako Petr mám k němu nepůjčovací vztah. Do toho jsem skrblík a držgrešle - přitom každého pilota, který by s ním přeletěl, musíte draze zaplatit. Jelikož bych si pro korunu nechal koleno vrtat...
Kopfstein: ...což můžu potvrdit...
Šonka: ...tak s ním přelétávám sám. Ale přináší mi to radost, protože přelety jsou často letecké zážitky. Od doby, co mám toto letadlo, s ním nikdo jiný neletěl. Jsem dokonce nervózní, když do něj sedne můj mechanik Lance a dělá na zemi motorovou zkoušku. Přijde mi divné, že sedí v MÉM letadle.

Co kdyby ho poplácal soupeř? Loni to v F1 udělal Vettel autu Hamiltona a ten se pak hodně zlobil.
Šonka: To je, jako by plácal po zadku vaši manželku. Reagoval bych tvrdě, a pokud by to zrovna nebyl Krpálek, tak by to bylo bolestivé.

Petře, souhlasíte?
Kopfstein: Vůbec si neumím představit, že by si to někdo dovolil. Pamatuji si, jak jsem se v roce 2011 na mistrovství světa v akrobatickém létání jen blbě opřel o letadlo Hannese Archa (legenda Air Race, která předloni tragicky zahynula) a dostal jsem od něj strašnou sodu. Divil jsem se, proč tak vyvádí, a dneska to chápu. Kdyby to někdo udělal mně, dostane stejnou sodu. Ani se nechodí do cizího hangáru.
Šonka: Jen Nicolas Ivanoff nemá zábrany. Přijde do hangáru, nakloní se a zkoumá letadlo. Ten se nebojí. Ale tím, jak je to fajn člověk, je to sranda. Možná ale tu srandu dokáže využít, aby si stroj prohlédl. Jednou si dokonce u naší kabiny dělal selfíčka. Jinak je kolem letadel bublina. Navíc každý z nás je ješita, takže koukat jinam nechodí. To raději pošle mechanika na výzvědy.

Druhé kolo vašich otázek. Martine, jaká je ta vaše?
Petře, co chystáš na letadle za úpravy?
Kopfstein: Klíčová letos bude váha. Změnila se baterie, která místo 1,5 kilogramu teď váží pět. Navíc já vážím 80 kilo, což je na poměry pilotů v Air Race dost. Takže jsme se rozhodli letadlo nechat a budeme sledovat, kam vývoj směřuje. Jsme malý tým, a tak jsme nechtěli investovat obrovské peníze do vývoje, když neznáme směr. Navíc ten sport je z 80 procent o hlavě pilota. To, co může naletět nebo zkazit on, jde velmi těžko dohnat či pokazit v technice.
Šonka: Já mám ještě o dvě kila víc. Takže i když jsme měli na letadle krásný kabát, byly to čtyři vrstvy laku. Museli jsme ho přestříkat a ušetřili tak dvě tři kila. Co v letadle nemusí být, jsme vyndali. Přitom je to už třetí kolo, a to jsme si mysleli, že tam nic navíc není. Jsou ale piloti, kteří jsou díky své váze pod minimálním limitem letadla, takže třeba Matt Hall může mít v kokpitu chladicí vestu, aby mu náhodou nebylo teplo. Já mám nejlehčí ponožky, abych ušetřil každé deko. Budu tlačit na našich odborech, aby se znovu vážila minimální váha pilota, ne celé letadlo.

Změnil se seriál Air Race hodně od té doby, co jste do něj přišel?
Šonka: V roce 2010 byl o něčem jiném. Mohli jsme zasahovat do pohonné jednotky, takže týmům, které měly peníze, to umožňovalo posunout výkon až o 100 koní výš. Dnes je to mnohem víc o pilotovi, rozhodují maličkosti. Už tu není nikdo, kdo by měl špatné letadlo. Rozhoduje, jak se člověk připraví, jak letí. Musí mít dokonalou minutu, protože žádná oprava není. V tom je ten sport hrozně nádherný. Teď Petře, tvoje otázka.

Jak jste na tom se změnami vy?
Šonka: Taky jsme velké změny neudělali. Vyvíjíme systém automatického řízení otáček, což už některé týmy používají. Jsou výrobci, kteří se to snaží velice draze prodat. Ale já mám v týmu chytré lidi - je tam Petr Františ z Univerzity obrany, který to dokáže zkonstruovat. Stejně jako vymyslel náš vlastní simulátor. I když je to zdlouhavá cesta, ten vývoj mě baví, protože člověk k tomu dostane know-how.

Už jsme zmiňovali F1. Tam je rozšířené špehování. Týmoví fotografové se často zaměřují na detaily soupeřových vozů, aby odkryli tajemství. Co v Air Race?
Šonka: Letadlo je ultrajednoduchý stroj a tím, jak stojí na zemi, je vše ze všech úhlů vidět. Navíc při skládání letadel na závodech je často jeden společný hangár, kde se všichni sejdeme. Proto je téměř nemožné něco dlouhodobě ututlat.
Kopfstein: Během závodů si ale piloti úzkostlivě chrání soukromí. My teď - než odejdeme od letadla - budeme zalepovat palivový otvor, kryt motoru a kabinu. Zjistili jsme, že nám jednou někdo přes noc otevřel kabinu, a dodnes nevíme, kdo to byl. Nyní uvidíme, když se to někdo pokusí udělat. Přeskočit z vedlejšího hangáru není totiž nic těžkého a já moc ostatním týmům nevěřím. Mechanik bývalého pilota Paula Bonhomma dokonce v hangáru spal. Letadla se přikrývají, což taky bylo jedno z nedorozumění s mým propuštěným mechanikem - všechno bylo odkryté. Tím, že jsme neměli tajné věci, to nepovažoval za nutné chránit. Ale je to strategicky špatně.

Petr Kopfstein (vlevo) a Martin Šonka (vpravo) na stupních vítězů závodu Red Bull Air Race v Čibě. Uprostřed vítězný Jošihide Muroja z Japonska.

Vozíte na závody rodinu?
Kopfstein: Už mám děti ve škole, takže je to složitější. A s manželkou víme, že se dokážu perfektně koncentrovat, když tam děti nejsou. Jinak mi to bere moc energie. Jezdí tedy jen zřídka a bydlí jinde. 
Šonka: Já je vozím, ale jsou v jiném hotelu či pokoji. Dřív jsem to nedělal a může to velmi snadno vyrušovat. Zvlášť když děti pláčou přes noc. Odpočinek je před závodem extrémně důležitý.

Na druhou stranu je přítelkyně Olga vděčný objekt kamer?
Šonka: Taky když dostatečně nefandí a netváří se nadšeně, dostane doma kartáč. Takže trénuje před zrcadlem.

Třetí runda otázek. Petr se hlásí, takže?
Co je slabá stránka ve tvém týmu?
Šonka: Špatná věc, která ale nejde udělat jinak - jsme nejen závodníci, ale i manažeři týmů. Jsme ti, kteří členy platí. A když všechno neběží, jak má, je to spoustu stresu navíc. Nejsme izolovaní, že by se člověk soustředil jen na létání. Je to naše letadlo, takže jsme zodpovědní, do čeho investovat. To piloti F1 nemají. Je to scénář, který je vlastně proti závodění. Když měl Petr mechanika, který nedělal, co měl, tak to strašně ubližovalo atmosféře a soustředění pilota. Já mám mechanika, u kterého mě občas mrzí, že není i odborník přes elektriku. Ale... Zase jsem měl v minulosti v týmu kluka, který byl odborník na všechno - aspoň to o sobě říkal - ale měl to jen jako práci. Nežil s týmem, snažil se jen vydělat co nejvíc peněz. Brzy bylo jasné, že to bude fungovat jen rok. To Lance je opak. Pro tým žije, v hangáru je od šesti. Když nemá práci, klidně letadlo jen leští. Ano, nejlepší by bylo mít maséra, nástěnkáře a mechanika v jedné osobě, aby to bylo levné. Ale to nejde.
Kopfstein: Asi by pilot podával lepší výkon, kdyby tyhle věci neřešil. Jenže mě zároveň baví, že můžu rozhodovat a někam to směrovat. Že tam jen nesednu a neodletím.

Teď poslední otázka od Martina. Jak si představuješ svoji budoucnost v Air Race? Láká tě být po konci sportovní kariéry manažerem, rozhodčím?
Kopfstein: Někteří kluci v seriálu vydrželi do šedesáti, ale my začínali dříve, takže tak dlouho to asi nezvládneme. Chtěl bych závodit co nejdéle, ale zároveň tak, aby se za to člověk nemusel stydět. Abych nebyl poslední, neblokoval někomu místo. Abych se mohl pořád rvát o titul. Kdybych cítil, že na to nemám, sám přijdu za vedením a řeknu: Už na to nemám. Pak bych ale chtěl zůstat součástí Air Race i dál. Třeba jako majitel týmu. Roky jsem toužil a tvrdě pracoval, abych se do té komunity dostal, takže si vážím toho, že v ní jsem.

Teď i má poslední otázka: za dva roky jste se nepotkali v žádném vzájemném vyřazovacím souboji. Co kdyby ta situace nastala v posledním závodě sezony a ten druhý zrovna bojoval o titul?
Šonka: Málem k přesně té stejné situaci došlo loni v Indianapolis (Šonka až do posledního letu bojoval o titul). Vím, že by mě netěšilo takhle vyhrát. Nechtěl bych, aby mě takhle někdo pustil. Sám bych taky nikomu neuhnul. Takže bych chtěl po Petrovi, aby letěl na maximum.
Kopfstein: Udělal by to tak každý. V šampionátu jsou teď tři Francouzi a neviděl jsem, že by někdo někoho pouštěl. Ten daný den má prostě vyhrát lepší. Navíc se soustředím na celkový výsledek, což vede cestou konzistentních letů. Nepustil bych ho a Martin by to ani nechtěl. Kazili bychom tím ten sport.