Druhé datum narození, vzkazuje český řidič z Janova. Je šťastný, že přežil, popisuje Češka |
Do Janova se v létě přesunul z Udine, kde byl od osmnácti let. Prosadil se do prvního týmu i do reprezentace. A těšil se na novou výzvu.
„Jenže teď si říkám, jestli jsem Janovu nepřinesl spíš smůlu,“ přemítá.
„Přijel jsem do Janova, pak jsme byli měsíc na soustředění a když jsme se vrátili, tři dny nato došlo k té tragédii. Vůbec si nedovedu představit, co prožívají pozůstalí, rodiny obětí. Je mi to moc líto,“ říká dvaadvacetiletý Jankto.
Jakub Jankto slaví.
Janov, nejdůležitější italský přístav, se z tři týdny staré katastrofy, stále vzpamatovává.
„Pořád je to ve městě hodně cítit. Teď je na nás všech, lidech ze Sampdorie i z FC Janov, abychom drželi při sobě. A lidem udělali radost aspoň fotbalem, našimi výsledky.“
Třeba tím nedělením. Neapol jste doma smázli 3:0.
Velký zápas, ve kterém se nám hodně věcí podařilo. Byli jsme dominantní, porazit tak jednoznačně takového soupeře, to se často nestává.
Vy jste ale zůstal mezi náhradníky. Proč?
To mě mrzelo, na druhou stranu jsem rád, že jsme vyhráli. V Sampdorii je velká konkurence, šest středních záložníků, kteří se v průběhu sezony budou hodně točit. A já musím říct, že jsem to trochu čekal, že nenastoupím, předchozí zápas se mi moc nepovedl...
Odehráli jste ho v Udine, na hřišti vašeho bývalého klubu. Jaké to bylo?
Fanoušci na mě pískali při každém kontaktu s balonem, ale to jsem očekával. Snažil jsem se koncentrovat na sebe, negestikulovat nebo něco podobného. Bohužel jsme prohráli, ale věřím, že jsme hned v tom dalším utkání ukázali, že fotbal hrát umíme.
Jakou tedy v novém klubu máte pozici?
Řekl bych, že dobrou. Máme před sebou dalších třicet šest zápasů a jestli budu pracovat dál jako nyní, nebojím se, že bych nehrál.
Jakub Jankto slaví gól v síti Litvy.
Vypadáte spokojenější než před rokem v Udine.
Chuť do fotbalu mám stejnou jako dřív. Učím se novým věcem, hlavně taktickým, které po mě trenér chce. V tom je to jiné než v Udine, kde se hrálo víc na náhodu, na brejky. V Sampdorii se snažíme víc držet balon, kombinovat. Navíc je tam dvacet hráčů, kteří mohou hrát v základní sestavě.
Takže větší konkurence?
Určitě. Pokaždé musíte odvést maximum, abyste se udrželi v základu. V Udine bylo také hodně hráčů, ale hrálo pořád třináct čtrnáct stejných.
Mimochodem, jak se těšíte na souboje s Cristianem Ronaldem?
Na to se mě ptá hodně lidí, rozhodně je to výjimečný hráč, s Messim asi nejlepší na světě, ale pro mě osobně to až takový idol není.
A kdo je tedy váš idol?
Třeba Paulo Dybala nebo pár dalších hráčů z Anglie. Ale je pravda, že s Ronaldovým příchodem do Juventusu se zájem o italskou ligu neskutečně zvedl. Všichni jsme viděli, jaký ohlas to vyvolalo třeba na sociálních sítích. Je to velké zpestření.
Tím má být i Liga národů, nová reprezentační soutěž, která nahrazuje přátelské zápasy.
Bude to zase nějaká nová zkušenost. Víme, že je existuje možnost dostat se z ní na Euro. Uděláme všechno pro to, abychom uspěli.
  |
Systém soutěže je atypický a zrádný. Tříčlenná skupina, hraje se o postup i sestup. Co rozhodne?
Určitě detaily, maličkosti. Hrajeme s Ukrajinci a Slováky, to jsou vyrovnaní soupeři. Rozhodnout může každý gól, proto bude důležité vyvarovat se chyb, které jsme dělali v kvalifikaci.
Vnímáte Ligu národů i jako hru o budoucnost trenéra Karla Jarolíma?Myslím si, že každý z nás hraje o svojí pozici, každý bojuje o svůj flek a kdybychom se tím měli ještě nějak víc zaobírat, akorát na nás padne deka. Dá se říct, že trenér je dneska v ohrožení po každém druhém prohraném zápase, takže tohle úplně nesledujeme. Spíš se soustředíme, abychom podali nejlepší výkony.
