Přitom v Příbrami to byla z našeho pohledu jasná dvojka – převaha, tři vyložené šance a penalta navrch. V takové situaci stačí haluz, trocha štěstí a všechno se obrátí. Jenže je třeba hodně chtít. Pavel Horváth, dříve naše legenda, toho času kouč Příbrami, chtěl tak moc, že se nestyděl na Čermáka před penaltou hulákat, rozhodil ho a ten místo gólu vykopl krtka. A proč se stydět? Horváth má cenný bod, my zase smutný autobus.
Ten rozdíl je, milý sešívaný kamaráde, v tom, že vy vymodlenou penaltu proměníte a pak už to ukopete. I když to třeba není dvakrát hezké, stejně jako to kdysi uměla Sparta a pak jsme to odkoukali my. Jenže letos nedáme nic, a proto do bojů o titul posíláme jablonecké brance výbušného a po čertech mazaného „plukovníka“ Rady.
  |
