Nepřipustila jediný brejkbol. V porovnání s gestikulující, hekající a zlobící se sokyní působila jistě a klidně. Mač dvou bývalých světových jedniček zvládla za 72 minut.
Za zdvořilého potlesku publika i pochvalného pokyvování legendární krajanky Martiny Navrátilové opouštěla slavnou scénu a poprvé v životě zamířila do třetího kola Wimbledonu.
Na stupnici od jedničky do desítky hodnotila svůj výkon sedmičkou až osmičkou: „Můžu líp podávat, trefit víc než dvě esa. Ale byl to jeden z mých nejlepších zápasů na trávě proti opravdu těžké protivnici.“
Je dobré znamení, že ještě nepředvádíte svůj strop, a přece zdoláte tak slavnou rivalku?
Asi jo. Ale nechci se uspokojit. Hrála jsem solidně. Stačilo to. Přemýšlela jsem o tenise, ne o sobě. Bojovala jsem se soupeřkou a ne sama se sebou, což je pro mě důležité.
Na šestý pokus jste v Londýně vyhrála dva mače za sebou. Co bylo tentokrát jinak?
Čelila jsem hodně dobré soupeřce, tudíž tlak nebyl vysloveně jen na mě. Proto jsem hrála uvolněněji. Vždycky jsem věřila, že tady můžu něco dokázat.
  |
Cítíte úlevu?
Ani ne. Kdybych dala soupeřce jen malou šanci, mohla by zápas hodně zkomplikovat. I proto jsem ráda, že jsem ve třetím kole. Dala jsem si ho před turnajem jako základní cíl. Splnila jsem ho a pokračuju dál. Mám šanci vyhrát. Ne turnaj. Myslím další kolo.
Před rokem jste při premiéře na centrkurtu vypadla s Rybárikovou. Jak se vám na něj nastupovalo?
Ne že bych si na něm nevěřila. I loni jsem na něm hrála docela slušně, i když to nevyšlo. Cítila jsem se dobře, sebevědomě. Na Azarenkovou jsem si věřila, i když mě párkrát porazila a mé vyhrané zápasy byly těžké. Po protrápeném prvním kole jsem se dneska celkově cítila o hodně líp.
Hlavní stadion v areálu provází pověst tenisového chrámu. Zapůsobil nějak mysticky i na vás?
Vůbec. Vím o zvláštních pravidlech. Hráčky na sebe při odchodu do šaten čekají. Nedávají se rozhovory hned na kurtu, což schvaluju. Ale jinak pro mě jsou centry na všech grandslamech skvělé, ráda si na nich zahraju. Dneska byla atmosféra mnohem lepší než na dvanáctce, na které jsem hrála první kolo.
Jste ráda, že si konečně trochu protáhnete pobyt v Londýně?
Jsem. Hodně. Úplně jsem s tím nepočítala. Je fajn, že se ještě pár dní zdržíme, třeba i kvůli lidem, kteří mě tu doprovází, podporují a věří mi.
Zatím jste nepropadla kouzlu Wimbledonu ani travnatých dvorců. Mohou vítězství změnit váš názor?
Pořád z Wimbledonu nejsem nějak odvařená. Nemyslím si, že by byl nejlepším turnajem na světě, jak všichni tvrdí. Pro mě jsou všechny čtyři grandslamy na nejvyšší úrovni, sjíždí se na ně nejlepší hráči. Ale jo, kdybych dál vyhrávala, asi by se mi tu líbilo víc.
Jak je důležité, že jste po Melbourne, Paříži a New Yorku aspoň částečně prorazila i v Londýně?
Dlouho mi to tu nesedlo. Konečně jsem ve třetím kole. Ale pořád jsme ještě v prvním týdnu.
Abyste se podívala do toho druhého, potřebujete v pátek vyřadit Rumunku Buzarnescuovou. Co o ní víte?
Viděla jsem ji na turnaji v Praze, kde porazila ségru. Nikdy jsem s ní na WTA Tour nehrála. Posbírala letos hodně vítězství, věří si, každá levačka je na trávě nepříjemná. Nebude mít co ztratit, protože je v žebříčku za mnou. Mám víc zkušeností, ale v žádném případě ji nechci podcenit.
Víte, že jste ji podle statistik potkala před šesti lety na turnaji ITF v Nottinghamu?
Vážně? To už si nepamatuju.
Vyhrála jste ve třech setech.
Jo. Pojď! (usmívá se)
Jak vnímáte celou letošní sezonu, ve které jste dosud tak úplně nezazářila?
Většinou se mi nesešly všechny dobré okolnosti. Čekám spíš horší věci, což je někdy lepší. Nepřipadá mi, že bych měla vykřikovat, jak vyhraju Wimbledon. Ne že bych na to neměla, ale výsledky zatím nejsou nějak parádní, takže zůstávám při zemi.
