Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Plavkyně Pechová přišla o nohu, přesto chce zdolat kanál La Manche

Sport

  12:00
LIBEREC - Ve dvanácti letech přišla o nohu. O dvacet osm let později by chtěla Markéta Pechová z Liberce přeplavat kanál La Manche. Právě teď, kdy je jí 37 let, patří mezi nejlepší české dálkové plavkyně. Pravou nohu jí lékaři museli kvůli nádoru amputovat ve stehně, přesto uplave pět kilometrů za hodinu a jedenáct minut.

Markéta Pechová foto: MAFRA - Ota Bartovský

Krpálek objímal paralympijského krále Petráčka, Koukalovou mrštil o žíněnku

Než se za tři roky pokusí zdolat moře mezi Francií a Británií, čeká ji nejen tvrdý trénink, ale také výrazná úprava váhy.

„Naše nejlepší dálková plavkyně Yvetta Hlaváčová před zdoláním kanálu La Manche tam a zpátky na jeden zátah úmyslně přibrala patnáct kilo,“ uvádí Pechová. „Pořádná figura se totiž v chladných mořských vlnách hodí.“

Pechová se do Liberce přestěhovala letos v červnu z Českých Budějovic. Na sever Čech se vypravila za přítelem.

„Trénuju pětkrát týdně, denně naplavu tři až pět kilometrů,“ uvádí Pechová. „V Liberci jsem pár měsíců a ještě jsem si nestačila najít plavecký oddíl, za který bych závodila.“

Stovku jsem plavala pod minutu dvacet

Do sportu se Markéta pustila na střední škole. Na základní škole se jí totiž metastatázy vrátily i po odnětí pravé nohy. Objevily se na plicích, ale Markéta je tehdy překonala s pomocí lékařů a transplantace kostní dřeně.

Pak vystudovala strojní průmyslovku a zvládla i vyšší odbornou školu právní. „Na střední škole jsem nejdříve dělala atletiku – kouli, disk a oštěp,“ říká Pechová.

Oči nosím ve svém srdci, říká první nevidomý fotograf na paralympiádě v Riu

„V oštěpu jsme vyhrála mezi handicapovanými mistrovství Evropy. Atletika mě ale nebavila, a dala jsem se raději na plavání. Nejraději mám kraul, ale plavu také další styly.“

Nejdříve závodila Markéta s tělesně postiženými plavkyněmi na tratích 50, 100, 400 a 800 metrů. „Stovku jsem plavala pod minutu dvacet vteřin,“ prozrazuje.

„Na mistrovství Evropy jsem skončila třikrát v první desítce. Na padesátce jsem doplavala čtvrtá, na stovce pátá a na čtyřstovce devátá.“

Vadí mi vztahy mezi handicapovanými

Navzdory výborným výsledkům ale Pechová závody handicapovaných plavců takřka opustila. „Vadí mi vztahy mezi nimi,“ vysvětluje.

Pechová se sice občas na závodech v bazénu utká s handicapovanými, jasnou přednost však nyní dává soubojům na pětikilometrové trati se zdravými plavkyněmi.

Obr v Riu? Paralympiády se účastní 246 centimetrů vysoký volejbalista

„Na závodech v Česku jsem byla jednou první, jednou druhá a dvakrát třetí,“ podotýká Markéta. „Pět kilometrů jsem nejrychleji uplavala za hodinu a jedenáct minut.“

Každou stovku tak Pechová zvládne zhruba za minutu a dvacet pět vteřin. Na domácích závodech plave na otevřené vodě – tedy v řekách nebo v přehradách.

„Letos v červnu jsme závodili v Praze ve Vltavě a voda měla jen čtrnáct stupňů,“ prohlašuje. „Prochladla jsem tak, že jsem nemohla málem vylézt na břeh. Ve studené vodě ale závodím raději než v teplé. Musím plavat rychleji, abych se co nejvíc zahřála.“

Zlomila jsem si kyčel na amputované noze

S přestěhováním z jihu Čech na sever nemá Markéta větší problémy. „Liberec se mi líbí, už jsem si našla partu holek a chodíme každý týden ve čtvrtek na pivo,“ svěřuje se Pechová.

„Jezdím hodně na kole, i když kolem Liberce jsou oproti Českým Budějovicích skoro samé kopce. Ale přítel mě vzal k Hrádku nad Nisou ke Kristýně, kde jsme šlapali pěkně po rovině až k německým jezerům.“

Markéta hraje pátým rokem na klavír a letos v zimě zkoušela lyžovat v Peci pod Sněžkou. „Bohužel jsem spadla a zlomila si kyčel na amputované noze,“ dodává. „Ne nadarmo se asi jmenuji Pechová.“