Slovák Sagan je mistrem světa, Štybar odpadl a dojel v páté desítce

Byl už jednou mistrem světa, jenže to ještě na horských kolech a navíc v kategorii juniorů. Nyní je 25letý Slovák na nejvyšším z vrcholů, je králem v královně cyklistických disciplín.

„A to jsem si dvě kola před cílem prošel krizí,“ přiznal pak Sagan v televizním rozhovoru. „Byl jsem na nějaký spurt unavený, tak jsem udělal jen jeden atak a ono to vyšlo. Slyšel jsem spoustu komentářů, že nejsem dost dobrý pro tak dlouhý závod. Mou odpovědí je tento dres.“

Duhový, slušivý a minimálně na rok jen a pouze jeho!

Tak neviditelný však Sagan po celý závod byl. Zatímco vepředu se střídala velká jména včetně těch českých a 35 kilometrů před cílem se do úniku vydali třeba Belgičan Boonen, mistr světa z roku 2005, či obhájce duhy Kwiatkowski, Sagan číhal v pelotonu.

„Vedle sebe jsem měl pořád bráchu i Michala Koláře, kdyby nastal nějaký problém s kolem,“ vyprávěl slovenský vlasáč. „Čekal jsem a čekal.“

Všechny nástupy totiž s blížícím se finále vyhasly, nikdo neměl na to lavině největších favoritů prchnout.

Pak v posledním stoupání po kostkách na kopci Libby vystartoval Zdeněk Štybar, do té doby všemi Čechy hájený lídr národního týmu, a za sebou si vezl Němce Degenkolba.

Ale ani jejich snaha neuspěla, zase jednou se had cyklistů propojil a poslední kilometry ubíhaly zběsilým tempem. Ještě dvě stoupání a měl být konec.

A právě v tom předposledním, na 23. ulici Richmondu silný Sagan udeřil.

„Na poslední úsek kostek jsem si věřil, tam jsem jel na plný plyn,“ popisoval. Z háku utrhl i hvězdného Belgičana Van Avermaeta a pomalinku natahoval svůj náskok. Coby excelentní technik zalehl na řídítka a jeho odstup rostl také ve sjezdu.

Otáčel se, sledoval, jak jsou stíhači daleko. Už jen cílové stoupání ke slávě a duhovému triku. A za ním vřel boj o druhé místo. Na dohled bráně přestal šlapat a vychutnával triumf. „Ten největší v životě,“ ulevil si.

Zahodil kolo, mezi diváky poslal přilbu, brýle i rukavice a roztleskával publikum. Pak si plácl s Boonenem i Štybarem a pronesl: „Největší vítězství života, jsem velmi šťastný. Po Vueltě, ze které jsem musel odstoupit, jsem hledal motivaci pro tento závod. Byl krásný, byl motivací pro lidi. My cyklisté jsme motivací.“