Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Pešta: Kita mě dříve zbil na tréninku, nebylo snadné s ním jít nyní do zápasu

Sport

  8:00
PRAHA - Šlo o hlavní duel nedělního galavečera ultimátních zápasů pod hlavičkou organizace XFN. A splnil očekávání. Nejlepší česká těžká váha Viktor Pešta (11-4) se po více jak třech letech představil opět v Česku a postavil se obrovitému Polákovi Michalu „Masakru“ Kitovi (17-6), který nahradil méně zkušeného Iva „Škorpiona“ Cuka. „Tahle změna nebyla příjemná, zvláště, když mě Kita před lety zbil na tréninku,“ přiznal v rozhovoru pro Lidovky.cz šestadvacetiletý Pešta.

XFN 3: Viktor Pešta (nahoře) porazil Michala Kitu. foto: czechfighters.cz

Výzvu ale zvládl na výbornou, po skvělém výkonu nebezpečného protivníka ukončil v závěru druhého kola. „Určitě chci jet zase na kemp na Floridu, ale to až ve chvíli, kdy se bude rýsovat další duel. Stále mě zajímá souboj s Jirkou Procházkou,“ přidává v povídání a na dálku opětovně vyzývá českou jedničku polotěžké váhy a hvězdu japonské série Rizin FF.

Jaký to byl pocit se v pondělí probudit po pro vás hodně důležitém triumfu nad Polákem Kitou?

Pocity jsou skvělé, pokaždé, když vyhrajete, tak je několik dní na světě vždycky moc hezky. Duel s Kitou samozřejmě hodně důležitý, protože kdybych nyní prohrál, tak bych se nad sebou musel hodně zamyslet. Musel jsem vyhrát za každou cenu.

XFN 3: Viktor Pešta (nahoře) pravě končí duel s Michalem Kitou.
XFN 3: Viktor Pešta (nahoře) po prvním kole souboje s Michalem Kitou.

Svazoval vás tento pocit před zápasem psychicky, nebo jste si to nepřipouštěl?

Spíše mě to obtěžovalo. Snažím se nastavit tak, že podobné negativní pocity před zápasem jsou sice nepříjemné, ale nemohou mi nijak ublížit. Něco tam je, je to nepříjemné, patří k zápasení, ale když se k pocitům postavím takto, nemusí mě poté příliš zajímat.

Opět vás potkala změna soupeře na poslední chvíli. Jak to bylo nepříjemné i s ohledem na fakt, že Kita je papírově daleko silnějším protivníkem než Cuk? Dle bookmakerů byl dokonce favoritem vašeho zápasu.

Změna soupeřů k zápasení patří. Každou chvíli se někdo zraní, někoho zatknou, jako v tomto případě, takže člověk si na podobné změny zvykne. Zásadnější na tom ale bylo, že nový soupeř byl mnohem lepší než plánovaný. Ve finále je to dobře, původně protivník nebyl adekvátní, i když jsem byl celkem rád, že jsem si mohl dát po delší době relativně lehčí zápas. To se ale nestalo.

Takže mě nevadila změna protivníka, ale bylo nepříjemné, že se změnila jeho kvalita, a to k lepšímu. Teď už to mohu říct, šlo také o to, že jsem s Kitou už jednou asi tři roky zpět trénoval, a tehdy mě docela dost zbil, takže i tohle mi psychicky moc nepřidávalo.

Ani toto se v zápase neprojevilo? Ve druhém kole tam byl moment, kdy to s vámi nevypadalo úplně dobře.

Byl tam moment, kdy zkoušel škrcení, což nebylo příjemné a trochu mi zatrnulo. Ne kvůli minulosti, ale proto, že takhle utáhl svého posledního soupeře, kterého porazil, věděl jsem, že má tuhle techniku najednou, ale nebyla to ještě úplně krizová situace. Naopak si myslím, že jsem měl zápas pod kontrolou, nic zásadního a tvrdého netrefil, jednou ze zadní ruky a tvrdým kopem, takže si myslím, že bylo všechno tak, jak jsme chtěli a plánovali.

Věřil jste, že zápas ukončíte ve druhém kole? Měl jste přes dvě minuty obrovský tlak, ale ne, a ne souboj ukončit a čas utíkal, nakonec se vám to povedlo zhruba půl minutky před koncem.

Trochu jsem se bál, že skončí kolo, on vstane, jen si otře hubu a půjde dál, protože už jsem byl docela unavený. (úsměv) Ale byl tam jeden moment, kdy mi vylezl z krucifixu (oblíbená Peštova technika, kdy svým tělem zalehne soupeře přes hrudník, znehybní ho včetně obou jeho rukou a sám může jednou volnou svojí rukou zasazovat údery do obličeje, pozn. autora) a mohl se postavit, ale neudělal to. Tam jsem vycítil, že už je také hodně unavený, takže jsem vylezl nahoru na něj a soustředil jsem se hlavně na ofenzivu, nikoliv na udržení pozice. A vyšlo to.

Kam řadíte tento triumf? Byl s ohledem na okolnosti ten nejdůležitější?

Největší vítězství je pro mě pořád to v UFC nad Konstantinem Erochinem, to jen tak něco nepřekoná. Možná to ale bude druhá největší moje výhra. Dosud jsem měl na druhém místě triumf nad Christianem Colombem a třetím nad Yosefem Alim Mohammadem, takže těžko říct, kam zařadit Kitu. Protože Colombo je také nyní už v UFC, byť já ho porazil ještě mimo tuto ligu. Tyhle žebříčky nejsou důležité, ale určitě jde o jedno z mých lepších vítězství, mimo jiné i díky průběhu, který jsem měl pod kontrolou, nebyl v žádných zásadních problémech a takto kvalitního soupeře jsem dokázal porazit stylem, kdy jsem ho vlastně k ničemu nepustil.

Jaké jsou vaše další plány?

Určitě vyrazím zase zpět na Floridu, jen ještě nevím, kdy přesně. Nejspíše až ve chvíli, kdy se začne rýsovat nějaký zápas. Rád bych si zazápasil ještě v Česku, pokud by to šlo, na druhou stranu, pokud bude kvalitní nabídka ze zahraničí, která by po tomto triumfu přijít mohla, tak bych se jí také nebránil. Už jsem jednou říkal, že by mě zajímal zápas s Jirkou Procházkou, který bude zápasit v Brně na podzim, uvidíme, jak se to vyvrbí.

Když jste zmínil českou rivalitu, protože nešlo si nevšimnout vaši výzvu a následné reakce především Karlose Vémoly, stále platí, že byste šel o váhu níže?

Záleží, jak by se všechno domluvilo. V původní výzvě, pokud tomu tak můžeme říkat, jsem říkal, že bych byl ochotný shodit, Jirka v japonském Rizinu zápasil v limitu do 100 kilogramů, takže to bych určitě byl schopný dát. Pokud by řekl, že chce méně, pokud by chtěl polotěžkou váhu (do 93 kg), tak bych se asi rozmýšlel, ale také bych do toho šel. Záleží na hodně faktorech, mimo jiné také na penězích. Řekl jsem, že bych ten zápas chtěl, ale to ještě neznamená, že bude. Stejně tak neznamená, že bude, pokud by chtěl i Jirka. Zatím to nevypadá, že by se k této výzvě nějak hlásil.

Je pravda, že ze strany Procházky žádná odezva nebyla, pokud jsem něco nepřehlédl...

Také jsem nic nezaregistroval.

Pokud se bavíme v rovině teorie, záleželo by v případě váhy i na tom, kolik byste měl času na shazování? Přece jen jít dolů o osm kilo, nebo patnáct, to už je rozdíl.

Jasně, přesně. Shodit na sto kilo, to by bylo ještě v pohodě, jít níže, to už bych se musel poradit s lidmi na výživu a nebyla by to otázka pár dní, ale musel bych to shazovat postupně, rozvrhnout. Bylo by to složitější. Jak jsem říkal, jde o hodně různých faktorů a tento je jeden z nich.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!