LN: Jaké je prožívat období, kdy pořádně nevíte, co bude?
Víte, v mém věku už je to trochu snazší. Asi bych byl daleko nervóznější, kdyby mi bylo osmadvacet… Ale i tak to není příjemné, člověk pořádně neví, na čem je.
LN: Máte starosti hlavně kvůli zařizování kolem rodiny?
Přesně tak. U mě už to není úplně tak o hokeji, jako spíš právě o té rodině, o dětech, o jejich škole. Pak bude málo času na zařizování. Takže to je spíš mimohokejový stres.
LN: Mluví se o tom, čemu teď budete dávat přednost – jestli pohodovému životu, jaký máte na Floridě, nebo spíš sportovní stránce?
Až dostanu nějakou konkrétní nabídku, pak porovnám pro a proti z obou stran. V téhle chvíli jsem ale žádnou nedostal a jedinou, kterou bych mohl, by byla od Floridy.
LN: Od 1. července už budete volným hráčem, což je za chvíli…
Tam teprve uvidím. Mým cílem je, abych měl už kolem prvního podepsaný kontrakt, věděl, kde budu a mohl se podle toho přizpůsobit… Rodina je pro mě obrovsky důležitá, ale i ona chápe, že mi do konce kariéry zbývá jen pár roků. Taky se uvidí, jestli si budu vůbec moct vybírat. Jsem připravený na cokoliv.
LN: Říká vám teď manželka, že je to jen na vás? Že vám důvěřuje?
Ta mi nikdy do takových věcí nemluvila. Já hraju dlouho a mám už představu, co by mi zhruba vyhovovalo. Až podle konkrétních věcí se potom budu snažit celou svoji situaci vyhodnotit.
LN: Asi budete i hledět na to, jestli má tým šanci na Stanley Cup, ne?
Jako každý hráč bych ho rád vyhrál, ale ten získá jeden tým z třiceti. Není to ani jen o financích, ani jen o Stanley Cupu, ani jen o rodině. Bude to o tom, abych byl s rodinou celkově spokojen. A abych byl ohodnocen za práci, kterou dělám.
LN: Chcete-li mít tedy už 1. července jasno, to se opravdu rozhodnete tak rychle?
Už se na ty varianty nějak připravuju. I můj agent mi nastiňuje možnosti, o jakých si myslí, že by mohly přijít. Ale daleko víc budu vědět po draftu, není to o tom, že mi někdo zavolá a ptá se, jestli beru nebo ne. Nějaký přehled už mít budu.
LN: Když se zeptám na představu ideálního klubu. Řekl byste ten s velkými ambicemi, který nabízí životní podmínky jako Florida?
(usměje se) Já jsem realista, takže si nemyslím, že v tuhle chvíli… Asi narážíte na Tampu Bay, co?
LN: Třeba.
Tampa se dostala daleko. Tohle by bylo skloubení obou věcí, jenže realisticky: oni v play off měli dobrého brankáře. Asi je to klub, který svou polohou a výkonností zapadal do mého hledáčku, ale to neznamená, že budou mít zájem o mě.
LN: To byste si dokázal představit život i v chladné Kanadě, přestože jste si zvykl na slunné Floridě?
Vždyť já už hrál v chladné Kanadě taky pár let, než jsem pak odešel do Nashville. Mám teď tu výhodu, že za pár let si vyberu, kde chci bydlet a už se nikam stěhovat nebudu. Takže to ještě pár let vydržím.
LN: Vy tvrdíte, že už vám moc let v NHL nezbývá, přestože chytáte ve skvělé formě. Byl byste ochoten jít s platem výrazně dolů?
Já jsem připraven jít dolů, ať se stane cokoliv. Jak jsem řekl – u mě už to není pouze o platu. Musíte dělat kompromisní věci, ovšem jednu věc jste řekl správně: pořád patřím do špičky brankářů. Jsem přesvědčen, že můžu hrát ještě dlouho, ale co je dlouho, to nikdo úplně neví.
LN: Gólman postupem času zraje jako víno. Berete své poslední dva až tři roky jako jedno z nejlepších období své kariéry?
Myslím si, že jsem v hodnocení, jak hraju, sám na sebe nejpřísnější. Ale na to, že jsem hrál na Floridě, kde sledovanost není taková, jsem spokojený, i když je vždy možnost se zlepšovat. Na druhou stranu, ať se podívám na jakoukoli statistiku, kterou jako gólman můžu ovlivnit, vždy jsem byl v nejlepší desítce.
LN: Jak dlouho byste si tedy přál v Americe ještě chytat?
Zhruba tak tři roky.
LN: Takže to je také délka smlouvy, kterou si představujete?
Ano, chci něco delšího než rok. To je jedna z věcí, která je pro mou rodinu důležitá – abychom někam nejeli jenom na osm měsíců, protože to nikomu na klidu nepřidá. Jo, může to nakonec dopadnout na jeden rok, ale chci minimálně na dva.
