Je vždy problematické srovnávat sportovní legendy, Mario Lemieux se však srovnávání s Waynem Gretzkym, považovaným za nejlepšího hokejistu všech dob, potýkal celou kariéru. A ne neúspěšně. Kanaďan s charakteristickou kulatou helmou si během 17 sezon v NHL vysloužil přezdívky jako „The Magnificent One“ či „Super Mario“ a Gretzkymu v mnoha ohledech šlapal na paty.
Jako jediný se alespoň přiblížil Gretzkyho mamutímu výkonu 215 bodů v jedné sezoně, Lemieux v ročníku 1988-89 dosáhl 199 bodů. Vstřelil 13 gólů za sezonu v oslabení, což je historický unikát. V tabulce produktivity play off je také druhý za The Great One, v sezoně 1990-1991 si připsal ve Stanley Cupu 44 bodů, Gretzkyho rekord má hodnotu 47 bodů.
Lemieux vyhrál šestkrát Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL, třikrát byl poctěn Hart Trophy jako nejplatnější hráč zámořské ligy (1988, 1993 a 1996), celkem si v NHL připsal za 17 sezon 1723 bodů (690+1033). Ale hlavně dotáhl Pittsburgh Penguins, tým, kterému zůstal věrný po celou kariéru, ke dvěma triumfům ve Stanley Cupu. V roce 1991 a 1992 pozvedl nad hlavu nejcennější hokejovou trofej společně s mladičkým Jaromírem Jágrem, který jej dodnes považuje za svého mentora.
Jaromír Jágr a Mario Lemieux.
Lemieuxovu kariéru však brzdilo zdraví, zarazí fakt, že neodehrál ani jednu kompletní sezonu. Vedle chronických bolestí zad, kvůli nimž mu museli zavazovat tkaničky na bruslích spoluhráči, přes bolesti třísel až po rakovinu lymfatických uzlin, tzv. Hodgkinův lymfom. Rakovina mu byla diagnostikována v roce 1993 v době, kdy měl našlápnuto překonat Gretzkyho bodový rekord - vstřelil gól v prvních dvanácti zápasech za sebou.
Dva měsíce bojoval o šanci znovu plnohodnotně žít a hrát hokej. Ozařování přineslo úspěch, návrat Super Maria se měl uskutečnit v zápase proti úhlavnímu nepříteli Penguins - Philadelphii. O síle Lemieuxovy osobnosti svědčí, že před zápasem se hvězdě Pittsburghu dostalo dlouhých „standing ovations“ od domácích fanoušků. Vzhledem k nenávisti obou klubů nevídaná věc.
V den ozařování skóroval i přihrával
Lemieux přesto, že tentýž den dopoledne absolvoval poslední ozařování (!), vstřelil gól a asistenci. Doposud tápající Pittsburgh dovedl po svém návratu Lemieux sedmnácti výhrami v řadě (což je dosud platný rekord NHL) na první místo celé NHL.
Super Mario zářil i na reprezentační scéně. Nezapomenutelným je jeho čarování po boku Waynea Gretzkyho na Kanadském poháru 1987, na olympiádě v Salt Lake City 2002 dovedl kanadský tým jako kapitán ke zlatým medailím. K členství v prestižním Triple Gold Clubu sdružujícím vítěze Stanley Cupu, mistrovství světa i olympijských her mu chybí světový titul, nejblíže byl na MS v Praze v roce 1985, kde s Kanadou získal stříbro.
Přes přetrvávající zdravotní potíže hrál až do svých 40 let, v lednu 2006 pověsil brusle na hřebík definitivně kvůli srdeční arytmii. Ale i poté slavil úspěch - jako vlastník Tučňáků byl u triumfu ve Stanley Cupu v sezoně 2008/2009. Stal se tak jediným člověkem, který získal tuto trofej jako hráč i vlastník.
Lemieuxův nejslavnější gól ve finále Stanley Cupu 1991, který často figuruje ve výběru nejlepších gólů historie, si můžete prohlédnout zde:
Další hokejové lahůdky „The Magnificent One“ včetně hodinového dokumentu s názvem „The Best. Ever.“ si prohlédněte zde.
Patrick Roy - génius a problémový muž
Padesátiny slaví 5. října také jeden z nejlepších brankářů hokejové historie Patrick Roy. Maskovaný mág s pověstí podivína se čtyřikrát radoval ze zisku Stanleyova poháru, dvakrát za působení v Montrealu a dvakrát v Coloradu.
Přehled jeho trofejí je úctyhodný: Roy třikrát získal Conn Smythe Trophy, udělovanou nejlepšímu hráči play off, což je historický rekord. Pětkrát získal William M. Jennings Trophy pro brankáře z týmu s nejnižším počtem inkasovaných branek v základní části NHL a dvakrát Vezina Trophy náležící nejlepšímu brankáři soutěže.
Patrick Roy v dresu Colorada.
V historické tabulce hráčů s největším počtem vítězství zaujímá druhé místo za dalším gólmanem Martinem Brodeurem, na kontě jich má 551 (Brodeur 691), přitom hrál 1029 zápasů. V play off zvítězil ve 151 zápasech z 247. Kariéru ukončil v roce 2003 v 37 letech kvůli rychle postupující artróze kyčlí, nyní působí jako trenér Colorada.
Roy byl velice originálním gólmanem. Proslulý je příběh ze začátku jeho kariéry v NHL. V sezoně 85/86 už sedm let uvadala sláva Montrealu Canadiens, vidina Stanley Cupu, dříve braného téměř za samozřejmost, byla vzdálená. Tým plný nováčků byl považován za outsidera a překvapil už samotným postupem do play off.
Výkony Canadiens stoupaly se sílící jistotou v brance. Zelenáč s číslem 33, Patrick Roy, vytahoval jeden pozoruhodný zákrok za druhým a udivoval i svými rituály: před zápasem hypnotizoval svou branku, protahoval si hlavu jako pták při každém přerušení hry, jeho stravovací postupy (jedl stále to samé ve stejnou denní dobu) se staly proslulými. Poznávacím znakem, z nějž si dodnes utahují brankáři po celém světě, bylo Royovo škubnutí hlavy po inkasovaném gólu.
Těch však příliš nebylo, Roy vychytal Montrealu Stanley Cup a vysloužil si přezdívku Svatý Patrick.
Vynalezl „motýlka“, rád se popral
Vedle nepopiratelné geniality v brance (Roy je považován za brankáře, jenž nejvíc přispěl ke zpopularizování brankářského stylu „butterfly“, při němž brankář chytá v rozkleku na ledě a připomíná motýla s roztaženými křídly) je Roy znám také jako problémový chlapík. V roce 2000 byl zatčen za to, že při hádce s manželkou rozmlátil vybavení jejich domu. Domácí násilí mu nakonec policie neprokázala, od soudu tak odešel pouze s pokutou 750 dolarů a žádostí o rozvod.
Vojnov zmlátil ženu, teď prchá z NHL do Ruska. Jak dopadli další násilníci? |
Jako gólman se také neváhal zapojit do bitek na ledě. Legendárním se stal jeho souboj s brankářem Detroitu Red Wings Chrisem Osgoodem 1. dubna 1998. V zápase dvou rivalů vedl ve třetí třetině Detroit 2:0, když se mezi hráči strhla bitka. Postupně se do ní zapojili všichni hráči, rozhodčí si se situací nevěděli rady.
Patrick Roy nejprve nečinně přihlížel, pak však s klidem sundal lapačku, vyrážečku i helmu a rozjel se směrem k Osgoodovi. Branář Detroitu výzvu akceptoval. Stala se z toho epická bitva dvou vynikajících gólmanů, při níž 19 tisíc fanoušků Detroitu skandovalo „Ozzie, Ozzie“. Obrázky osamělých přileb obou gólmanů poté, co byl Roy i Osgood vykázáni do šaten, ještě dlouho kolovaly americkými televizemi.
Roy později vyprovokoval k bitce i Dominika Haška, toho času také v brance Detroitu, v paměti fanoušků však zůstává hlavně jako vynikající a originální gólman. Tak tedy všechno nejlepší, Mario a Patricku!
