Na neutrálním místě a bez diváků. NHL zjišťuje, kde v Severní Americe dohrát sezonu |
Němec Grubauer vstoupil do sezony jako jednička, jakmile se ale v polovině února zranil v utkání pod širým nebem proti Los Angeles, patřilo brankoviště devětadvacetiletému plzeňskému rodákovi. Po dvou nezdarech vychytal sérii šesti výher.
„Bylo to pozitivní a spoluhráči se mě snažili podpořit. Samozřejmě se snažili hrát přede mnou co nejlépe, ale necítil jsem, že by o mě někdo v tu chvíli pochyboval, nebo někde za zády říkali, že to je v pytli, když se zranil ‚Gruby‘ a teď musí chytat ‚Frankie‘. Nic takového neproběhlo. Kluci byli naopak pozitivní a cítil jsem tu důvěru od nich, což mi pomohlo,“ řekl Francouz během videokonference s novináři.
  |
Pochybnosti ho po úvodních neúspěších, kdy roli jedničky přebral, nepřepadly. „Mentálně to těžké je, ale zase jsem neměl důvod o sobě pochybovat. Už jsem v té době sobě dokázal, že NHL chytat můžu a umím pomoci týmu. Snažil jsem se tomu věřit. Taky záleží na celém týmu, jak hraje. Nezačali jsme nejlépe, ale přišla šňůra výher a každý se na vás dívá jinak. Hrálo se obden, dařilo se nám. Nepřemýšlíte, všechno si užíváte. To bylo hodně příjemný. Ve sportu se to ale může vždycky otočit jinam, je důležité mít pořád pokoru,“ zdůraznil Francouz.
S Grubauerem, který je o rok a půl mladší, vychází dobře. „Je vidět, že jsme oba z Evropy, máme podobné uvažování, mentalitu. Rozumíme si,“ řekl Francouz, na němž ležela až do zastavení NHL 12. března hlavní porce zodpovědnosti, chytal i dva zápasy ve dvou dnech. „Samozřejmě o té situaci víte. Výhoda je, že zápasy letí rychle za sebou, ani jsem neměl moc čas o takových věcech přemýšlet. Spíš až teď, kdy mám čas se ohlédnout.“
Ódy na jeho výkony zaznívaly z mnoha stran, nijak proto nepřekvapilo, když Avalanche přišli s nabídkou nového kontraktu. Zatímco v současnosti mu běží roční smlouva s platem 950 tisíc dolarů, pár dnů po Grubauerově zranění podepsal dvouletý kontrakt, který mu zajišťuje celkový příjem čtyři miliony dolarů.
„Samozřejmě mě to hodně potěšilo. Vyjednávání ani nebylo nijak dlouhé, protože ten zájem byl oboustranný a byla to otázka toho, kdy se obě strany potkají tak, aby byly spokojené. Pak když se to jednání zintenzivnilo, byla to otázka dvou tří dnů. Byl jsem rád, že se to smázlo takhle rychle. Pak se člověk samozřejmě cítí i jinak, když ví, že další dva roky by mohl být součástí tohoto týmu,“ uvedl Francouz.
Nový kontrakt byl pro něho i určitým zadostiučiněním. „Svým způsobem ano. Samozřejmě jsem nevěděl, co od toho čekat, když jsem odcházel do zámoří. To, že tam teď třeba budu mít možnost hrát nějakou delší dobu, je pro mě velká radost. Zároveň ale třeba, když oni viděli, že jsem byl schopný chytat jako týmová jednička, tak jim to dodalo takový ten pocit, že toho nelitovali a nijak nepochybovali,“ pochvaloval si bývalý gólman Litvínova, který před odchodem do Colorada chytal KHL za Čeljabinsk.
Přesvědčil se, jakou legendou je v denverském klubu kanonýr Milan Hejduk. „Vidíte to už při příchodu do kabiny. Je tam fotka, jak drží pohár nad hlavou. Má v kabině pořád svoje místo s číslem. A když ho pak potkáte osobně, je to velká osobnost. Má tam pořád velký respekt, to je vidět, jak se k němu všichni chovají a jak s ním mluví třeba i kustodi,“ všiml si.
Na dálku sledoval i boje v extralize. „Samozřejmě sleduji hlavně Plzeň a Litvínov, což jsou takové moje srdeční destinace. Litvínovu jsem fandil do poslední chvíle,“ připomněl nakonec úspěšný boj o záchranu v podání Severočechů, jimž před pěti lety výrazně pomohl k prvnímu titulu. „Myslím, že tam všichni duševně zestárli o pár let z těch nervů, ale na druhou stranu se zachránili, což je to důležité. Věřím, že se z toho poučí a příští rok už takové starosti mít nebudou,“ řekl Francouz.
