5. května 2011 19:00, aktualizováno  19:13 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Pánbíček je horší než Havel. Pořád mě tu nechává

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 6Diskuse
Věra Čáslavská a  Josef Odložil. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věra Čáslavská a Josef Odložil. | foto: ČTK

PRAHA Léta žije pod pahorky Jeseníků, stará se o lesy: uklízí po těžbě i bojuje s kůrovcem. Martin Odložil (37) začíná pracovat v šest a končí odpoledne, podílí se na péči o roční dcerku. LN ho vyhledaly kvůli vůbec prvnímu rozhovoru po smutných událostech z 90. let.

Žádost neodmítl, ale fotit se nechtěl. "Tyhle lesy mají jedinečné kouzlo a já mám štěstí, že pracuji s lidmi, kteří mají les rádi a disponují i výjimečným smyslem pro humor. Chyby minulosti se ale neustále vracejí," říká muž, po jehož úderu zemřel jeho otec Josef Odložil.

Dále čtěte:

LN Když vám v lednu roku 1997 udělil prezident Havel milost, setkala se vaše maminka s velkou kritikou. Jak to vnímáte dnes?
Řada lidí si myslí, kdovíjak mi Václav Havel pomohl. Jeho rozhodnutí si vážím a děkuji mu za něj. Nedávno na Slovensku syn naběhl otci na nůž a zemřel. Myslí si někdo, že toho otce lze ještě něčím potrestat? Já zabil svého otce a mámu dostal do blázince. Myslím, že být někde, kde bych se nemusel dívat na následky svých činů a třeba si mohl namluvit, že jsem si trest vězením vybral, by pro mne bylo nejspíš dost jednodušší.

Pohnute osudy.

LN Lidé z vašeho okolí říkají, že jste se změnil. Změnil jste se tedy?
Myslím, že jsem prodělal slušnou genezi. Blížím se ke čtyřicítce, viděl jsem kousek světa a snad i našel trochu pokory. Život už pro mě není výzva k boji s překážkami a nepřáteli, mám dost co dělat sám se sebou. Došel jsem ke zjištění, že největšího nepřítele si paradoxně hýčkám v sobě. Velmi si vážím přátel, kteří se mnou moje příběhy šílenství prožili, a přesto se nenechali zapudit. Začal jsem vnímat podstatně širší spektrum barev, dnes vím, že dřív jsem viděl svět dost černobíle.

LN Lidi kolem vás, ale také sebe jste zatížil velkým břemenem. Je hodně těžké s ním žít?
Dost dlouho mi trvalo, abych si vůbec připustil, že jsem zabil člověka. Myslím, že jsem prožil bolest, snad si umím představit, jak chutná utrpení, ale pocit, který ve mně zanechal rok 1993, s ničím srovnat neumím. Myslím, že musí být neuvěřitelně těžké vyrovnat se s tím, že člověk zabije někoho cizího, ale když to udělá člověku, jehož tvář a život jsou součástí jeho, ať jsou okolnosti jakékoli, vyrovnat se s tím nedá. Kdyby to jakkoli šlo, události bych vrátil. Nezničil jsem přece život jenom sobě, zničil jsem ho třem sourozencům, mojí matce, tátově manželce, jeho příbuzným i přátelům.

LN Stýkáte se s nevlastními sourozenci?
Jiří Voskovec kdysi napsal moc hezkou věc o statečnosti. Že statečnými rozhodnutími člověk roste, zatímco těmi ostatními se křiví a zmenšuje. Já nebyl ani na pohřbu vlastního otce, jeho dětem jsem se nikdy neomluvil, nepodíval do očí. Zvláštní, tak stateční rodiče, a vychovají takového zbabělce. Ne, nestýkám se s žádným sourozencem.

LN Co cítíte nejvíc?
Dřív jsem miloval sporty jako lyžování v lavinových polích nebo surfování ve vlnách. Těm sportům vůbec nerozumím. Tolikrát už to vypadalo, že si mě ďábel vezme, ale ten pánbíček je horší než tehdejší prezident Havel. Pořád mě tady nechává se na sebe koukat.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU LN.

  • 6Diskuse