Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Osobní trenér Luky Modriče exkluzivně v LN: mladé hráče musíte cepovat nejen na hřišti

Sport

  6:07
ZÁHŘEB/PRAHA - Robert Botunac zažil krutosti chorvatské války o nezávislost. Bojovalo se i v Dalmácii v Zadaru, kde v 90. letech vyrůstal. Botunac se znal s rodinou Modričů, které tehdy několikrát navštívil v tamním hotelu pro prchající před válečnými střety. Na přelomu milénia se jeho cesta proťala s asi nejznámějším příslušníkem rodu Modričů – Lukou. Botunac v něm navzdory křehké postavě rozpoznal talent, a tak se ho ujal osobně. Několik let jej poté vyučoval fotbalovému řemeslu individuálně.

Akademie Dinama Záhřeb: jeden z trenérů a průvodce „českých zvědů“ z LN Robert Botunac. foto: Richard Cortés, Lidové noviny

Botunac dnes patří k předním trenérům fotbalové školy Dinama Zagreb. Klub je dnes v „laufu“, neboť na uplynulém mistrovství světa bylo součástí stříbrné chorvatské reprezentace hned 14 hráčů, kteří prošli tímto klubem. Akademie Dinama dnes představuje světovou špičku ve výchově mladých hráčů.

V exkluzivním rozhovoru pro LN Botunac popisuje svůj vztah s Modričem, filozofii výchovy mladých hráčů, vzpomíná na jugoslávskou válku a vysvětluje, proč je pro tým například důležité, aby dospělí hráči obědvali s těmi mladšími.

Jaké jsou vaše úkoly v klubu Dinamo Zagreb?

Jsem asistentem kouče juniorky Dinama, před tím jsem osm let působil jako individuální trenér. Mým úkolem je vyhledávat v rámci celého klubu, napříč věkovými kategoriemi, talenty. Kromě jiného se je snažím připravovat individuálně, zaměřuji se zejména na techniku mladých hráčů.

Továrna na světové talenty: vítejte v chorvatském Maksimiru

Kolik hráčů v mládežnické a fotbalové škole Dinama zhruba působí?

Zhruba jde o 450 hráčů. Naši akademii máme rozdělenou na dvě části. Takzvaná otevřená škola, kam se může přihlásit každý, čítá kolem 250 mladých kluků. Teprve v ní probíhá selekce a ukáže se, kdo má nato, aby se dostal do takzvané soutěžní školy. V ní máme kolem 200 hráčů, to jsou už vybraní hráči pro soutěže.

Kolik trenérů se o tyto hráče stará?

Celkově je nás kolem 50. Jsou to profesionální koučové. Trénování je mým hlavním a jediným zaměstnáním, máme profesionální smlouvy.

Co pro Dinamo Zagreb znamenalo, že ve finále mistrovství světa hrálo 14 hráčů, kteří prošli vaším klubem?

Máme samozřejmě obrovskou radost, jde o velké zadostiučinění. Ukázalo se, že naše práce má smysl. Je to odměna i pro nás trenéry. V klubu je velká konkurence, tady se nemůže stát trenérem mládeže každý, kdo si zrovna zamane. Musíte prokázat kvalitu, umění a určitou historii, jinak od Dinama smlouvu nedostanete. Tradice úspěšných hráčů Dinama ale trvá už delší dobu. V roce 1998, kdy Chorvatsko skončilo třetí ve Francii, hrálo za národní tým také mnoho Dinama. A co se týká současnosti, naše práce se projevila nejen při mistrovství světa. Tři hráče jsme měli ve finále Ligy mistrů – za Real Madrid Modriče a Kovačiče, za Liverpool Lovrena.

Akademie Dinama Záhřeb: jeden z trenérů a průvodce „českých zvědů“ z LN Robert Botunac.

Je finále šampionátu, byť prohrané, další motivací pro trenéry dinamácké mládeže? Porostou investice klubu do mladých hráčů?

Absolutně, finále šampionátu nám ukázalo, že musíme pracovat ještě víc a důkladněji. Co se týká peněz, nejen evropský trh ukazuje, že do rozvoje mládeže je třeba investovat ještě více peněz a úsilí než doposud.

Kolik nových „Luků Modričů“ v mládežnických týmech máte?

Od kategorie hráčů do 11 let až do prvního týmu lze říci, že každá generace má alespoň dva špičkové talenty, kteří vyžadují zvláštní péči. Je u nich vysoce pravděpodobné, že za pár let budou patřit do celosvětové fotbalové špičky.

Jaká je jejich současná hodnota?

Řekl bych to takto. Kdokoliv z těchto talentovaných hráčů, který se z mládeže a juniorky dostane do prvního týmu, automaticky nese hodnotu minimálně pěti milionů eur. Spíše ale víc.

Jaké jméno by si podle vás měl český fanoušek zapamatovat?

Razíme v klubu teorii, že o hráčích v tomto smyslu konkrétně nemluvíme. Není to pak dobré pro jejich vývoj a psychiku, nechceme, aby znervóznili, nebo aby si o sobě příliš mysleli. Když dostanou příležitost dostat se do prvního týmu, sami hráči chtějí šanci využít a potvrdit, že na to mají. Jde o to předvést to na hřišti, ne o talentu pouze teoretizovat.

Akademie Dinama Záhřeb: „menší“ sbírka trofejí slavného klubu.

O fotbalové škole Dinama Zagreb se hovoří jako o jedné z nejlepších na světě. Je to oprávněné?

Ostatní školy nepodceňuji, dovolím si ale říct, že akademie Dinama patří na základě výsledků k těm nejlepším na světě.

Evidujete po mistrovství zvýšený zájem o vaší školu?

Zájem je obrovský. Jen za poslední dny jsem odpovídal anglické, ruské či italské televizi, teď hovořím s vámi pro české noviny. Zajímavé je i to, že po úspěšném šampionátu není zájem jen o naše hráče či akademii, ale i o trenéry. Poptávají se na nás kluby z Arabského poloostrova z Kataru, Spojených arabských emirátů či Bahrajnu.

Včera, v poslední červencový den, se na stadionu Maksimir konal zápas arabské ligy mistrů mezi Al Ajn a Es Sétif. Spolupracuje Dinamo s arabskou fotbalovou organizací?

Klub Al Ajn byl v Chorvatsku na soustředění, takže se fotbalové federace domluvily, že jim umožní sehrát v Záhřebu zápas.

Akademie Dinama Záhřeb: jde se na trénink...

V čem tkví kouzlo vaší akademie? Jaký máte recept na výchovu úspěšných talentů?

Chorvatský fotbal těží ze tří důležitých aspektů. Pro fotbal máme dobré podnebí, rodí se tu talentovaní hráči. Jde zkrátka o výjimečný kraj, stejně jako například Rakousko dominuje lyžování. Druhou věcí jsou genetické predispozice, máme moře, teplé počasí, dobré jídlo, zkrátka zdravý život. Třetím aspektem je píle, tvrdá práce a touha něco dokázat. Možná jste si všiml, jak nás na stadionu všichni hráči zdravili. Dinamo má kulturní kodex, ve kterém se jako trenéři snažíme hráčům zdůrazňovat hodnoty a přenášet na ně základní principy slušného chování. Klademe obrovský důraz na disciplínu.

Učíte hráče uznávat autority i mimo fotbalový trávník?

Určitě. Snažíme se je vychovávat nejen fotbalově, ale i sociálně a kulturně. Chceme, aby děti měly vybudované pracovní návyky a uměly se chovat. Důležité je, aby se učily ve škole a nepodcenily ji. Není možné být součástí Dinama bez vzdělání.

Když mají kluci špatné výsledky, nemohou trénovat či hrát?

Dinamo se stará o výsledky žáků ve školách. Když se jim studijně nedaří, klub se jim snaží pomoct. Se školami spolupracujeme, pravidelně se kontrolují výsledky žáků, je to v popisu práce zaměstnanců klubu. Mezi učiteli a trenéry probíhá pravidelná komunikace.

Jaká je podpora státu na výchovu mladých hráčů?

Město Záhřeb významně přispívá na chod fotbalové akademie Dinama. Lze říci, že stát či samospráva sport podporují, přispívají na výchovu talentů.

Zaujalo mě, že v areálu Maksimiru je jídelna, ve které spolu chodí obědvat hráči „A“ týmu i akademie. Snažíte se tímto o jejich propojení?

Ano, je to záměr. Chceme, aby se hráči už od mládí potkávali s hráči prvního týmu a měli v nich své vzory. Cílem je, aby se mladí hráči cítili jakou součást týmu a celého klubu. Vychováváme je tak, aby cítili, že jsou všichni jedna rodina. Obecně je důležité probouzet u lidí pocit sounáležitosti.

Akademie Dinama Záhřeb: dorostenecký tým.
Akademie Dinama Záhřeb: jeden z možných mladých talentů chorvatského fotbalu.

Český fotbal se potýká s obrovským problémem přechodu juniorů, leckdy velice úspěšných v mladších věkových kategoriích, do dospělého fotbalu. Pracujete s mladými hráči na jejich psychice?

O hráče se starají psychologové. Vedou s dětmi rozhovory, zajímají se o jejich trable, často se řeší soukromé, rodinné problémy. Důraz se klade na pubertu, jak ji zvládnout, aby toto období mladého kluka nepřipravilo zbytečně o budoucí kariéru. Myslím, že je to jeden z nejdůležitějších aspektů jejich tréninku. Možná i to je jeden z důvodů, proč se nám začíná dařit vytvářet z Dinama Zagreb regionální, nikoliv jen chorvatský klub. Dostávají se sem hráči z Bosny a Hercegoviny, Slovinska či Makedonie. Klub nasakuje šikovné hráče z celého regionu, pomalu se dostává do role, jakou za bývalého režimu hrála Crvena zvezda Bělehrad. Náš klub má velký respekt, každý dnes ví, že Modrič, Lovren nebo Kovačič hráli za Dinamo.

Kromě hráčů, současných či bývalých, poutá v rámci Dinama pozornost váš bývalý prezident a neformální vládce Zdravko Mamič, kterému hrozí 6,5letý trest vězení. Jaký s ním mají trenéři vztah? Jak jeho kauzu vnímáte?

To je těžké téma. Jde o respektovanou osobu v klubu, nemám jako trenér právo takovou věc hodnotit. Každopádně to, čím dnes Dinamo je, byla Mamičova vize.

V kauze daňových úniků a tunelování kromě Mamiče nakonec uvízl i Luka Modrič, který čelí podezření z křivého svědectví. Jak tento případ rezonuje chorvatskou veřejností?

Opět, složité téma. Jako trenérovi mi nepřísluší o takové věci mluvit.

Znáte se s Modričem osobně?

Ano. První fotbalový kontakt jsem s Lukou Modričem zažil v roce 1999 ve fotbalovém klubu v Zadaru. Od té doby jsem s ním pracoval, trénoval jsem ho několik let individuálně. Luka se už ve 14 letech ukazoval jako strašně šikovný. Oproti svým vrstevníkům byl ale droboučký, křehký, což byl tehdy handicap. Zatímco fyzicky byl oproti ostatním pozadu, měl neskutečnou techniku, ve které se neustále zlepšoval. Věděl jsem, že jeho doba přijde, že s postupem věku zesílí. Spolu jsme makali hlavně na technice.

Na mistrovství světa působil jako ohromný týmový dříč. Byl takový i v juniorských letech?

Vždycky pracoval na sto procent, líbilo se mi, že se na tréninky těšil. Jeho předností byla disciplína. Od mala byl mezi kluky oblíbený, lidsky milý.

Nedávno jsem dělal rozhovor s nedávným kapitánem chorvatské reprezentace Darijem Srnou, který hovořil o tom, jak jej fotbalově zocelila jugoslávská válka. O válečných zážitcích mluvil na mistrovství i Luka Modrič, kterému zemřel v důsledku bojů děda. Jsou válečné zážitky tím, co současnou generaci chorvatských fotbalistů posílilo a popohnalo k fotbalovým úspěchům?

Víte, měli jsme s Lukou podobnou zkušenost, oba pocházíme z okolí Zadaru. Město bylo obklíčené srbskou armádou. Znal jsem Lukovu rodinu, pamatuji si, že jsem je v Zadaru navštívil v hotelu, který sloužil jako úkryt pro lidi, kteří utíkali před boji. Luka to neměl jednoduché, ve válce mu zemřel i děda. Válka hrála roli v dospívání současné hráčské generace.

Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu k fotbalu mezi hráči „válečné generace“, a těmi, kteří již hrůzy krvavých střetů nezažili?

Každá doba přináší něco jiného. Luka a spol. patří ke generaci, která začínala hrát fotbal na ulici se sousedy. Dnešní generace už má fotbal organizovaný, hráči jsou odmala v rukou trenérů, kteří je mohou zdokonalovat. Kdo fotbal miluje, bude makat za jakýchkoli podmínek.