Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Olympiáda 1968: čtyři zlaté, jedna Dubčekovi aneb Královna Čáslavská v akci

Sport

  17:30
PRAHA - Divoký byl ten osmašedesátý rok. Studentské bouře paralyzovaly západní Evropu, Amerikou hýbaly rasové protesty i politické atentáty, jižní Asii sužovala válka. Sovětské impérium ztratilo poslední zbytky sympatií, když jeho vojska v létě vtrhla do malé země uprostřed Evropy.

Svatba Věry Čáslavské a Josefa Odložila na olympiádě v Mexiku 1968 byla velká událost. Jejich manželství nevydrželo. foto: Reprofoto

Všechna ta globální dramata se následně promítla do průběhu i ducha devatenáctých olympijských her, jež na podzim roku 1968 hostilo Mexiko. Od srpnové okupace Československa neuplynuly ani dva měsíce a mexičtí diváci od začátku projevovali účast jeho sportovcům.

Prakticky od chvíle, kdy se na olympijském stadionu během slavnostního zahájení objevila výprava s vlajkou modrobíločervené trikolory. „Tisíce lidí vstávaly a volaly Checos, Checos,“ popsali sympatie Mexičanů pánové Červinka a Pacina v knize Mexická dramata.

Královna Věra

Hvězdou a symbolem vzdoru okupací postižené země se stala opět famózní Věra Čáslavská. Lidé v krajině Aztéků ji milovali stejnou měrou jako ti před čtyřmi lety na druhé straně zeměkoule. Tehdy v Tokiu pro Československo získala tři zlaté – teď rovnou čtyři! Ve víceboji, přeskoku, prostných a na bradlech.

A to Mexičané brali jako velkou křivdu, že rozhodčí „jejich“ zlatovlasou královnu připravili o zlato i na kladině – ve prospěch sovětské gymnastky Nataši Kučinské. „Byla mistryní mistryň, největší, nejúplnější, nejdokonalejší mistryní všech dob. Uplyne hodně času, než se objeví gymnastka schopná dokázat to co Věra,“ vysekne domácí tisk usměvavé dívce z Prahy grandiózní poklonu.

A to Věru Čáslavskou čekal ještě potlesk za gesto, jímž dala najevo své rozhořčení nad „bratrskou pomocí“: „Tu nejcennější medaili za osmiboj bych na dálku poslala panu prezidentovi (Svobodovi), ostatní tři soudruhům Dubčekovi, Smrkovskému a Černíkovi.“ Však jí to také brzy soudruzi spočítají. Ti druzí, normalizační...

V nastalé euforii se Československo těšilo v Mexiku ještě ze tří zlatých. Získali je Jan Kůrka ve střelbě z malorážky vleže a dvě mladé naděje: atletka Miloslava Rezková ve skoku vysokém a Milena Duchková ve skoku do vody z desetimetrové věže. Oběma dívkám nebylo tehdy dohromady ani čtyřicet let.

Angažovaný občanský postoj patřil ke koloritu mexických her stejně jako boje o medaile. Například sprinteři USA tmavé pleti Tommie Smith a John Carlos se po vítězství v běhu na 200 metrů postavili na stupně vítězů bosi v černých ponožkách. Na ruku si každý navlékl černou rukavici a při americké hymně zaťali zdviženou pěst.

„Pro bílou Ameriku jsme hrdinové, když vyhrajeme. Ale když děláme něco, co se jí nelíbí, jsme obyčejní negři,“ vysvětlili svůj protest. Na Mezinárodní olympijský výbor to dojem neudělalo. Přiměl americkou výpravu, aby oba běžce vyloučila z her i z olympijské vesnice.

S kyslíkovou maskou na tváři

Mexické hry byly v mnohém zvláštní i novátorské. Atleti poprvé v historii běhali na tartanu a jejich výkony měřila elektrická časomíra s přesností na setiny sekundy. A poprvé se vítězové jednotlivých soutěží museli podrobit dopingové zkoušce.

Věra Čáslavská - triumf na olympiádě v Mexiku 1968
Na olympijských hrách v Mexiku si Věra Čáslavská podmanila svět - získala čtyři...

Světové rekordy zejména na kratších běžeckých tratích padaly jako hrušky po dešti, ten nejsenzačnější si však připsal Američan Bob Beamon ve skoku dalekém. Posunul ho o více než půl metru. Jeho 890 cm pak odolávalo dlouhých třiadvacet let.

Možná Beamonovi k fantastickému výkonu pomohla tamní extrémní nadmořská výška (přes dva tisíce metrů), kdo ví. Naopak třeba veslaři a kanoisté ještě po letech s hrůzou vzpomínali na řídký vzduch, který jim během závodů ztrpčoval život. Nejeden závodník skončil v cíli na kanálu v Xochimilcu s kyslíkovou maskou na tváři kvůli naprostému vyčerpání.

Nadmořská výška ale nebyl jediný aspekt, se kterým se olympijští činovníci museli vyrovnat, když rozhodovali o tom, komu přidělí pořádání olympijských her v roce 1968. Tím druhým byl fakt, že po dlouhé době měli sportovci bojovat o medaile v zemi s autoritářským režimem.

A tady se Mezinárodní olympijský výbor nepředstavil v tom nejlepším světle. Když deset dní před začátkem her brutálně zaútočila mexická policie a armáda na studenty demonstrující v hlavním městě na náměstí Tří kultur a desítky jich zabila, MOV odmítl k tragickému zásahu místní moci zaujmout jasný postoj.

Každopádně svět musel chtě nechtě vzít na vědomí, že mírové hry provází i násilí a smrt. A to ještě netušil, co se stane za čtyři roky v Mnichově...

Autor: