Přítel jedničky Plíškové a exmoderátor Novy Hrdlička vyinkasuje miliony |
17. července 2017 se stane - byť ne vlastním přičiněním - světovou jedničkou. Dokázala to, co před ní žádná krajanka s výjimkou Martiny Navrátilové, která však na trůn dosedla bez občanství, jež jí uzmulo komunistické Československo, a posléze reprezentovala USA. A že tu skvělých adeptek bylo!
„Díky všem, co ve mě věřili. Ale i těm, co pochybovali,“ uvedla Plíšková na Instagramu.
Nebylo jich málo. Vůbec ne.
16. července 2016 totiž ohlásila, že vynechá olympiádu v Riu. Oficiálně kvůli obavám z viru zika, ale později pro Magazín DNES líčila, že šlo o kombinaci více záležitostí. Jedna z nich zněla: „Připravit se na poslední grandslam sezony, US Open.“
Tohle byl pomyslný bod nula.
„Já vím, chvíli mi to trvalo“
Plíšková je velmi otevřená sportovkyně. Co pro jednoho - zvlášť při pohledu zvenčí - působí jako hubatost, někdy snad až arogance, je spíš mix sebevědomí a cílevědomosti. Touhy jít tudy, kudy hodlá kráčet sama KP; neřídit se okolím. Jenže to, co se stalo po olympijské absenci, se i jí dotklo. Velmi.
„Není moc věcí, které si beru osobně, ale tohle jsem vnímala dost. Vadilo mi to z jednoho důvodu: pro Českou republiku jsem toho udělala hodně. Nikdy jsem tu neměla žádný průšvih, a hned při první možné příležitosti mě část lidí zatratí,“ líčila zpětně své pocity a citovala i některé z nejjedovatějších vzkazů:
„Jsi namyšlená fiflena, která hraje jen pro peníze.“
Část těchto „fanoušků“ se možná aktuálně prsí pýchou na krajanku. Pak totiž odstartovala velejízda.
Karolína Plíšková v semifinále French Open proti Simoně Halepové.
Strategie vyšla. Plíšková byla loni v červenci číslem 16. Měla za sebou další bídnou triádu: 3. kolo na Australian Open, jen 1. kolo na Roland Garros, 2. kolo ve Wimbledonu. Bída. Nesla si dál indiánské jméno „Ta, která neumí grandslamy“.
Jenže pak vyhrála ceněný podnik v Cincinnati a následně v New Yorku zdolala obě sestry Williamsovy a padla až ve finále. Ono to jde!
A od těch chvil je cosi jinak.
Plíšková na sklonku roku vyměnila kouče Jiřího Vaňka za Davida Kotyzu. Přidala tři tituly (Brisbane, Dauhá, Eastbourne) a dvě grandslamová maxima: na Australian Open 2017 čtvrtfinále, na tuze neoblíbené antuce u Bouloňského lesíku dokonce semifinále. Vše rámuje úlevný průlom z Flushing Meadows.
„Nic nepřichází samo. Já si to musím párkrát zkusit a pak můžu projít daleko. Vím, chvíli to trvalo. Ale teď jsem šťastná,“ líčila v Paříži.
A co úspěch ve Wimbledonu?
Pod dohledem Kotyzy a kondičních koučů se učí více chodit do kolen, což je klíč k budoucím větším úspěchům na trávě. Dál sází na ostré podání a báječný forhend. Je vyrovnaná. Umí porážet ty, co porážet má, byť výjimky se stále najdou.
Pár rezerv zůstává: na grandslamech již umí sbírat výhry, ale ne tituly. Na US Open ve finále podlehla Kerberové, v pařížském semifinále Halepové. Nic ostudného, to ani náhodou, ale poslední krůček se ještě stále učí. Však je nejtěžší ze všech.
I mementa tu stále jsou, zůstaneme-li u nejprestižnějších turnajů. Prohrát v Melbourne ve čtvrtfinále s Lučičovou-Baroniovou, to je přesně onen pád ze „zbytečných“. Dál může považovat za „zakletý“ Wimbledon, přitom na trávě jinak umí.
  |
Za 12 měsíců absolvovala obří posun. Přepsala si osobní maxima, získala čtyři cenné tituly, pomohla k další výhře ve Fed Cupu.
Změnila kouče i manažera, jímž je nyní její přítel Michal Hrdlička. Ten loni po Wimbledonu oslovil mentálního kouče Mariana Jelínka. I on přispěl.
Při návratu z průlomového US Open loni líčila: „Spousta lidí na mě změnila názor, možná mě přestali mít rádi. Možná zase mají.“ Podpora fanoušků je přelétavá, leckdy až krutá. Teď však není pochyb, který z táborů u královny KP převažuje.
