Parta se sešla dobře, tak s obranou něco uděláme, věří Hejda

Po prvním zápase Hejda prohlásil: „Občas jsem nevěděl, kde mám stát.“

Od roku 2006, kdy odešel do zámoří totiž slávistický odchovanec odehrál pouze jediný turnaj na širokém evropském ledě - před dvěma lety byl na mistrovství světa ve Stockholmu, po němž se nepohodl s tehdejším koučem Hadamczikem.

Také proto byly pro Hejdu úvodní zápasy zpátky v Evropě složitější. „Jo, už je to rozhodně lepší. Teď už mi to přijde úplně normální. Hra je jiná než v NHL, víc poziční, ale už jsem si zvykl,“ řekl český obránce v úterním volném dni.

Ale celkově se zadním řadám českého mužstva nedaří.
Já osobně na to musím pořád myslet. Dostáváme hrozně moc gólů. Budeme přemýšlet, jak to zlepšit, protože to je povinnost. Nejde takhle hrát, riskovat a spoléhat, že dáme víc gólů, než dostaneme.

Je to tím, že se necháte „vybláznit“ fanoušky?
Myslím, že Růža (trenér Růžička) má pravdu, když říká, že všichni moc přemýšlíme o tom útoku a zapomínáme na obranu.

Co můžete dělat vy jako nejzkušenější a jeden z nejlepších českých beků?
Spíš je to o tom, že si řekneme s klukama, co nám chybí. Mluvil jsem s Honzou Kolářem, co si o tom myslí. Musíme to řešit taky s trenéry, jaký z toho máme pocit, jaký mají pocit oni. Musíme se na to připravit, máme lehčí soupeře a je potřeba to vypilovat, protože obrana bude důležitá v další fázi turnaje.

Kouč si po utkání s Kanadou stěžoval, že obránci se bojí pořádně bouchnout do puku, vyhodit jej ze třetiny třeba i za cenu zakázaného uvolnění. Souhlasíte s touto výtkou?
Myslím, že je to spíš o tom, abychom situaci správně vyhodnotili. Nemůžeme zase puky jenom vyhazovat. Někdy je potřeba hru zpomalit, někdy je zase potřeba hrát na jistotu. Když se nám podařilo vyrovnat na dva dva, tak si myslím, že se zápas zlomil pak, když jsme dostali rychle třetí gól. V téhle situaci jsme měli mít hru víc pod kontrolou.

Hodně gólů dostáváte také v oslabení. Proč? Kvůli vašim chybám? Nebo je to kvůli silným soupeřům?
Samozřejmě kvalita soupeřů je jednoznačná. Ale v oslabení ty góly padly spíš po individuálních chybách, přečíslení. Nebyly to ty klasické góly, co padají v přesilovkách. Když už jsme se postavili v pásmu, tak soupeř tolik šancí neměl.

Vy jste hrál na šampionátu v Praze už v roce 2004, kdy Češi byli až do čtvrtfinále suverénní. Teď se výsledkově tolik nedaří, ale třeba se povede klíčový zápas turnaje.
Doufám, že to tak bude. Určitě nepodceníme žádný zápas, taková nervozita před utkáním pomáhá, nemůžeme k žádnému soupeři přistoupit lehkovážně a to by se mělo promítnout i do čtvrtfinále.

Dá se porovnat atmosféra na domácích mistrovstvích?
Já si pamatuju, že tehdy byla neuvěřitelná, lidi byli úžasní. Ale možná mám pohled trochu zkreslený, protože jsem hrál předtím v extralize a pak teprve jeden rok v Rusku, kde lidé spíš na stadionu mlčí. Rok 2004 se mi zapsal do paměti, teď už po zápasech v NHL mi to takové nepřijde. I když je to samozřejmě parádní kulisa, Češi jsou jedni z nejlepších fanoušků. Ale už to pro mě není takový zážitek.

Neregistrujete letos větší zájem, hokejové šílenství?
Samozřejmě je to obrovská událost v celé České republice, jsme hokejový národ a lidi šampionát zajímá. Ale přijde mi to stejné.

Je těžké se soustředit na hokej, když vás kamarádi a známí žádají o lístky?
Všem jsem řekl, že mám určitý počet lístků a dál to neřeším. Snažím se soustředit jen hokej, protože to je nejdůležitější. Myslím, že lidé to chápu. Lístky prostě nejsou, tak nejsou a hotovo.

Úterní volno vám přijde k duhu, že?
Zápas s Kanadou byl těžký pro všechny, hrají fyzický hokej. Dost jsme se bránili, všichni jsme trochu unavení, rozlosování nám pomohlo.

Co plánujte?
Chvilku se uvidím s rodinou, bude to příjemné, syn už se těší.

To by na šampionátu v cizí zemi nebylo tak jednoduché. Takový kontakt s nejbližšími pomůže zapomenout na hokej, že?
Jo, ale moc času na rodinu není, tak maximálně odpoledne na kafe, ale to všichni respektují, jsme tu pro výsledek, je to posledních čtrnáct dní sezony, všichni do toho chtějí dát maximum a rodina počká.