Po báječné kariéře v NHL a trenérských štacích u německého nároďáku, v Kolíně a Berlíně loni téměř dvoumetrový švihák kývl Spartě. „Při příchodu jsem slyšel, že tým prochází přestavbou, ale až v průběhu jsme zjistili, v jaké je fázi,“ vypráví 54letý kouč.
Po zpackané sezoně bylo na Spartě nutné vše vzít z gruntu. Změnil se majitel, pořádný průvan nastal v kancelářích i kabině.
Jen Krupp zůstal a ze sledovaného fleku na střídačce slavného klubu velí: „Na ledě musí být vidět, že se utracené peníze vyplatily.“
Na zářijový start extraligy, v níž bude mimořádně vyzbrojená Sparta patřit k největším favoritům, se nyní Kruppova armáda chystá na přípravném turnaji v Německu.
Chybí vám něco z rodné země?
Pokud mohu, vaši otázku bych poupravil. Zeptal bych, jak moc se vůbec cítím být Němcem.
Jak to tedy s vámi je?
V Německu jsem vyrůstal. Mám tam kamarády i mámu, ale první složenku za elektřinu jsem v Německu zaplatil ve 45 letech. Celý dospělý život jsem prožil v Severní Americe. Ani přes léto jsem se moc často nevracel.
Proč?
Poprvé jsem se vrátil a zjistil, že nemám kde pořádně trénovat. Moji spoluhráči chodili v Buffalu na led, ale já žádný zimák doma neměl. Mohl jsem si vyběhnout do lesa, kde jsem maximálně dělal kliky. A takhle jsem měl bojovat o flek v NHL? Proto jsem strávil v Americe téměř 25 let. Po kariéře jsem se věnoval malým dětem, což mi otevřelo dveře k trénování. A to mě z Německa nasměrovalo do Prahy.
Nejspíš se vám nyní americké vzpomínky budou vybavovat. Váš tým v extralize narazí na útočníka, jehož jste dřív v NHL bránil. Jmenuje se Jaromír Jágr.
Soupeřit s ním v rohu bylo šíleně složité, ale zbožňoval jsem to! Jako obránce nechcete nastupovat proti čtvrté lajně, ale chcete ubránit ty nejlepší. A tím Jaromír Jágr s Mariem Lemieuxem v Pittsburghu byli.
Kolikrát vás vyškolili?
Když se proti vám rozjeli do přečíslení, byl z toho gól. Vše dokázali perfektně sehrát. I když se jeden ocitl s pukem za bránou, téměř vždy z toho vykouzlili šanci.
Byl Jágr vaše noční můra?
To ne! Hra proti velikým útočníkům mě bavila. Horší to bylo proti těm malým. Třeba jako je Lukáš Pech ve Spartě. (usměje se)
Když jste zmínil Spartu, sledujete sázkařské kurzy?
V tom jsem se nikdy moc nevyznal. Proč?
Zatímco Jágrovo Kladno patří k outsiderům, Spartu favorizují bookmakeři na titul.
Doopravdy? Wow! Potěší, že nás takhle vnímají, ale rozhodne se na ledě. Ale fakt dobrý poznatek, díky!
A jaký poznatek si odnesete z minulé sezony, v níž jste stěží dokráčeli do předkola?
Konkrétně těžko říct, nerad bych o tom mluvil. Je to stejné, jako když probíráte, jaká byla vaše bývalá holka. Já, fanoušci i všichni ostatní měli nějaká očekávání, která nevyšla. Na začátku to fungovalo, pak ale přišly nějaké změny a zranění a na konci jsme nebyli dost dobří, silní a vyspělí.
Byla to vaše nejsložitější sezona v trenérské kariéře?
Zajímavá otázka (přemýšlí). Jako trenér sedíte na horské dráze, která jede nahoru a dolů. Vše umocňuje, že tým byl v přestavbě. Je ale dobré si tím projít. Teď nechci zvyšovat tlak, ale věřím, že nás to posunulo. Měli bychom být lepší, na papíře jsme silnější. Máme tým, který stál větší peníze. Líbánky skončí a je čas začít to ukazovat.
  |
U týmů jste v Německu jako budovatel vydržel několik let, v Česku je obvyklé, že trenéra vyhodí po pár špatných zápasech. Neměl jste obavy?To není jen českou mentalitou, takhle to platí všude. Děláte byznys, v němž stačí dva tři zkažené víkendy, které mohou mít následky. Ale zmiňujete něco, s čím se potýkám už od svého příchodu.
Povídejte.
Všichni mi předhazovali, že Češi mají zvláštní vlastnost. Jsou přesvědčení, že jejich nátura je v něčem výjimečná. Většinou v negativním smyslu. Každý se mě na to snažil nějak připravit, ale všude je to stejné, Němci nejsou jiní. Když nezvládnou několik zápasů a nehrají dobře, média do nich šijí, ale takový je sportovní byznys.
Co jste se ještě doslechl o české mentalitě?
Moc dalšího už ne. Hrál jsem s pár Čechy, kteří mi nepřišli nějak zvláštní. Ať jste kdekoliv, je jednoduché veřejně kritizovat tým nebo něčí práci a často máte pocit, že to ostatní dělají lépe než vy. Když jsem trénoval německou reprezentaci a viděl jsem českou přesilovku, říkali jsme si: „Podívejte, ti to fakt umějí!“ Teď jsem tady a slyším: „Koukejte na Finy, makají mnohem tvrději!“ Vždycky můžete najít něco, co někdo dělá lépe, a jistě se dá spousta věcí od Finů nebo Švédů převzít, ale z minulé sezony vím, že kluci tady pracují tvrdě. Možná ještě tvrději než v týmech, kde jsem předtím působil.
Co na Češích naopak oceňujete?
Miluju, jak lidi tady baví hokej. V Německu ho mají rádi, ale zbožňují fotbal. V Česku nebo Slovensku mají lidé rádi fotbal, ale zbožňují hokej. Mají to jako součást kultury i historie a je skvělé v takovém prostředí pracovat. V NHL jsem odehrál v Quebecu sezonu, která byla zkrácená kvůli výluce, ale přesto to byla nejzábavnější část mé kariéry. Pro fanoušky tam byl hokej jako náboženství.
Co vás rok v Praze naučil?
Je tady strašně důležité zůstat nohama na zemi, když vám věci vycházejí. Vysoká výhra není důvod pořádat slavnostní průvody kolem pražského orloje. To stejné platí, když se nedaří. Musíte si uvědomit, že i porážka 1:7 neznamená, že je úplně všechno špatné. Musíte vše vidět střízlivě. Hokej je velmi soutěživé prostředí a musíte se umět ovládat.
Udržujete si přehled o hokeji v Německu?
Jasně, vyrostla další dobrá generace mladých hráčů. Máme talenty kolem Leona Draisaitla, což je hvězda. V NHL dal 50 gólů za sezonu, patří mezi nejlepší na světě. Hokeji může v Německu pomoct jako Dirk Nowitzki basketbalu. Takové osobnosti tlačí sport a zájem o něj dopředu. A není to jen o Draisaitlovi. Německá federace vyvíjela soustavné úsilí pozvednout mládež. Investovalo se do trenérů, vytvořila se jim placená místa, aby děti nevedli jen jejich rodiče.
Němci poslední roky hokejově Čechy dohánějí. Kromě Draisaitla mají třeba i medaili z loňské olympiády, kdežto Češi na ni čekají už sedm let. Čím to?
Podívejte se na to takhle – Německo má přes osmdesát milionů obyvatel a v dětech je obrovský potenciál. Jasně, všichni kluci se běží přihlásit do fotbalu, v Česku je to trošku jiné, ale hlavně je daleko menší. Je to o přístupu, jak se vychovávají hokejisté. V Německu vládl zmatek, ale pracovalo se na tom. Když ale porovnám chlapce ze sparťanské mládeže s Kolínem nebo Berlínem, vidím tady stále talentovanější hráče.
Jenže české fandy trápí, že se to výsledkově neprojevuje.
Češi mají v hokeji vysoká očekávání. Srovnal bych to s německou fotbalovou reprezentací. Také procházela obtížným obdobím a lidé byli kritičtí, protože minulost vypadala jinak. Ale vezměte si čtvrtfinále na letošním mistrovství světa. Nastoupili jste proti Německu, které mělo pět šest hráčů z NHL a jeden z nich byl výborný gólman. Zápasy jsou těsnější než dřív a rozhodují je jednotlivci.
Extraligové individuality jako Řepík, Kvapil nebo Sukeľ máte nyní i ve Spartě. Projeví se to na ledě?
Hru tvoří hráči, trenéři po ledě nebruslí. Pokud bych řekl, že budeme hrát stejně, bude to zavádějící. Minulou sezonu jsme odvedli spoustu tvrdé práce, v tom musíme pokračovat. Jenže práce někdy na vše nestačí, potřebujete i talent. To vám potvrdí každý upřímný kouč. Máme nyní v týmu schopné hráče, budeme mít puk víc pod kontrolou, což by měla být výhoda i v přesilovce.
