„Jsme v semifinále olympiády, což byl náš sen. A já věřím, že budeme snít dál. Pokud budeme pokračovat v takhle dobré práci, tak můžeme jít ještě dál,“ říkal brankář Francouz po vítězství 3:2 po nájezdech nad USA.
V Koreji září. Česká jednička Francouz si může vybírat z mnoha nabídek v NHL |
Cítíte se teď jako hrdina?
Vůbec. Byli tam jiní hrdinové a bereme to jako úspěch celého týmu. Bylo to nahoru dolů. V zápasy byly momenty, kdy nám bylo lépe, ale prožili jsme i těžké okamžiky. Radost na konci je však na naší straně. Musím uznat, že Američané hráli výborně. Hokej měl vysokou úroveň. Bylo to pěkné hokejové odpoledne.
Přesto - začal jste chytat kvůli Naganu. Nesnil jste tedy, že jednou prožijete takový zápas?
Přemýšlel jsem nad tím, než začaly nájezdy. Říkal jsem si, že přesně na tohle jsme si hráli jako malí kluci za barákem a dělali nájezdy. Přišlo mi to neuvěřitelné. Je to super pocit. Jsem šťastný za vítězství. Ale samozřejmě to bylo o štěstí a všechno mohlo být úplně jinak.
ZOH 2018
Sledovat další díly na iDNES.tvVychytával jste u baráku nájezdy jako dnes?
Asi jo. Moc si to nepamatuji. Tohle jsou věci, které dojdou až s odstupem času. Jsme v semifinále olympijské turnaje, což byl náš sen. A já věřím, že budeme snít dál. Pokud budeme pokračovat v takhle dobré práci, tak můžeme jít ještě dál.
Viděl jste, jak se na střídačce drží kluci kolem ramen?
Ano. Je to super. Je to taková tradice. A je nám ctí, že v tom můžeme pokračovat.
Pojďme ke genezi zápasu. U prvního gólu jste asi neviděl přes obránce?
Situace vyplynula tak, že dva spoluhráči mi udělali úplně dokonalou clonu, a já puk našel až v brance. Mrzelo mě to. Byl to zbytečný gól, který nemusel být. Ale jakmile je puk v bráně, nejde s tím nic dělat. Šlo o těžkou zkoušku pro naše hlavy. Že tyhle momenty zvládáme, nás posiluje a dělá to z nás ještě silnější tým.
Druhý gól přišel při české přesilovce, v době, kdy jste měli tlak. Jak jste viděl soupeřův brejk?
Vedli jsme, měli tlak, přesilovky. Bohužel někdy soupeře tlačíte, tlačíte, pak ho pustíte k brejku a on to bohužel využije. Mrzelo mě to, protože já zrovna neměl moc zákroků. A chtěl jsem tým podržet. Měli jsme v turnaji několik podobných momentů a přijde mi úžasné, že se z podobných okamžiků nepoložíme a dokážeme dotáhnout do vítězného konce.
Na konci třetí třetiny vás zase zachránila tyčka.
Štěstí. Tam mohlo být rozhodnuto. Radost by byla na straně Američanů a my bychom stáli po zápase se sklopenou hlavou. Člověk musí být pokorný a musí i s tímhle pracovat. Byla to i shoda okolností a štěstí.
Teď k nájezdům. Řešil jste, jestli pro vám jede pravák, či levák?
Věděl jsem, kdo je kdo. Ze zápasu si člověk hráče zapamatuje, ale jejich pohyby jsem neznal. Neviděl jsem jejich videa ani nájezdy. Snažil jsem se vždy vyjet a čekal jsem, že budou více střílet. První dva šli do kličky, což mě překvapilo. S vypětím všech sil, kdy jsem si natáhl snad všechny třísla a svaly, zůstal puk před brankou.
Jako by zkoušeli pořád to samé.
Někteří stříleli na vyrážečkovou stranu, protože tak v zápase dali dva góly. Možná s tím kalkulovali, mě to před nájezdy napadlo, že se budou snažit jít na tuhle stranu. Snažil jsem se to tam ucpat.
Mluvili jsme o Naganu, tak Chris Bourque pokračuje v rodinné tradici. Jeho táta Ray proti Haškovi taky neuspěl, jeho syn ztroskotal na vás.
To jsou krásné a úsměvné shody náhod. Je sranda, jak ten čas letí. Hraje se proti další generaci hokejistů, jsou tu děti od hráčů z Nagana. Myslím, že to je moc pěkné. Ale nájezdy jsou taková loterie. A já jsem s tím ztotožněný. Někdy to vyjde, někdy ne. Jsem šťastný, že jsme to zmákli.
Co vám po pátém nájezdu blesklo hlavou?
Hodně se mi ulevilo. Byl jsem rád, že jdeme dál v turnaji a nemusíme balit věci a jet domů.