Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nové metody i technologie. Kyjevu vládnul trenér Lobanovskij, dnes tam má sochu

Sport

  9:35
KYJEV/PRAHA - V dnešní kyjevské odvetě se fotbalisté Slavie utkají o postup do 4. předkola Ligy mistrů s tamním Dynamem. Jeho největší legendou je kouč Valerij Lobanovskij.

Legenda Dynama Kyjev Valerij Lobanovskij. foto: Twitter.com

Před vstupem do parku, který obepíná fotbalový stadion Dynama Kyjev, trůní mohutná bronzová skulptura přemýšlivého muže na lavičce, který cosi zaníceně sleduje. Spolu s míčovým podstavcem váží pět tun. Nezobrazuje nikoho jiného než legendárního trenéra Valerije Lobanovského.

Fotbalisté Slavie a domácí tým sice pohárové utkání odehrají ve zhruba půlhodinu vzdálené zrekonstruované olympijské aréně, která mimo jiné hostila finále Eura 2012, svou duši má však Dynamo na zmíněném stadionu. Od roku 2002 nese tento sedmnáctitisícový stánek jméno kouče, jenž s Dynamem vyhrál 12 domácích titulů, dvakrát Pohár vítězů pohárů a Sovětský svaz přivedl ke stříbru na ME 1988. Úctyhodná sbírka.

„Byl to nejlepší trenér, se kterým jsem měl možnost pracovat. I když se fotbal a trénování hodně změnily, některé věci jsem od něho přenesl i do své práce. V některých ohledech byl Lobanovského vliv na mě zcela zásadní,“ uznává bývalý Lobanovského svěřenec a současný trenér Dynama Alexandr Chackevič.

Věda, technika a analýzy

Valerij Vasyljovyč Lobanovskij platil v šedesátých letech minulého století za výborného útočníka. Přestože gólů zase tolik nestřílel (celkem jich dal ve 263 zápasech za Dynamo Kyjev, Černomorec Oděsa a Šachtar Doněck 78), proslul svými přesnými centry a rohovými kopy. Dynamu pomohl k premiérovému sovětskému titulu v roce 1961 a o tři roky později i k domácímu poháru.

Legenda Dynama Kyjev Valerij Lobanovskij.

Už tehdy šel na fotbal vědecky a analyticky. Manipulace s míčem, jeho vedení, rotace, trajektorie přihrávky – v tom se vyžíval. Není divu, že vedle fotbalu také vystudoval s červeným diplomem na polytechnickém institutu.

Jeho hráčská kariéra netrvala dlouho, už v devětadvaceti přesedlal na tu trenérskou. A na vědecké poznatky a pomoc techniky kladl ještě větší důraz. Navíc v době, kdy se to ještě vůbec nenosilo.

Přestože sovětská televize nevysílala přenosy ze zahraničních soutěží, dokázal si Lobanovskij videozáznamy zápasů pohárových soupeřů tajně sehnat.

Vyplatila se mu také revoluční spolupráce s Institutem přírodních věd v Dněpropetrovsku. Ta mu dovolovala získávat exaktní data analýz rychlosti a pohybu hráčů, práci s míčem či jejich působení v jednotlivých prostorech hřiště.

Díky těmto poznatkům mohl mužstvo připravit tak, že hráči neměli problém při různých herních fázích měnit posty, zaskakovat za sebe. V kombinaci s náročným fyzickým tréninkem, kde nebyl prostor pro jakékoliv podcenění nebo úlevy, mělo mužstvo pod Lobanovským velký potenciál.

S koučováním začínal v Dněpropetrovsku, v roce 1973 se ovšem vrátil do milovaného Dynama Kyjev. Zde slavný kouč s přezdívkou železný plukovník strávil s přestávkami dlouhých dvacet let.

Domácí triumfy na kontě Dynama naskakovaly a výraznou roli začali Kyjevští hrát také v Evropě. V roce 1975 slavně vyhráli dnes již zaniklý Pohár vítězů pohárů a jejich kanonýr Oleg Blochin navíc získal Zlatý míč. Oba úspěchy se opakovaly o jedenáct let později, jen krátce po jaderné havárii v Černobylu, tentokrát byl hlavní hvězdou Igor Bělanov.

Socha legendy Dynama Kyjev Valerije Lobanovského.

Několikrát vedl také sovětskou reprezentaci, s níž na ME 1988 došel až ke stříbrným medailím. „Hrajete krásný fotbal ve stokilometrové rychlosti a s dokonalým presinkem,“ chválil Lobanovského například někdejší kouč italského národního týmu Enzo Bearzot.

Třetí slavná éra Dynama pod Lobanovským přišla na přelomu tisíciletí. Tehdy v útoku řádili budoucí superstar Andrej Ševčenko se Sergejem Rebrovem. Poráželi Barcelonu, Real Madrid, Arsenal a v roce 1999 málem došli až do finále Ligy mistrů. Ševčenko pak v dresu AC Milán pohár skutečně vyhrál, k tomu přidal i Zlatý míč.

Obě trofeje pak neopomněl přinést k pomníku Lobanovského, aby ukázal „otci a bohu ukrajinského fotbalu“, jak jej Ševčenko nazýval, na co může být v nebi pyšný.

Přísný kouč zemřel náhle roku 2002 v 63 letech na mozkovou příhodu. Na poslední cestu jej přišlo vyprovodit na sto tisíc lidí.