„Příjemně mi zamotal hlavu. Ukázal, že italskou ligu nehraje pro nic za nic,“ prohlásil reprezentační trenér Karel Jarolím.
Nejmilejší překvapení středeční přípravy s Litvou (3:0). Během druhé půle stihl zaujmout natolik, že v nedělní kvalifikaci v San Marinu klidně může naskočit do základu.
Jakýpak vyjukaný bažant. Jankto podal mazácký výkon, který vyšperkoval krásným gólem. A kdyby v 90. minutě útočník Krmenčík využil parádního obloučku, mohl si do statistik připsat i asistenci.
Čtenáři iDNES.cz zvolili Jankta nejlepším hráčem utkání. Šedesát procent hlasujících mu navrhlo nejvyšší známku, jedničku.
Fanoušci Jakuba Jankta při jeho reprezentační premiéře proti Litvě.
Ne, ještě je velmi předčasné mluvit o janktomanii, přesto se jedná o zajímavý vzkaz do budoucnosti. Levý záložník, kterého v Udine srovnávají s Markem Jankulovským, se s premiérou mezi dospělými vypořádal bravurně. Žádný ostych, žádná velká tréma: „Když jsem poprvé nastupoval proti Juventusu, byl jsem nervóznější víc.“
I před klubkem novinářů mu zůstala tvář suveréna, který pozápasové rozhovory považuje za samozřejmou součást práce.
Když v osmnácti odcházel ze Slavie, mnozí ho zrazovali. Ztratí se z očí. Zapadne. Vrátí se s brekem. Omyl, Jankto se zabejčil, rychle se naučil italsky a talent přetavil v životní příležitost.
Na někoho může působit jako velký machr, ale on je ve skutečnosti slušný a ochotný, jen možná příliš překypuje sebedůvěrou. Jak by ne, když se při ligových zápasech potkává se šampiony Buffonem, Higuaínem nebo Hamšíkem.
Díky zkušenostem, které sbírá v Udine, si mohl dovolit parádní akci proti Litvě. Jakmile vybojoval míč u půlící čáry, věděl, co udělá. Vystřelí sám! Přitom měl před sebou ještě pětatřicet metrů sprintu. Před cílem rozkýval stopera, navedl si míč na silnou levačku a pálil křížně.
Premiéra s gólem, to je skoro sen.
Rekordní zápis to nebyl. Najdou se hráči, kteří při reprezentačním debutu skórovali ještě dřív než po 19 minutách. David Lafata potřeboval minutu, Martin Lukeš dvě, Ondřej Čelůstka tři, Michael Krmenčík jedenáct. „Šel jsem do Udine, protože jsem cítil, že je to výzva. Já tvrdím, že pokud ta šance je, je dobré ji využít, protože to klidně může být poslední šance, kterou v životě dostanete,“ pravil Jankto.
Asi to nebude trend, aby národnímu týmu houfně pomáhali neokoukaní mladíci z ciziny, ale i pár takových jmen bodne. Patrik Schick a Jakub Jankto už to dokázali. Časem se snad přidají Stefan Simič (Mouscron), Václav Černý (Ajax), Roman Macek (Bari) nebo Michal Sadílek (Eindhoven).
Že by měl český fotbal naději?
