26. května 2018 12:41 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Nezastavitelný Froome ujel všem a je favoritem Gira

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Chris Froome vítězí v etapě Giro d'Italia | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Chris Froome vítězí v etapě Giro d'Italia | foto: ČTK

Byl to den, jenž bude zapsán mezi legendárními příběhy cyklistické historie. Den úchvatného úniku jediného muže v přetěžkém horském terénu, kterým dokázal převrátit pořadí Gira vzhůru nohama. A takhle se to vše odehrálo.

Stáj Mitchelton-Scott před páteční královskou etapou píše na Twitter: „Bude to monstrózní den.“ William Fotheringham, persona mezi cyklistickými žurnalisty, vyhlašuje: „Dnes si naprosto nedovoluji odhadovat, co se stane.“

Nikdo z nás, kdo stojíme v pátek v poledne na startu devatenácté etapy, nemůžeme tušit, jak strhující příběh se na její trati odehraje. Jak v ní Chris Froome knokautuje peloton.

Ve Venaria Reale, u skvostného paláce a fontán někdejších savojských králů, vše začíná. Kontrast nemůže být větší. Už po 92 ze 184 kilometrů se totiž cyklisté ocitnou z luxusu na úpatí průsmyku Finestre, uprostřed drsné přírody.

Chris Froome před startem Giro 2018.
Chris Froome před startem Giro 2018.

Tu starou alpskou vojenskou cestu s 45 serpentýnami, vyprojektovanou Napoleonovými inženýry, objevil v roce 2004 ředitel Gira Carmine Castellano, načež s jistou dávkou sadismu, vlastního všem cyklistickým ředitelům, vyřkl: „Pošleme sem peloton.“

Kvůli první návštěvě Gira si sice část prašné lesní cesty vysloužila asfaltovou pokrývku, ale skutečně jen část. Stále zůstalo pod vrcholem sedm šotolinových kilometrů coby připomínka dávných heroických cyklistických bitev, kdy asfalt byl ve velehorách jen zbožným přáním.

Tak si to Castellano přál. Na tohle lákadlo slyšela před 14 lety i italská televize RAI a část etapy přes Finestre tehdy odvysílala jen černobíle, aby tím oživila duch hrdinské éry Fausta Coppiho a Gina Bartaliho.

Cyklističtí fanoušci jsou stále lační po retru připomínajícím jim aspoň na chvilku doby, které nelze vrátit, doby bez vysílaček a sofistikovaných týmových her. Proto nadšenci ze společnosti Přátelé Paříž - Roubaix vytrvale obnovují neforemné kostky na trati královny klasik. Proto organizátoři Vuelty vysílají jezdce po betonových blocích na Los Machucos.

A proto se průsmyk Finestre letos počtvrté objevil v itineráři Gira.

Pozor, hroutící se sny

Už jsou tady. Pod nápisem „Silnice SP 172 Colle della Finestre“ visí po celý rok hned několik zákazových a výstražných značek.

Maximální povolená rychlost 30 km/h. (Ne, to vážně nehrozí.)

Zákaz předjíždění. (Slyšíte? Na čele produkuje drtivé tempo pět mužů Sky, dostat se před ně je nemožné.)

Pozor, padající kamení. (Nebo snad hroutící se sny, pane Yatesi?)

Pozor, divoká zvěř. (A ta se jmenuje Chris Froome.)

Aby toho nebylo málo, opodál je i směrovka do nejbližší obce s nápisem: „Farmacia.“ Fabio Aru nedojede ani k ní, už předtím na Colle delle Lys slezl z kola a vzdal. Před třemi lety dosud poslední etapu Gira, která vedla přes Finestre, ovládl a pak vykládal: „Miluju ten průsmyk.“ Tentokrát ho ani neuvidí.

Zato tým Sky hraje všemi kartami. Že měl Froome, průběžně až čtvrtý, před etapou ztrátu 3:22 minuty na Simona Yatese a 2:54 na Toma Dumoulina? „Ve složitých situacích musíte hledat bláznivá řešení,“ řekne.

Manažer týmu Dave Brailsford později prozradí: „Od čtvrtečního rána celý náš realizační tým probíral strategii do nejmenších detailů. Zkoumali jsme tolik variant. Potom jsme se rozhodli: Musíme Yatese zničit už na Finestre.“

Brzy bude mnohým jezdcům špatně. Brzy na sebe budeme i s kolegy reportéry všichni jen udiveně hledět. Dlouho píši ze závodů Grand Tour, ale něco takového jsem ještě nezažil.

Vždyť kdo v moderních časech cyklistiky viděl, aby v královské, takřka dvousetkilometrové horské etapě na sebe největší favorité drtivě útočili už v polovině závodu.

Kdo viděl, aby muž v růžovém trikotu - po dva týdny naprosto suverénní - byl tak brzy a tak nemilosrdně odpárán jako nyní Simon Yates?

Kdo spatřil, aby se šampion pěti Grand Tour vydal zcela sám do útoku 80 kilometrů před cílem, jak právě předvádí Chris Froome?

A on to přece udělal.

To snad nemyslí vážně!

„Čekali jsme, že zaútočí. Ale takhle brzy? Ne, to nás nenapadlo,“ přizná Tom Dumoulin. Nicolas Portal, sportovní ředitel Sky, se jen usměje: „Nikdy nezjistíte, jestli to bude fungovat, dokud to nezkusíte.“

Likvidačním tempem bušila kohorta Sky už v úvodních pasážích Finestre do svalů protivníků. Odrovnala Yatese. Odpárala mnohé další. Pak maličký Kenny Elissonde ještě naposledy potáhl dlouhou špici.

A potom se Chris Froome vzdálil všem... a byl sám. 

Velký zvrat je dokonán

Sedm kilometrů pod vrcholem Finestre bez varování končí asfalt a místo něj je zde jen lesní cesta po hlíně a kamenité drti. Les zvolna mizí, krajina se otevírá. Froome šlape mezi dvoumetrovými sněhovými bariérami, pod dohledem velehor, uprostřed špalíru bláznících tifosi. Jak kdysi psal legendární reportér Indro Montanelli: „Giro má tu sílu, že umí proměnit každý všední den ve Vánoce i Velikonoce najednou.“

Froome si pomyslí: ta cesta mi připomíná ty, po kterých jsem jezdíval kdysi v Africe. Také si vzpomene, jak měli loni na Finestre soustředění. Zná ten průsmyk. Ví, co od ní čekat. Má ho osahaný... a má ho vlastně docela rád.

Když jako první protíná vrchol Finestre, i tiskové středisko tleská. 

Tom Dumoulin sem přijíždí v čele party pronásledovatelů o 55 sekund později, s Thibautem Pinotem a Sebastianem Reichenbachem z FdJ i dvěma mladíky Miguelem Ángelem Lópezem a Richardem Carapazem.

Daleko za nimi se trápí Domenico Pozzovivo. A ještě mnohem dál Yatesova skupina veškerého zmaru, která už stihla nabrat manko 12 minut! Jestliže ve čtvrtečním cíli na Pratonevoso se v Yatesově brnění objevily první trhliny, teď jsou v něm nezacelitelné černé díry.

Nyní je to tedy mezi Froomem a Dumoulinem. 

„Věděl jsem, že odpovědnost stíhat Frooma je teď hlavně na mně,“ poví Dumoulin. „Chápal jsem, proč mi ostatní nepomáhají. Jeli si svůj vlastní závod.“

Když má Reichenbach technické potíže, Dumoulin gestem ruky ostatním naznačí, ať zpomalí a počkají na něj. Doufá, že duo FdJ se pak zapojí do tahání tempa. Po etapě přizná: „Možná to nebylo nejlepší rozhodnutí, Reichenbach pak sjížděl jako stará dáma. Ale po bitvě je každý generálem.“

Froome jim při sjezdu z Finestre ujede o další minutu. Demolice protivníků pokračuje. „Nezapomeň jíst a pít,“ vybízí ho do vysílačky Brailsford. Ne náhodou předtím rozestavil veškerý podpůrný personál týmu, včetně sebe, na kraji silnice s bidony a jídlem, aby měl Froome během svého titánského úkolu vše, co potřebuje.

Po sjezdu z dalšího průsmyku Sestriere hlasatel oznamuje: „Chris Froome virtuale maglia rosa.“ Velký zvrat je dokonán. Stává se novým virtuálním lídrem závodu.

Ještě jeden kopec, cílový Jafferau nad Bardonecchií. Froome už je na limitu, lije si na hlavu lahve vody, ale kdo není? Za ním se Dumoulin ve skupině pronásledovatelů stává jojem, ztrácí na ni kontakt a zase se dotahuje, ale odstup na lídra Sky snižovat nedokáže.

„Neudělal jsem dnes nic špatně. Jen Chris byl prostě silnější,“ řekne Nizozemec. Sportovní ředitel Marc Reef jej ocení: „Tom dnes ukázal velké závodnické srdce.“

Ještě nemám nic garantované

Triumfátor Froome protíná cíl, ruce nad hlavou. Hned ho eskortují do závodnického stanu u pódia, kde vykládá: „Byla to akce teď, nebo nikdy.“

Rázem vede celkově Giro o 40 vteřin před Dumoulinem a kráčí si pro maglia rosa, zatímco jeho dosavadní majitel Simon Yates teprve vjíždí na závěrečné stoupání.

Další a další cyklisté, roztoušení po trati jako korálky, přijíždějí do cíle. Mnozí se teprve tady dozvídají, co přesně se během dne na trati odehrálo. „Froome zůstal vpředu? Sám? 80 kilometrů? Děláte si ze mě srandu?“ kroutí hlavou George Bennett, lídr týmu Lotto NL-Jumbo. 

Yates dorazí se ztrátou 38 minut. „Od časovky jsem nebyl schopný zregenerovat. Do dneška jsem ukazoval poker face. Pak už nic nešlo. Vůbec nic,“ svěřuje se a oči se mu pozvolna zalévají slzami. „Nejtvrdší den v mém životě? Ano, to je. Ale ničeho nelituji. Před startem by na mě nikdo nesázel, že můžu vyhrát Giro. Byl jsem blízko. Jednou se vrátím a vyhraju ho.“

Šéf jeho týmu Matt White skládá poctu vítězi: „V životě jsem neviděl žádného cyklistu předvést na závodě Grand Tour něco takového jako dnes Chrise. Tento den vstoupí do historie.“

Byl to retro den na retro hoře s retro útokem jak okopírovaným z časů Coppiho a Bartaliho.

„Dnešek jsme pojali jako totální cyklistiku,“ tvrdí Dave Brailsford.

Ne nadarmo zařadila televize RAI do přenosu záběry z legendární sólové jízdy Fausta Coppiho na Girú 1949 ještě předtím, než Froome dokončil tu svoji.

Ne nadarmo jej organizátoři ve své tiskové zprávě z etapy přejmenovali na „Froomeyssimo“ po vzoru dávných italských „campionissimi“.

Nový lídr závodu sjíždí z vrcholu lanovkou do Bardonecchie a na tiskové konferenci tu říká: „Kdybych čekal na poslední stoupání, rozhodně bych nenajel tři minuty. Podstoupil jsem velké, ale i kalkulované riziko, vycházející z mnoha našich nachystaných scénářů.“

Zbývá poslední horský den.

Je už rozhodnuto? Nebo může zaplatit za páteční enormní úsilí?

„Na Giru se mění věci rychle. Je nevypočitatelné a o tolik explozivnější než Tour. Mnohem víc mi připomíná dávné závody Grand Tour,“ povídá Froome. „Cítím se dobře. Ale stále nemám nic garantované.“

Dumoulin dostane poslední alpskou etapu na to, aby se pokusil o další velký zvrat. Prozatím však lídr Sunwebu říká: „Nevěřím v zázraky. Teď jsem trochu pesimistou. Bude to moc složité. Ale uvidím, co bude, až se ráno vzbudím.“

V sobotu se vydají do Cervinie, pod majestátní Matterhorn.

Až tam padne konečný verdikt úchvatného Gira 2018.

Tomáš Macek
  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz