Kdyby se dala měřit netrpělivost, jeho hodnoty by se blížily maximu.
„No tak, Eusebio, nech mě startovat na klasice Milán-Turín,“ přemlouval Alejandro Valverde v polovině září svého šéfa v týmu Eusebia Unzueho.
Ten ale řekl razantní ne.
Na návrat po těžkém zranění bylo příliš brzo.
„Ale když já se cítím tak dobře,“ trucoval Valverde. „Týdně odjedu 700 kilometrů a v mé tréninkové skupině, kde jsou lidé, kteří mě znají odmala, tvrdí, že jsem stejně silný jako kdysi. Proto jsem tak netrpělivý, chci to dokázat v závodě.“
Esto va mejorando https://t.co/1vLvqJIsgA
Tu šanci už letos nedostal. Bylo by zbytečné uspíšit návrat po takovém zranění, které ve svém věku utrpěl při letošní Tour.
Vždyť se drahnou dobu dokonce hovořilo i o předčasném a neslavném konci kariéry.
Konec sezony si přivolal
Letos na jaře byl takřka neporazitelný, připomínal sebe sama v žákovských letech, kdy si poté, co dva roky neprohrál jediný závod, vysloužil přezdívku El Imbatido - tedy Neporazitelný.
Vládl etapovým kláním Kolem Andalusie, Katalánska i Baskicka. Vyhrál i klasiky Valonský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych a usadil se na druhé příčce série World Tour. To vše v 37 letech!
I proto od své stáje dostal nabídku smlouvy do konce své kariéry.
Tak moc si ho v Movistaru váží.
„I kdybych už teď ukončil sezonu a odjel na prázdniny, bude to můj nejlepší rok,“ řekl na dubnovém Lutychu po čtvrtém triumfu v nejstarší z klasik.
Jako kdyby si tím svůj předčasný konec sezony přivolal.
Con @albertocontador compartí alegrías y sufrimientos, Hoy me pongo su camiseta #SinTuRivalNoEresTú @movistarplus https://t.co/nN4TT78gdu
Bylo to v sobotu 1. července v německém Düsseldorfu propršené odpoledne, individuální časovkou tam tehdy začal letošní ročník Tour. Valverde zrovna přejel most přes Rýn a vřítil se do levotočivé zatáčky, ve které už předtím mnoho cyklistů skončilo na zemi.
Ani on nebyl výjimkou.
Spadl na bok a nohama vjel do kovové bariéry. Ten náraz byl tak prudký, že zůstal schoulený na asfaltu a trpěl.
„Koleno se mi rozřízlo jak meloun. Viděl jsem až na kost,“ vracel se pak Valverde k děsivému momentu. „Tehdy jsem si pomyslel: Můžu zapomenout na to, že bych ještě někdy závodil na kole.“
Těch patnáct minut, které ležel na silnici a čekal na sanitku, pro něj bylo nejhorších v kariéře. V nemocnici poté lékaři pomocí rentgenu odhalili zlomeninu čéšky a kotníku. Španěl se podrobil tříhodinovému zákroku a zatímco se kolos Tour přesouval do Belgie, on zůstával v Düsseldorfu.
„Operace dopadla dobře. Díky všem, kteří byli se mnou,“ psal ze svého lůžka v Univerzitní nemocnici.
Zdravotníci se starají o zraněného Valverdeho.
To poprvé zadoufal, že jeho kariéra ještě není u konce.
Šlapal i s dlahou na noze
O týden později už při první tiskové konferenci všechny dohady o možném konci utnul. „Neblázněte, takhle určitě končit nehodlám. Budu zase vítězit“ usmíval se.
Jedinou památkou na jeho letní pád jsou nyní čtyři šrouby v noze, které nemá v plánu vytáhnout. A ve věku, kdy většina cyklistů buď už je, nebo se chystá do sportovního důchodu, on opět plánuje, jak všechny porazit.
„Všichni víme, co se mi stalo. Ale já se necítím unavený, a to ani psychicky, ani fyzicky. Necítím se na 37, ale tak o 10 let mladší,“ přesvědčuje.
Už jeho návrat k tréninku byl pozoruhodný.
Znovu se projevila jeho dychtivost a láska ke kolu. Na to sedl ještě v době, kdy měl na noze sádru a nemohl tak obout cyklistickou tretru. „Měl jsem dlahu, se kterou jsem šlapal. Pak to pokračovalo krůček po krůčku, noha se mi pomalu léčila,“ popisoval.
Primera toma de contacto antes de una temporada que espero con muchas ganas . Súper contento con el bloque de @Movistar_Team https://t.co/E5gpiF8sp8
Přesto ještě před měsícem a půl pochyboval, jestli bude stejně silný jako v minulosti. Pocity na kole ale byly s každou vyjížďkou lepší a lepší.
„A teď mám v nohách 6 tisíc kilometrů v tréninku, dost si na kole dávám a druhý den se stejně cítím dobře. Kdybych teď začal závodit, cítím, že bych byl blízko tomu, abych bojoval o vítězství,“ tvrdí.
Strašit soupeře ale ještě minimálně dva měsíce nebude, místo toho si na pár dní odpočine, než začne budovat formu pro příští sezonu.
Cílem i mistrovství světa
Jestli začne závodit v lednu, únoru, nebo v březnu? To zatím netuší. Netrpělivý cyklista jako on to ale s návratem nebude dlouho protahovat.
„Možná to zkusím už v Austrálii,“ culí se při zmínce o lednovém závodu Tour Down Under.
Pak by chtěl objet podobný program jako v minulých letech - tedy Kolem Andalusie, kde drží rekord v počtu prvenství, závody v Murcii, Kolem Katalánska, Baskicka a nakonec ardenské klasiky, které budou tradičně jedním z Valverdeho cílů.
„Je to náročné, ale rád bych popáté vyhrál Lutych-Bastogne-Lutych, víc než poprvé Amstel Gold Race,“ prozradil novinářům v Pamploně. „To bych pak měl totiž stejně výher jako legendární Eddy Merckx.“
Para poder salir a carretera primero hubo que empezar a rodar en el agua . Gracias a @PiscinaSVidal por ayudarme en el proceso https://t.co/TyTW4Tzlb2
Už nyní je cyklista Movistaru rekordman v počtu triumfů na Valonském šípu, druhém z ardenských klasik, který ovládl pětkrát. „A když vyhraju pošesté, bude to ještě lepší,“ říká odhodlaně.
Následně se bude muset rozhodnout, jestli dá přednost Giru nebo Tour, kde by spolu s Nairem Quintanou a Mikelem Landou vytvořil velesilné trio. „Můžu jet Giro-Tour, Tour-Vueltu nebo Giro-Vueltu. Vlastně mi na tom nezáleží, ale přiznávám, že trať Tour se mi hodně líbí. A s Nairem a Mikelem by to byla zábava.“
Závěr sezony bude pro Valverdeho ve znamení mistrovství světa, které se v Innsbrucku pojede na kopcovité trati. A je to také závod, kde drží další z mnoha rekordů - šestkrát stál na pódiu, nikdy nevyhrál.
Proto sám ví: „Těch příležitostí už moc mít nebudu.“
