20. února 2011 13:02 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

'Nenechám urážet své trenéry,' kritizuje otcovy výroky Záhrobská

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 6Diskuse
Šárka Záhrobská. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šárka Záhrobská. | foto: Václav Cibula, Lidové noviny

GARMISCH-PARTENKIRCHEN (OD ZPRAVODAJE LN V NĚMECKU) Po dvanáctém místě Šárky Záhrobské(26) ve slalomu na světovém šampionátu, reagoval na její novou cestu v přípravě velmi ostře její otec. Jeho mimořádně kritická slova na adresu trenérů, nenechala nejlepší česká lyžařka bez odezvy.

Na trenérech Pavlu Šťastném a Antonínu Strachovi nenechal váš otec ani niť suchou. Jak se vám jeho výroky četly?
Na emotivní výroky svého otce, který posílá vzkazy mně a lidem kolem mě přes média, bych normálně zřejmě nereagovala. Již dva roky totiž spolu nespolupracujeme. Ale právě proto, že nevybíravě zaútočil na lidi, které jsem si vybrala a kteří mi pomáhají, považuji za správné, se jich zastat. Nepotřebuji veřejně obhajovat změny, ke kterým jsem se rozhodla, bylo to moje osobní rozhodnutí dospělého člověka. Také si za něj nesu důsledky. Pozitivní i negativní. Těmi negativními jsou horší výsledky v tomto roce, těmi pozitivními, jak věřím a předpokládám, budou dobré výsledky v letech příštích.

Čtěte také

K výrokům vašeho otce inspirovalo do jisté míry zřejmě i vaše vystoupení ve slalomu v Garmisch - Partenkirchenu. Jak se vám zamlouvá dvanáctá příčka?
Je to horší výsledek, než jaký bych si přála. Ale takový už sport bývá. Někdy se v něm vítězí a jindy prohrává. Já tentokrát nevyhrála, ale nenechám kvůli tomu urážet lidi, kteří mi pomáhají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v tom, abych příště zase třeba vyhrávala. Věřím jim a budu s nimi spolupracovat i nadále. Je to má odpovědnost i moje právo.

Proč se vám nepodařilo zaútočit na medaile, o nichž jste snila?
Já se snažím hodně věcí změnit a intenzivně proto na sobě pracuju. Jestli chci být v příštích sezonách zase dobrá, jinou cestu nemám. A stojí mi kvůli tomu obětovat třeba i celou letošní sezonu. Klidně ji může vzít čert... A jestli dojedu na mistrovství světa čtvrtá nebo dvanáctá, je víceméně jedno. Prostě mi to tady nevyšlo. Nedá se nic dělat. Mám za sebou ale tři medaile z posledních světových šampionátů, tak bych z výsledku nedělala vědu.

Je vám ale zřejmě jasné, že nejen váš otec porovnává výsledky, jakých jste dosahovalo v době vaší vzájemné spolupráce, se současnými...
Já musím především říct, že si velmi často zhluboka oddechnu, že jsem si zvolila novou cestu a že už se svým otcem nemusím spolupracovat.

Proč si oddechnete, že už s ním nemusíte spolupracovat?
To by bylo na dlouhé povídání. Prostě nám to spolu neklapalo. Já jsem teď ale mnohem spokojenější a šťastnější.

Kdy jste začala cítit, že vám původní cesta přestává vyhovovat?
Neřeknu vám datum. Ale postupem času jsem začala cítit, že to není v pořádku, že bych si leccos představovala jinak. Já samozřejmě chápu, že téma otec- dcera je zajímavé. Ale v jiných týmech se trenéři mění každou chvíli. Je to běžné a nikdo se necítí ublížený. Noví trenéři přinesou nové metody, myšlenky. Všechno je najednou mnohem pestřejší, zajímavější.

Šárka Záhrobská.

Před dvěma roky jste prohlásila, že by vás otec měl víc respektovat. Už tehdy začínaly být vaše vztahy problematické?
Problémy jsme měli dlouhodobě. Třeba právě v tom roce 2009 mě otec před sezonou velmi podceňoval. Říkal, ať obří slalom nechám být, a že ve slalomu skončím ve svěťáku do 15. místa. A já v něm nakonec byla druhá a na mistrovství světa jsem udělala stříbro.

Slýcháte i odjinud hlasy, že trénujete špatně?
To jo, ale snažím se a myslím, že se mi to daří, si je nepřipouštět. Nepřejících lidí je spousta, ale je i dost přejících, kteří mi fandí.

Kdybyste mohla vrátit čas, udělala byste od chvíle, kdy jste se s otcem rozešla, něco jinak?
Ne. Minulá sezona byla náročná, protože chyběl čas na shánění trenéra. Myslím si ale, že jsme ji zvládli úžasně. Bronzová medaile na olympiádě byla něco neuvěřitelného.

Povídala jste, že klidně obětujete sezonu. Co když se vám ale nebude dařit ani za rok, za dva...?
Takhle neuvažuju. Věřím, že to zase půjde, protože pokroky cítím. Na příští olympiádě v Soči bych ráda znovu bojovala o medaile. Uvidíme, co se bude dít, každopádně ale letošní sezonu za propadák nepovažuju. Pořád se držím mezi deseti, patnácti nejlepšími na světě.

Šárka Záhrobská.

Kdy si tedy myslíte, že by změny, k nimž jste se v přípravě odhodlala, mohly začít fungovat?
Nesmím být netrpělivá. To, do čeho jsme se pustili, je hrozně těžké, V 26 letech jsem najednou byla postavená před situaci, že buď něco změním, nebo zůstanu tam, kde jsem a budu jen doufat, že mi bude přát štěstí. Já si raději zvolila těžkou a náročnou cestu. Některé věci se učím znova... Nejenže se je učím, ale já musím předělat i ty staré. Je to zkrátka běh na dlouhou trať.

Zkuste vysvětlit, co měníte...
Co jsem jezdila dřív, už nestačí. Jak se vyvíjí technika, tak se vyvíjejí i sporty. Ženské teď jezdí jako chlapi před šesti, osmi lety. Všechno jde rychle dopředu a já začala stagnovat,

Před sezonou jste mluvila o touze získat malý glóbus za celkové vítězství ve slalomu ve Světovém poháru. Nebudete po téhle sezoně ve svých prohlášeních přece jen opatrnější?
Rovnou teď mohu říct, že mým cílem pro další sezony malý glóbus pořád je. Přece vám nebudu povídat, že mě uspokojí umístění do patnáctky. Sjezdové lyžování je sice strašně nevyzpytatelné, ale ten malý glóbus tam pořád visí a já bych ho jednou ráda utrhla.

  • 6Diskuse




Najdete na Lidovky.cz